V kuchyni jsem pomáhala dělat cukroví. Všichni chtěli protestovat, že královna se nesmí zašpinit, ale aspoň že ta naše Daniela byla člověk a prožila si takové věci.
,, Proč jsi vůbec tady s náma?" řekne William.
,,Jako malá jsem milovala připravovat cukroví. Máma mě plně nenáviděla, že jsem někdy musela dělat domácí práce a někdy i v kuchyni, když byla nemocná". William se na mě koukl smutně.
,, Vím díky tomu jak chutnají rumové koule. Vždycky když se dívala do trouby jsem nenápadně vzala kuličku a zamilovala si tu chuť" usměju se nad tou vůní co vždy pulzovala přes kuchyň.
Začnu přidávat mouku do mísy a na mě přišla pšíkačka.
,,Pšíík" a byla celá od mouky. Will se smál a ostatní taky.
Tohle místo tady miluju. Nikdo tu není upír. Jak by asi mohl snášet to jídlo.
,,Moc paní nemáte dobré vzpomínky ale někdy mi to připadá jako by jste si to užívala" usměje se na mě Eleanor. Musí mi tak říkat ale poprosila jsem aby mi neříkali královno. V tenhle moment si připadám jako člověk.
,,Jako malá mi to připadalo jako sranda" ušklíbnu se.
,, Teď tady oddělení deset dělá rumové koule" řekne na mě Flynn, tenhle chlápek je mladej tak dvacet ale všichni tady jsou padlý andělé jako služky.. takže u táty jsou démoni všichni.
,, Proč děláte tolik jídla. Stejně tu jsou upíři " podívám se na Willa. ,,No je tu hodně návštěv, a i kdyby ne tak pro tebe" usměje se na mě. Málo kdy jsem dole, takže docela to chápu.
Dojdu k Flynnovi a vezmu si kousek těsta do pusy, i bez kokosu to chutnalo božsky.
,,Je to vynikající" řeknu na pět lidí. Většinou tu je tak pět stovek lidí ale dnes jen stovka. Jak si dokážu pamatovat jména?
Mají jmenovky a nějaký si už pamatuju. Nesmím přestat myslet, že na každého chlapa promluvím tím víc je agresivní Tobiáš. Určitě i přes svojí práci mi čte myšlenky.
Dojdu znova k Williamovi a ty už pekly. Tohle bylo listové těsto a to mi nikdo moc nechutnalo ale pomohla jsem.
Dojdu, tam kde pekly perníčky. Usměju se nad nimi. Voněly po celé kuchyni. Jeden jsem jim ukradla a snědla ho. ,, Vynikající" zazáří mi oči. Všichni se začnou smát a já taky začala. ,,Mohu?" optám se abych mohla ozdobit. Přikývnou a dala mi do ruky tubu. Začala jsem zdobit a dozdobila poslední kus.
Bylo už večer a tak jsem se rozloučila s nima a došla do pokoje, musela jsem se umýt od mouky.
Tobiáš už stál ve dveří a zíval. Podíval se na mě a zamračil se jak vypadám. Vlasy jsem měla v drdolu a nechyběla tam na vlasech mouka a velké bílé tričko co mi bylo do stehen a kraťasy co nešli vidět. Určitě i obličej pokrýval mouku.
Nic neřekl a došel do koupelny, tam jsem chtěla já. Naposledy se podívám na dveře a chtěla dojít k sobě do koupelny, ale někdo mi chytl ruku a zatáhl do koupelny.
Chtěla jsem protestovat ale to nemělo cenu, a tak jsem s ním byla v rudé barvě.
Došla jsem do postele a Tobiáš zhasl lampičku. Vzal si mě do objetí a usnuli jsme.
***
,, Zítra už jsou konečně prázdniny. Jak se těšíš na Vánoce? U nás přeci jen si se mohla dívat do svýho okna a vzhlížet Ježíška, jestli přijde za tebou ale vždycky jsi uplakaná, byla, že za tebou nepřišel" ušklíbne se na mě ségra. Praštím jí do loktu. ,,Bylo mi deset" zamračím se. Tobiáš s Aidnem se dívali překvapeně. ,, Přestaňte tak čumět" zamračím se na ně.
,,Myslel jsem si že ti dětskou radost připraví a řeknou ti to" ušklíbne se Aiden, zamračeně se na něho podívám. Mai se s Aidnem někdy bavila jako by měla devět životů.
***
,,Anny Mašková jste zkoušená" usměje se na mě naše učitelka na magii. Praštím hlavou o stůl, protože tohle mi vůbec nejde.
Dojdu k ní před tabulí a začala mluvit o teorii.
,, Dobrá a teď nám to předveď".
