Už jsem to zkoušela ale vůbec to nešlo a vždycky zmizla, prý udržet to se jí řekne a na co mi tohle bude.
,, Že by na sílu tý magii nebo většina už to dá že tu magii co použil a stále tam je protože nebyla celá použita na protivníka tak si jí můžeš vzít zpátky a hodit znova" řekne Ela za mnou. ,,Elo neděs mě". ,,Tyhle myšlenky ze spaní jsem slyšela, že mě to nutilo nespat a poradit ti, tak buď vděčná aspoň" založí si ruce. ,, Děkuji mockrát". ,, Poradíš mi" usměju se a udělám psí oči. ,,Ne pak bych jsi nebyla schopná používat při boji magii" zmizne.
Fajn nějak to dám v nervozitě se mi to nepovedlo a jak říká Daniela tomu agresivní magie mě vyhodila na strom a málem si vyrazila dech. Vstanu a pohladím si záda. ,,Ne ono to prostě nemůže jít!" kopnu do stromu a to jsem neměla dělat, bolííí.
Výdech nádech Anny tohle dáš. No musím být klidná jenak mi to oplatí znova. Vezmu ruku do vzduchu a klepala se mi ruka.
,,Klid" pošeptá Tobiáš za mnou a začne mi masírovat ramena a tím mě to uklidnilo. Podívám se na něho ,,tak brzo?". ,,Jestli je pro tebe brzo osm hodin tak ano". Vytřeštím oči na něho ,,co? Neříkej mi že tady trávím osm hodin a já se stále nic nenaučila" založím si ruce. ,,Pokračuj" přestane se mě dotýkat a já to vyzkusila. Byla jsem klidná a dokonce to vydrželo pohromadě do pěti minut. Sedla jsem si na zem a pomalu oddychovala protože tolik věcí asi jen tak nevydržím. ,,Hmm dobrý na začátek". Podívám se na něho a lehnu si na zem. ,,Nastydneš" zamračí se ,, vstaň". ,,Nejde to" pošeptám protože už ani nemám sílu mluvit. Tobiáš si povzdychl a vzal mě do náruče. ,,To je v pořádku ještě budu trénovat". ,,V tomhle stavu ne akorát by jsi usnula". Jako mrtvola jsem byla v jeho náruči. ,, Víš že to tvoje nejde to už říkáš myslím po druhé". ,,No jo vzpomínám jak jsem byla u tebe v pokoji poprvý" trošku jsem se začervenala. Tobiáš se jen ušklíbly a potom šli už do hradu.
Vyšli jsme schody a byla zrovna v nám cestě Daniela. ,,Asi jsi trošku to přehnala" usměje se a trošku se i sobě zasmála. Pomalu jsem zavírala oči a jen poslouchala ale už mluvila Daniela jen na Tobiáše asi si mysleli že spím.
,,Jak vidím tak se asi zranila"
,,No jo seklo to s ní". ,,Aha to jsem nečekala, když jsem zjistila, že už to dá". ,,Podle toho jakou měla sílu a byla už dost naštvaná a nervní, takže to nemělo cenu". ,,Dala to?", ,,na pět minut", ,,to není moc". Potom začala Daniela se Zakim. Začala ho provokovat že se do mě může zamilovat. Tobiáš jen zavrčel a šel pomalu směrem pokoje. ,,Jak pes" řeknu než usnu.
Probudila jsem se a vstala a vydala se k rybníku. Jak to vůbec dopadlo se Zakim?
Dokázala jsem to udržet na půl hodiny a tím to už konečně vzdala. Už jsem si brala mobil a zrovna přišla Daniela.
