Já a můj egoista[OPRAVA]

přímo nasranej Tobiáš

Krev mi přímo tekla z ruky. Dala jsem si žiletku na místo, kde stačí fiknout a sbohem, tím mířím na žílu.

Najednou někdo rozrazil dveře. Vyděsila jsem se. Stál tam Tobiáš a díval se dost vyděšeně. Chtěla jsem pokračovat ale rychle mi chytl ruku. Stále jsem chtěla pokračovat a trošičku to šlo, ale potom stikl ruku, tak že mi jí úplně drtil a kousek kovu spadlo mi z ruky na zem. 

,,Co děláš? Zbláznila ses?!" vykřikne. Jeho oči byli červené a upíral zrak na ruku.

,, Proč jseš tak omlácená". Chtěl se mě dotknout ale to jsem mu to překazila. Škubnu sebou a začnu brečet čím dál víc.

,,Byl to on?". Přestal se vyptávat, když si řekl svojí pravdu. Pustil mě a hned mě vzal za zápěstí a táhl k posteli. Sedla jsem si na postel a Tobiáš řekl něco někomu, a potom odešel. Přišli dvě služky a začaly mi dezinfikovat a obvazovat ruku, potom odešly a viděla jsem že mě párkrát kontrolovaly. Sundám si šaty a podpatky, lehnu si a usnu.

Tobiáš

Takhle mě naštvat. Bože. Přijdu ke stolu a všichni už byli opilí, takže nemělo cenu něco říkat. Táta byl někde jinde. Všimnu si Aidna co stál kousek.

,,A kdo mi nevěřil. Říkal jsem ti že to jednou udělá znova". Tentokrát se neušklíbl. ,,Kdo by čekal, že tak rychle zmizne" podívá se směrem k dveřím. Byli tam určitě oni!

,, Kurva!" třísknu do stolu. Přímo jsem chtěl tady všechno obrátit vzhůru nohama. Vezmu si flašku a začnu pít.

,, Opít se do němoty není dobrý nápad, potom ještě něco opilej řekneš Anny a co ty víš ještě bys jí mohl ublížit, vlastně to není novinka". ,, Můžeš držet hubu? Komu bych tady ublížil by byl někdo jiný!"vstanu a bouchnu do vázy co už nebyla váza.

,,Co se děje Tobiáši" řekne táta a chytí mě za rameno. ,,Ona, ona" začnou se mi hrnout slzy. ,, Stalo se něco Anny?". Přikývnu. ,,A co se stalo?".

Banda pobavených kokotů si šla pryč.

Ukážu na ně neměl jsme sílu mluvit. ,, Jí bum" řeknu jako nějaký děcko co neumí pořádně mluvit. ,,Ona fik fik" ukážu rukou jak se řeže. Jedině takhle mi  šlo vysvětlovat.

,,Ach jo. Běž spát. Ona určitě už spí taky. Nevšímej si jich a příště musíš být jí stále u boku, když ucítíš, že jsou tady" povzdychne si táta. ,, Promluvím si s jejich rodiči a ty běž". ,,Ale já ch-". ,, BĚŽ nedal bys to. Možná bys ještě něco udělal za scénu". ,,Fajn" chtěl jsem si vzít flašku ale táta mi to překazil. ,,To není dobrý nápad Tobiáši" zamračí se a odejde. Stisknu pěst a dojdu do pokoje, kde už Anny spí v posteli ve spodním prádle. Sundám si věci a převléknu se do kraťas a dojdu do postele a usnu.

Anny

Probudí mě jak Tobiáš odchází. Nedokázala jsem se mu podívat do očí po tomhle tom...

Slzy mi začaly téct do polštáře a dokázala jsem potichu vzlykat.

Uslyším otevírání dveří.

,,Anny" uslyším Zuzku. ,, Nechceš si o tom promluvit v pokoji u mě". Dvakrát zakroutím hlavou a věnovala se dál svému pláči.

,,Ach jo a když mi řekneš, že jseš v pohodě tak se začneš sebepoškozovat nebo rovnou se chceš zabít. Tobiáš je teď hodně nasranej, že se ani nedokáže soustředit na práci. Už třikrát něco rozbil" povzdychne si. ,, Proč musíš být tak uzavřená? Myslím, že to není tím že jsi introvert. Kdyby jsi nám to řekla tak by to takhle nedopadlo. Nepamatuješ na ten slib co jsme si daly, když tě málem zabila tvoje matka?". Přikývnu. ,,Kde je ten slib? Sliby se plní!". Zavře dveře a uslyším jak odchází.