I přes tu snahu mi to nešlo. Učitelka se na mě podívala. Všichni věděli, že to umím. Třeba u naší královny?
,,Jde mi to málo, kdy když se cítím ohrožená většinou". ,, Dobrá to chápu. Zkuste si představit, že jste v ohrožení a bez určeného démona" zvedne si brýle.
Tak nic no ale jedna špatná známka ti nebude moc vadit, ne?
Zmlkni Ello.
Přikývnu na učitelku a podívám se na Mai jak je v ohrožení. Nahrnula se mi do očí magie tak moc, že jsem zjistila výkřik a rozbíjení něčeho křehkého.
Podívám se do reality a okna byla vyskleněná a jedna váza byla rozbitá. Vytřeštím oči na učitelku. ,,Nemyslela jsem že to prožijete až takhle Anny" zamračí se na okolí. Všichni byli na zemi a Tobiáš jak vidím spadl ze židle. Zuzka se Zackem taky. Mai jediná byla na židli. Všichni se na ní podívali. ,, Slibte mi že se to naučíte o prázdninách, abych nemusela psát čtyřku" podá mi sešit a přikývnu, dojdu si sednout a začalo zvonit.
Přišli jsme do svojí třídy.
,,Jaktože Mai to nezasáhlo?" řekne jedna holka. ,,Na mě ta magie ani nešla" usměje se na ní.
,,Jak to?" podívá se na mě. Byla jsem zase v panice se s někým bavit.
,,Jsem její oblíbená sestřička" obejme mě kolem ramen.
,,A proč já teda jsem spadl?" ozve se Tobiáš.
,, Nežárli Tobiáši prosím tě" ušklíbne se na něho Mai.
Tobiáš se zamračil.
,, Buď v klidu Tobiáši. My jsme taky spadli" řekne Žužu. ,,Hele já za to nemůžu" zamračím se. ,,Asi si myslí jak je její sestřička slaboučká a my to přežijeme". Zamračí se Mai na Žužu.
,,Hej klid jo? Já za to nemůžu. Někdy to neovládnu prostě" podívám se po Tobiášovi, který to už zažil dvakrát.
,, Zapomněl jsem že jsi ho málem už několikrát za to zabila" ušklíbne se Zack. ,,Zacku!" podívám se na něho.
,,Je neschopná, nikdy se nevyrovná svýmu otci" uslyším Kléřin hlas. Podívám se po ní a ta se dívala na mě.
Chtěla jsem něco říct ale Tobiáš mě štípl do ruky. Vyskočila jsem z tý bolesti.
,,To už ani nemůžu nic říct?" šeptnu. ,,Ne zase si bude stěžovat protože by z toho vznikla hádka a mezi Vánoci fakt nic řešit nechci" zasyčí.
Začalo zase zvonit ,,jestli budu zase zkoušená tak už se zabiju". ,, Dávej bacha Anny dneska máš smůlu" usměje se Laura. Vytřeštím oči na ní ,,nee" zamračím se.
***
Došli jsme domů a Tobiáš hned zamířil do pracovny, když nás Daniela uvítala s úsměvem na tváři a já prej mám přijít v šatech a v střevíci.
Vzala jsem na sebe fialové šaty co jsem měla u táty a stejnou barvu střevíců co měli tak sedm centimetrů.
Když jsem šla po tý chodbě tak jsem si málem rozbila hubu u schodů. Aspoň že nemusím chodit po schodech to bych se zabila.
Otevřeli mi dveře a Tobiáš tam naštěstí nebyl.
Daniela přišla za mnou.
,, Pozítří je další slavnost a ty moc dobře nechodíš v podpatcích a slyšela jsem o tom že neumíš ovládat magii".
,, Já tam nechci". Oba dva se zamračí ,,to je smůla Anny. Jsi dcera Michaela a budoucí královna, takže musíš". Neprotočila jsem oči protože už jsem si zvykla to nedělat ale měla jsem chuť. Oba se usmáli protože věděli na co myslím ,,aspoň něco tě naučil" poklepe mi na rameno.
***
Výuka byla nudná a Daniela byla přísná. Několikrát jsem měla spadnout. Připadalo mi to jako bych byla v století. Měla jsem stát na knihách aspoň deseti a dělat holubičku. Jakákoliv chybu jsem udělala, dostala jsem pravítkem, když jsem měla spadnout, flákla mě do míst, kde jsem měla spadnout a tím udržela znova rovnováhu i když to moc nechápu jak když to bolí.
,,To bychom měli a prázdniny máte do čtrnácti dnů a po tom plese budeš trénovat ovládat svojí magii" usměje se na mě Daniela ale já jí to nemohla oplatit protože mně bolelo celý tělo.