,,Co když máš rukojmího a jediný s čím ho můžeš vyhrožovat je tvá magie a ty z té půl hodiny budeš v koncí" nadzvedne obočí. ,,Tak si s ním znova zabojuju", ,,co když je to nějaký nebezpečný gang". ,, Pomůže mi Ela", ,,co když bude vyčerpaná a bude spát a co ty víš třeba nějací mocní mágové. A ty jsi měla poslední šanci". ,,Logicky, když budu vyčerpaná tak asi těžko to zdržím". ,,Tak dobře jestli chceš mít to takhle tak jo, ale ještě musíš rozeznat, jestli někdo přijde. Vždycky se lekneš a necítíš, jestli je někdo za tebou". ,,Nejsem upír" . ,, Tvůj táta to taky dokáže" usměje se že vyhrála. ,,Tak fajn no" zamračím se. ,,No tak jseš tu víc jak tři hodiny a to jsi neměla snídani. Šupej se najíst a nějak si odpočinout a začne výcvik" šibelsky se usměje. ,,Jakej to bude trénink" otráveně si sednu. ,, Nejdřív to bude při světle. Nejdřív si zvykneš na jednoho člověka, co pošlu, a potom bude každý jiný a ty jen musíš už rozeznat přítomnost. Máš už to v krvi, i když jsi byla člověk jen je máš zpomalené a ne vždycky přijde někdo, třeba po hodině tří. A jídlo ti budeme dávat po lese a ty ho budeš hledat. Neboj neztratíš se bude označená zem". ,,Hou hou jsem tu druhý den a tím pádem mám tohle na týden protože bude už škola". ,,Kdo řekl, že půjdeš do školy, když to nebudeš zvládat". ,, Takže to může být i měsíc?". ,,Za měsíc máte hory. Tahle zkušenost se naučí klidně i za rok". ,,Tak proč mám plýtvat čas tady než ve škole, když to zvládnu až za rok". ,, Usoudím si sama jestli to dáš za rok. Nicméně měsíc budeš v lese a jídlo si hledáš". ,,Ty jseš ďábel" zamračím se protože já a měsíc být v lese?
,,To už slýchávám dlouho" usměje se. ,, Já? Proč zrovna... neee" postěžuju si. ,, Smůla no" usměje se. ,, Jseš úplně stejná, akorát místo toho aby jsi ukrývala úsměv ho rozdáváš ale to co ukrýváš je ďábel" zamračím se a založím si ruce. ,,No jo to taky slýchávám často". Jsou v podstatě opak, ale nějak to bohužel po ní schytal.
Došla jsem si pro jídlo, co jsem si musela vychutnat protože to je moje poslední dobrý, teplý jídlo.
,, Teď běž si lehnout" ukáže se tu Daniela. ,,No a já mám rozeznat ještli přijdou jen? Nebudu mít sebranou svačinu?". ,,Ne pokud ji najdou dřív než ty tak to schovaj jinam a dál a v podstatě můžeš na ně útočit i s magií o to hlavně jde abys ses vyrovnala s tím. Co ty víš v lese můžeš zažít boj". ,,Jo aha tomu moc nevěřím, jakože, co, když je zabiju? A co udělají oni mě". ,, Nezabiješ ještě nemáš tak vyvinutou magii a oni jsou dost zkušení, takže ti můžou utéct. Můžou tě uhodit ale ne aby jsi zemřela a v podstatě budou mít pušky, kde tě uspí". Hned se mi ulevilo, že mě jen uspí.
,, Dobře jdu spát a na kolik hodin", ,, dvě". Vytřeštím oči na ní že už se pomátla ,, chceš mě zabít bez spánku", ,, máme málo času Anny už to pochop. Vyspíš se neboj ale ve spánku tě můžou i vzít na jiný místo" usměje se šibelsky, opět. ,,Ne to je moc těžký na mě, co když tři dny budu bez jídla?". ,,Neboj se ta část, kde budeš bude malá".
Mhm, hodně malá fakt. Právě jsem byla v teplácích a mikině před mým útočištěm. Podívám se na jednu skálu. Ty vole Danielo, tohle je pro tebe malý?
Vyšla jsem kopeček a šla postupně dopředu. Ucítím Zuzky voňavku? Počkat a jo já myslela, ale že to bude nějaká ta stráž.
,,Zuzko?" podívám se všude kolem ale nic. Nemožný aby ona byla v mém tréninku, určitě je s Emily.
