,,Jo nenávidět" zopakoval. ,,Proč?".
,,Anny..." dojde za mnou a vezme mi jednu ruku. Podívám se na něho vyděšeně. ,,Co se děje. Já se bojím". Tobiáš se zamračeně díval na zem.
,, Tobiáši". Podíval se na mě, nejdřív si povzdychl.
,,Zabil jsem už spoustu lidí, kteří byli bezmocní jako ty" díval se do země a mě prolil strašný strach.
,, Usmíval jsem se nad nimi" odmlčel se. Začalo mi strašně bušit srdce a říkala si že to co říká není se mnou nic společného ale byl to opak...
,,Byla jsi tam s nima, když jsem tě viděl bez žádné jiskřičky. Chtěl jsem tě vidět s těmi jiskřičkymi v očí jak prosíš o svůj život, to jsem si představoval, když jsem se na tebe díval. Musíš si pamatovat jak jsem na tebe zíral". Přikývla jsem ,,dusilo mě to" pošeptala jsem.
,, Proč jsi změnil názor?". Věděla jsem že je to poslední otázka.
Podíval se na mě ,,ty se nezlobíš?".
Povzdychnu si ,, víš kolik věcí bylo mezi náma už? Nedokážu to ani spočítat. Nejhorší byla ta věc s andělem" podívám se do země.
,,Ty se vážně nezlobíš? Vážně ti je jedno, že jsem tě chtěl zabít?". Zasměju se jak to nepobírá.
,, Tobiáši odpověz mi" zamračím se a založím si ruce. Tobiáš spadl na zem a rozbrečel se? Vytřeštím oči na něho a sednu si. ,,Co se děje?" sáhnu mu na záda. ,,Tohohle jsem se bál nejvíc a ty to sebereš nejvíc v klidu". ,, Tobiáši je to v pořádku" usměju se. ,, Není. Jen představa, že kvůli svý lásce jsem se dokázal dobelhat tímhle způsobem" utře si slzy. Vezmu mu obličej ,,je to v pořádku" zamračím se ale musela se ušklíbnout jak mu držím tváře .
,, Vážně je to v pořádku" řeknu znova. Chtěl mi dát pusu ale ukazováčkem jsem to ukončila ,,teď to co jsem žádala". Začal se červenat, tahle část je pro něho trapná.
,,No prostě... každá mě chtěla, že jsem Black a pokaždé se podřídili, ale ty jsi opak všech...", ,, teď mě podporuješ, v tom abych byla drzá" ušklíbnu se. Tobiáš se zamračil a moje ruce dal na kolena. Svojí ruku mi dal na tvář a na stehno.
Podívám se co zase provádí ale víme moc dobře co plánuje. ,, Tobiáši" podívám se na koleno, kde mě začne hladit.
Můžeme se rozloučit s ničícím Tobiášem a teď se dívat na našeho typického Tobiáše.
,, Víš že i u nás jsou Vánoce?". Podívám se na něho a štěstím mi se rozzářily oči.
,,Nikdy jsem je neviděla, jen když máma vařila cukroví a dávají stromeček". Tobiáše jsem překvapila protože se na mě díval obyčejně. ,, Prožiješ ty nejlepší" vezme mi ruce, měl je ledový ale pro mě to bylo příjemný.
,, Tobiáši? Můžeš nám s něčím pomoct?" uslyším Danielu za dveřmi a slyšela jak vzlyká. Tobiáš protočil oči a otevřel dveře, kde byla Daniela s hromadou papíru.
Daniela se na mě podívá s úsměvem na tváři, teprve teď jsem si všimla jak jí teče slza, hned si jí setřela a dala papíry Tobiášovi. Tobiáš zavrčel a zavřel dveře.
Rychle jsem vstala a došla se vykoupat. Knížky můžu v momentě co tu není. Usměju se a rychle skočím si dát sprchu.
Sundala jsem si oblečení a pustila na sebe vlažnou vodu. Jsem už zvyklá se takhle koupat. Problém byl jediný jsou tu jen Tobiášovi šampóny se sprchovýmy gely. Určitě si to spletly ale tak jsem dala na sebe tu jeho. Strašně dobře voněla, vždycky jsem ho z ní ucítila.
Usušila jsem se a vyčistila si u toho zuby. Chtěla jsem se už převlékat ale uslyšela jsem můj mobil. Rychle jsem si pro něho došla a byla tam Mai. Tak dlouho jsem jí neslyšela ani neviděla a strašně mi chybí. Vzala jsem to a uslyšela křik.
,,Mai?" řeknu do telefonu. ,, Zdravím královno" řekne chlapecký hlas.
Takže toto je můj koncept, co mám už delší dobu promyšlenou.