Šoupavým krokem jsem šla do pokoje a skočila jsem do postele. Všechno mě bolelo a někdy jsem ucítila štiplavou bolest.
Uslyším jak Tobiáš se vydal do koupelny. Dneska jsem byla tak vyčerpaná, že jsem ani neměla náladu, proto jsem se vydala spát ale usnula jsem až Tobiáš přišel a vzal si mě do objetí. Bez jediné věty jsme oba usnuli.
Probudilo nás sluneční paprsky a nikdo z nás se nehodlal vydat z postele. Byli jsme vzhůru ale neměli ani chuť mluvit. Pořád mě bolelo tělo, kde mě Daniela uhodila.
,, Zítra je ten ples" řekne Tobiáš. ,, Já nechci" protestuji. ,, Smůla, když jdu já tak jdeš taky". Otočím se na bok, a tím jsem udělala oční kontakt. ,,Ale-", ,, žádný ale" cvrnkne mi do nosu.
,, Dobré ráno" ozve se Daniela ve dveří. Podívám se po ní a ta měla zase úsměv k rozdávání.
,,Ale mě bolí všechno, už nechci!" schovám se pod deku.
,, Žádné ale a šupej dolů. Očekávám tě v půl desáté". Zavře dveře.
,, Radči bych jí poslechl i přes ten úsměv je to čarodějnice". ,, To jsem zjistila. Nikam nechci" otočím se na bok.
,,Kolik je vůbec" zamručím. ,,Osm". ,,Tak jdu spát ještě". ,,No musíme ještě něco probrat a ty půjdeš taky", ,,ne" protestuji a schovám se pod peřinu. ,,Nikam nejdu!". ,,Budem mluvit o Vánocích. Budou tam všichni". Začalo být ticho a začalo mi to dost vadit.
,,Waaa!" vytřeštím oči na Tobiáše, co je za mnou a držel mi boky.
,, Nemůžeš mě takhle děsit!". ,, Mně tě baví ale strašit" ušklíbne se.
,,Jdeme" zamračí se. Zavrtím hlavou a posunu se dál až jsem narazila na pelest.
Tobiáš mi vezme za nohy a stáhne mě ke konci postele. Měla jsem půlku těla venku a špičkami jsem se držela, abych nespadla. Štiplavá bolest se mi dostala jak jsem na kousku dřevu na zádech. Zavrtím se nahoru ale Tobiáš mi začal držet za stehna.
Podívám se na něho co má v plánu. Pomaličku mě táhl dolů ale já couvala. Prát se s upírem nemá cenu, ale i přesto se nevzdám. Najednou mě vyšoupl tak rychle, že jsem myslela, že to bude perda spadnout. Ale opak byl pravdou, že mi drží záda a tím pádem jsem několik milimetrů nad zemí.
Podívám se rychle na něho, a ten škubl a držela jsem se ho. Nehodlala se pustit.
,, Musíme se převléct". Pořád jako klíště jsem se ho držela ani nevím, proč ale bylo mi to příjemné.
,,Anny" řekne varovně. ,,Na tyhle věci jsem si už zvykla, takže mi tvůj varovný hlas nic neřekne, jako abych měla cítit strach". Čuchnu si toho šamponu co na sebe dává.
,, Jseš pes? Slezeš a budu dělat, že jsem nic neslyšel". Váhala jsem ale nakonec jsem z něho slezla. Bez slova jsem došla do své skříně. Nic extra si brát nechci, ale je mi jasný, že budou něco pořád připravovat na ten ples.
Vezmu na sebe černý šaty co mi byli po kolena a černý střevíce.
,, Už ti jde líp chodit". Zamračím se a Tobiáš otevřel dveře. Všichni byli nastrojený. Tobiáš měl na sobě sako a kravatu v rudě červené. Jack měl to samé akorát měl jinou barvu tmavě modrou. Zack měl černou. Daniela měla šaty ke kotníkům a Zuzka měla taky černý akorát po kolenům jako já.
Mně to připadá jako bychom šli na pohřeb ale tohle je důležitá barva královštích padlých andělů.
Sedli jsme si.
,, Takže chcete to mít stejně jako každý rok?". Dvakrát nechápavě zamrkám. Všichni si povzdychnou. ,,Nechci vám do toho mluvit ale nikdo nepotřebuje Vánoce s dárkami, když máte všechno. Chápu tu atmosféru jak jste pohromadě-". ,, Nejdřív by bylo lepší říct jak to máme a ne nějaký lidi. Víme jak to máte díky" odmlčí se Jack protože se divá na Zacka. Přikývnu že chápu. Zack se zamračil a věnoval dál prolog Jacka.