,,Bacha zlatko, abych ti neukradla svačinku" řekne Zuzky hlas. Rychle se podívám, kde jsem slyšela hlas a hned zmizla z jedný větve. ,,Co ty tady děláš", ,,já? Nevidíš?" ukáže na sebe modrovláska s dvěmi culíky, tentokrát byla hned u mě. ,,Nebooj můžeš mě praštit nebo já praštím tebe". ,, Vždyť se známe" zamračím se. ,,Jo a to je taky důvod. Myslím, že ty jsi tak hodná, že by u tebe byli i blízko zrádci a ty bys neudělala nic a kchh" ukáže gesto jseš mrtvá rukou.
Rychle se jí vyhnu, když mě chtěla praštit. ,, Já vydržím klidně dva dny" ušklíbne se. ,, Bacha na mě" udělá bojovnou pozici. ,,A ty odejdeš kdy?". ,, Když mě praštíš", ,,já to nedokážu". ,,Budeš muset". ,,Co bys udělala, kdyby tu byl Tobiáš, praštíš ho?" ušklíbne se. ,,Jo ráda bych". Zuzka se zasměje ,,jo to jsem si o tobě myslela" řekne s radostí než začne být trošičku strašidelná. ,, Utíkat nemá cenu" ušklíbne se. Zamračím se protože je to bohužel upírka a pozná kam jdu. Praštím jí budu mít svačinku nebo mě uspí a já budu někde v prdeli a to nechci. Chci si nejdřív to tady prozkoumanout.
,,Na nějaké myšlenky nemůžeš mít čas". Nestihnu zareagovat a střelila mě do ramene šipku.
Podívám se kde to neznám. Byla jsem v lisnatém lese? Vždyť jsem byla v jehličnatém. Jo prý to je malý, tak mi sakra řekni Danielo proč jsem v lisnatém lese. Nenávidím tyhle lesy. Nejdřív zabijácký potok, kde vládne Zakiova rodina a teď les, kde budu mučená.
Ale když jsi to řekneš můžu jít spát.
,,Na to zapome", ,, Žužu, jdu spát" zamračím se. ,,Asi těžko, když ti seberu svačinku" usměje se ,,a dám jí co nejdál od tebe a navíc vím už kde máš svačinu". ,,Hej to už je mučení" hodím ruce do vzduchu a podívám se na ní otráveně. ,, Tohle mučení máš od toho aby sis neválela prdel" založí si ruce s úšklebkem. ,,No tak spím. Poserte se z toho". ,,Hele! Bacha jak mluvíš" zamračí se ale zase povolí v úsměvu. ,, Když mě praštíš nebo stačí dotknout. Dám ti svačinu". Protočím oči. ,,Je to na tobě" založí si ruce, znova protočím oči. Začalo mi kručet v břiše. Zuzka se zasmála ,, tvůj žaludek mluví jinak" zašklebí se. ,,Tuhle nabídku bych přijmula".
Sakra ty Blackovi jsou strašný svině
,,Fajn" řeknu a Zuzce se rozzáří oči. ,,Bacha nebudu tě šetřit".
Dojdeme na bojovnou pozici. První zareagovala a kopne mě do břicha. Skutálela jsem se na strom až jsem narazila do zad.
Dost už!
Vstanu a sáhnu si na záda. ,, Myslím že to přeháníš" zamračím se a Zuzka se jen zasmála. ,, Já ti ale říkala, že tě nešetřím" ušklíbne se. ,,Co, když si něco zlomím". ,,Blbý" řekne jen.
Ty Blackovi mě chtějí snad zabít
,,Fajn, no" protočím oči.
Tentokrát mě praštila do ruky. Divím se že jí nemám zlomenou. Vytáhne pistolku, kde už byla připravená šipka s červeným pírkem. Vystřelila jí a střelila mi to přímo do ramene. ,,Hej říkala jsi" začnu zavírat pomalu oči. ,,Nemůžeš to mít tak jednoduchý" uslyším jí než usnu a dokonce i spadla.
Probudím se opět na jiným místě.