Nechápu jak oni můžou mít takhle Vánoce. Čuměla jsem na něho s otevřenou pusou. Jak můžou mít Vánoce oddělený? Budou mít Jack a Daniel stromeček, potom my s Tobiášem, a pak Zuzka odděleně až Zack.
,,Co to je za Vánoce? Neměla by být rodina spolu?". ,,To říká ta pravá co tam ani nebyla". Zamračím se na Zacka.
,,Hold máma si myslela, že tam nepatřím".
,,To je jedno, takhle to bude" založí si ruce. Proč se tak štítí sebe? ,, Já to prostě nechápu".
Přikývnu po minutě protože tohle je vyčerpávající a stejně by mě stejně odmítl. Chápu že Tobiáš nebyl zrovna v kůži syna ale teď už to tak není. Zack je uzavřený a Zuzce to je nějak jedno všechno, takže přijímám, tyhle Vánoce.
Lehnu si na postel, Tobiáš seděl nad papírem a dost dlouho ho studoval i do té doby než jsem měla jít se zase učit nad podpatků.
***
Bolelo mě zase všechno jako obvykle. Vyšla jsem ze sprchy a Tobiáš měl další papíry na stole. ,,Kdy od toho odvrátíš zrak" začnu si sušit ručníkem vlasy. ,, Klidně i teď kdyby jsi byla v ručníku". Začnu se červenat a hodím po něm ručník ,,demente" zamračím se a lehnu do postele. ,,Dělal jsem si srandu" zasměje se. Lehnu si na bok aby neviděl jak jsem rudá.
***
Právě teď pomáhám Daniele s přípravami. Nechápu proč to děláme, když má tady služebnictvo.
,,Anny pojď" uslyším jak je u gauče. ,,Hm" podívám se jak ta ulička je ozdobená řetězem černým. ,,Hej černá nepatří do Vánoc. Nevíš přeci červená, zelená". ,,Anny naše Vánoce jsou jinačí. Černá musí být všude i na Velikonoce".
,,Nee žádný Velikonoce nebudou. Já je ani neoslavuju". ,,No asi těžko se schováš do skříně" zasměje se. Bouchnu jí do ruky a zamračím se ,,to není vtipný". ,, Promiiiiň" vezme si sklenku vína. ,, Myslím že budeš dřív opitá než to budeme mít". ,,Nebooj upíři se nedokáží hned opít" zašklebí se. Myslím že už je stejně.
Vezmu si žebřík a začnu dávat řetěz na zeď. Nechápu proč pro ně je černá a šedivá barva je jejich tradice. Myslím že si to budu pamatovat u všech tradic, kdo by řekl, že tyhle barvy je pro ně všude tradice z mého přemýšlení jsem díky tomu spadla ze žebříku. Naštěstí nikdo nepřišel, každý je zaneprázdněný. Trošku mi pokulhává noha ale to rozchodím. Naštěstí to na zdi je hotové, takže mi nevadí že jsem spadla.
***
Poslední kus jsem měla a došla do haly, kde to má dělat Daniela. Věděla jsem že na ní není spoleh, už tam ležela na zemi se skleničkou v ruce. Vzala jsem žebřík a začala dávat řetězy, a potom na stolky dávala svíčky černá, šedivá to bylo jediný na stole a ubrus, co tady byl naštěstí. Divím se že ubrusy mají bílou přeci jenom je to drzost.
Ještě jsem na okna dala věnce s černými svíčkami. Jak mě tohle zabíjí vidět.
Ještě jsem došla do druhé haly. Ach ty vzpomínky jak jsem upíjela punč anebo ten bar.
Bar byl ozdobenými svíčkami. Ostatní stoly jsem dala taky svíčky a na zeď vyvěsila řetězy. Myslím že u nás už budou stromečky. Každý si ho ozdobuje jak chce ale musí tam být barva černá a šedivá!
Vyšla jsem schody co už byly taky ozdobený řetězem černým a na dveří byl věneček černej. Divím se že dávají ven červený koberec a ne černej.
Došla jsem zpátky do pokoje a strom nebyl vůbec vyzdobenej. No jo nemá čas. Vzala jsem si z jedné místnosti od nás výzdobu a ozdobila náš pokoj i stromek. Černý a stříbrný koule. Nahoře jsem nedokázala dát hvězdu černou, nechám to být na Tobiášovi. Na postel jsem vyvěsila taky řetězy a naštěstí už byl převlečená postel. Černá. Jako vždy. Koupelnu dělat fakt nemusím. Na okna jsem dala věnečky s svíčkami a měla hotovo. Dala jsem zpátky ozdoby a šla se najíst, když jsem dojedla tak jsem si lehla na postel. Konečně hotovo!
Dneska jsem zůstala doma a tak to je dřív vydaný. Papaa