Hej ale už
,,Jak vidím furt ti to nejde". Podívám se opět na Zuzku, kde byla na jedný větvi.
Jen jsem se zamračila a ignorovala tu větu a stoupla si.
,, Možná už budeš dost vyspalá". ,, Ještě mi řekni, že jsi nastražila pasti". ,,Ne to bys měla moc těžký". ,,To už mám teď". ,,Ale usmívejme se" ukáže náznak úsměv, jenže mě nebylo do úsměvu. Po druhé už mě trefila a ještě k tomu mě hodila na strom, takže do úsměvu mi fakt není. Skočí dolů a já hned na ní vystartovala. Měla jsem takový hlad, že mi je už jedno, že je to Zuzka a k tomu mě praštila fakt silně.
Uhýbala se mým pohybům a vyndala zase pistolku. Na to už jí neskočím. Rychle se od ní oddálím.
,,Ale už dokážeš rychle zareagovat". ,,Budu mít sprchu? Už smrdím". ,, Máš tady menší vodopád-", ,, děláš už si prdel?". ,, Máma řekla jasně že tu budeš měsíc". ,,A opováž se utéct z pole" zkříží si ruce. ,,Neboj jasně že to udělám" usměju se. ,, Já si tě najdu" usměje se a zmizne.
Nene záchrana?
Porozhlédnu se znova po jehličnatém lese. Bude na stromě anebo na zemi. Ach jooo. Rozhodla jsem se znova rovně, ale moc to nevyšlo protože jsem šla asi jenom zkurvený tři metry a už tam byla vyznačeně černá čára. Podívám se za sebe a nikoho neviděla ale cítila jsem něco! Když zmizla tak to musí být minimálně na hodinu.
Tak co to teda bylo? Vyšla jsem z pole a už to pípalo tady. Usměju se nad tím a uteču pryč.
,, Utíkat?" uslyším Zakiho. Podívám se rychle kolem. ,,Hej nehraj si se mnou" zamračím se.
,,Fajn, fajn dostala si mě a to jsem udělal malou chybu a zareagovala jsi, to se cení" přikývne si. ,,Co chceš" založím si ruce. ,,No utíkat nemá cenu". Podívám se na město. ,,Chci jen sprchu. Podívej na moje vlasy" vezmu si pramínek co už byl mastnej. ,,No to že máš listy ve vlasech ti asi nevadí co" zašklebí se. Začnu si hmatat na vlasy a fakt tam byli. Začal se smát ještě víc. ,, Nesměj se! Máš hřeben?". ,,No já určitě budu nosit si hřeben". ,, Vypadají mi vlasy, jestli nebudu mít sprchu!". ,, Přineseš mi hřeben na to místo, kde je čára?". ,,Nee nechcu". ,,Zakii prosím" poprosím ho s psími očima. ,,Tak fajn, no, ale budeš na tom místě" ukáže na mě ,,nebooj ale do deseti minut a vezmeš mi i šampon?". Povzdychl si a přikývl, usmála jsem se a pomalu šli na místo. Zastavil se když jsem přešla čáru a přestalo okolí houkat.
Došla jsem dál protože určitě vědí kudy jsem přešla čáru.
A byl to fakt viděla jsem Zuzku jak se rozhlíží. Teď si musím udržet tohle místo. Určitě zachytila jak jsem šlápla na větvičku. Za mými zády jsem si pomalu připravovala magii. Došla až ke mně a usmála se ,,tak sis to rozmyslela". ,,No jo nechci mít po svačině" zamračím se znova a ta se jen ušklíbla. Chtěla zase vykopnout ale to jsem se jí vyhla a představte si to! Já jí trefila přímo do jejího roztomilého ksichtíku až z toho spadnula.
Zuzka se okamžitě zamračila a podržela se na tváři. ,,Ale mohla být větší sranda" zesmutní.
Žužu jak slíbila tak mi dala košík s jídlem. Bylo tam šunka s rohlíkem čerstvým! Hned jsem to snědla. Byla to jak říkají sváča a svačinka tě málo kdy zasytí.
Došla jsem na místo a tam už byl. Vzala jsem si to a poděkovala a snad nebudu mít ještě u sebe Žužu protože chci najít potůček. Vyšla jsem na tu skálu a nějaký ty metry viděla jak říkala Zuzka vodopád. Došla jsem tam po nějaký půl hodině a šla se vykoupat. Voda byla poněvadž, hezky čistá a modrá. Umyla jsem se a hodila na sebe hadry. Kdo by sakra řekl, že zrovna si musím tohle prožít. Měla jsem hezky luxusní dům i jídlo a teď z té rozmazlenosti jsem tady. Řekla bych si že to bylo za trest, ale opak byl pravdou, že se mám pouze něco naučit a to že udělal Zaki menší chybu tak už to skoro dokážu. Šampon s hřeben jsem schovala k vodopádu.
Došla jsem pryč k vodopádu do lisnatého lesa. Skoro už bych se mohla vyznat. U skály je jehličnatý, a když dojdeš k vodopádu tak zase listnatý. No jo jde se vyznat ale doopravdy to není malý Danielo.
Podívám se na Slunce, kde už oznamovalo noc...
To ne já se bojím v lesích...
Hele dost ses vyspala a jestli se bojíš zvěří. Od čeho máš magii?
Děkuji ti mockrát Elo ale jak víš v nervozitě těžko vyvolám magii.
Ach jo
To já bych měla si stěžovat. Já nevydržím ani tři dny.
To máš blbý hold Anny, ale tak to už je
Možná k vodopádu jít není špatný na spaní.
Myslíš si že tě nechají, když jsi naspala dost hodin?
Upřímně nad tím jsem přemýšlela.
A víš že se královna zmiňovala o tom, že zatím to bude při světle? Tím chci naznačit, že budou chodit při nocí a teď nevím jestli přijdou nebo ne. Víš Anny, myslím, že bys měla začít myslet.
Hele dost. Jasně že to vím. Začne se smát to určitě no zasměje se. Dost já jdu spát a nezájem.
***
Probudila jsem se s bolestí zad. Mně už jebne.
Uslyším ránu až jsem nadskočila.
,, Promiň Anny nechtěla jsem tě vystrašit" uslyším za sebou Zuzku.
Zamračím se že zrovna musím, takhle trénovat.
Podívala se někam do leva a já využila šance a pomalu se odplížila. Došla jsem zase k vodopádu. Všimla jsem si hezky lesknoucího košíku nahoře na jeden větší strom, co byl vysoký jak půlka vodopádu a delší větev co byl košík. Rychle dojdu ke stromu.
,, Anny kdepak jsi" uslyším Zuzku. Naštěstí mám kliku, že slyší vodopád a nemůže mi slyšet bouchájící srdíčko. Rychle vyšplhám na strom a povedlo se akorát ještě na větev. Pomalu jsem šla po větvi, ale pak něco ucítila na mém rameni.
,,Ne e nebude to tak jednoduché" řekne Zuzka a já místo košíku spadnu do vody a usnu.
,,No taak vstávej" začne mě někdo fackovat. Podívám se na Zuzku. Vykašlu trošku vody. Podívám se na ní a zamračím se. ,,No možná jsem to přehnala" zasměje se.
***
Třetím dnem to bylo ještě horší a na poledne jsem jí už neuviděla. Jak říkala Daniela tak tu nebudou pořád, ale moc to ty dva dny neudržela.
Mohla bych se zase vykoupat. Jsem spocená.
,, Čau Anny" uslyším tentokrát Zackův hlas. Podívám se kde byli oba dva. Oni se na mě domluvili snad!
,, Děláte si už prdel ze mě" zamračím se a založím si ruce. ,,Bohužel ne" ušklíbne se Zuzka.
***
Fajn no ani vykoupat se nestíhám! Maximum v noci. Zuzka se Zackem spolupracovali. Hlavně vědí, kde je moje svačinka. Útočili na mě oba. Já nechápu vždyť jsem kamarádka! Pro mě je těžší je udeřit ale oni to mají jak pro zábavu. Oh zapomněla jsi Anny! Oni jsou upíři co milují takový akce. Kde člověk trpí a umírá a on si jen užívá. Přesně tohle jsou upíři!
Vyšla jsem na skálu a doufala, že mě neviděli a ani neslyšeli. Rychle jsem se schovala za kámen a pomalu dýchala protože s nimi to je tak těžký! Dávají mi takový rány. Teď jsem tu tedy čtvrtý den a za tři dny je škola.
Ach joo. Podívám se za kámen a viděla je už, jak se rozhlíží.
Pomalu jsem chodila po čtyřech aby si mě dole nevšimli a došla k černý čáře, opět. Bolí mě šíleně hlava a noha. Jsou to ďáblové, že mě nenechají odpočívat. No jo protože jsi je nepraštila!
,,Anny, myslím, že plížit se nemá cenu" řekne za mnou Zack a silně mě přišlápl záda. ,, Myslím, že mě dost už bolí tělo a ty to musíš ještě přisnadnit" šeptem řeknu na Zacka protože to dost bolí. Přestal mě přišlapovat záda a já se postavila. Zuzka byla za mnou. Jejich oblíbená taktika.
,, Zítra tu budeme naposledy" sesmutní ,,ale po škole můžu si skočit trošku pobavit" pohraje si se slovem "pobavit". ,, Já vím, že si užíváte jak trpím" zamračím se. Oni se jen ušklíbli a začali jako předtím. Zuzka mě kopla zezadu a Zack mě bouchnul a tím jsem zase na stromu.
,,Ale notak trošku se snaž. Dneska to bylo bez srandy" řekne Zuzka smutně a Zack dělal taky smutný obličej a pak mě uspal.
Ty se necháš furt, takhle snadně zlomit? Víš ublíželi ti dost, takže toho využij a oplať jim to!
Elo děkuji ti za radu. Zítra to bude o dost těžší pro ně. Naposledy se dívám jak si dali placáka a usnula na místě, kde je vodopád.
Rychle jsem využila situace a umyla se narychlo a utíkala na skálu, kde byl košík! Podívám se kolem ale nikde nikdo. Nejedla jsem tři dny! Došla jsem rychle ke košíku. Bylo mi jedno, jestli mě slyší ale já potřebuju jíst! Zakousla se do štrůdlu. Bylo ho celý tři kousky. Snědla jsme všechno a šla zpátky k vodopádu. Lákalo mně tam a nevím proč. Byli tam a usmívali se jako vždycky. ,,To je poprvý co tě vidím si užívat jídlo" ušklíbne se Zuzka.
Oni tam byli!
,,Co tím chceš říct" zamračím se a založím si ruce. ,,No víš jak jsi odmítala jíst, tohle myslím". ,,Fajn no" protočím oči.
Domluvili se nad něčím a došli ke mně. ,, Vidím že jsi připravena" zašklebí se Zuzka. Zamračím se ještě víc a dojdu na bojovnou pozici.
Zuzka se vyhla mému kopu zezadu a Zack už chtěl zaútočit ale rychle jsem se vyhla jejich vzdálenosti. Byla jsem cca od nich metr dva. Cítila jsem že jsem připravená je porazit ale najednou se mi mlželo před očima a určitě než jsem utekla jim vzdáleností tak mě trefili!
Probudím se znova u vodopádu. Zamračím se že už tři dny jsem je nedokázala porazit. Stoupnu si a znova upadnu. Bolí mě fakt šíleně noha. Uslyším někoho a tak jsem rychle zavřela oči.
,, Pořád spí?" řekne neznámý ženský hlas. ,, Nejspíš ano" řekne hrubší hlas.
Že by to už byli ti vojáci, ale ještě jim zbývá dva dny do školy. Divný že nepřišeli Zack a Zuzka.
Ahoj tady je další kapitolka! Snad se bude líbit :)
Myslím že dneska už nestihnu napsat. Učím se z bratrem ಥ_ಥ