„Zatraceně tohle snad není pravda!" zamručel frustrovaně Harry po několikátém neúspěšném pokusu otevřít vrata. Louis seděl kousek od něj na malé kupce sena, které tady nejspíš pořád někdo skladoval, přestože stodola měla svá nejlepší léta za sebou.
„Měl jsem Coca líp hlídat, kdybych ho nenechal jen tak běhat, nebyli bychom tady..." povzdechl si modrooký, ale Harry ho tak nenechal dlouho.
„Hej, koukni na mě," pozvedl mu prstem bradu. „Není to tvoje vina, jasný? Není to ničí vina a ze všech lidí jsem tady zrovna s tebou, což znamená, že by to mohlo být o hodně horší," usmál se a Louis se trochu zasmál.
„Jo, mohl bys tady ztvrdnout s hladovým Niallem."
„Bojím se, že to bych ve zdraví nepřežil a musel by ses postarat o pomstu mé smrti, ten irskej skřet by mě stoprocentně sežral," zasmál se vyšší.
„Oh, to si piš, že bych tě pomstil, ani jsem si tě pořádně neužil!" ušklíbl se Louis a jestli se to Harrymu jen nezdálo, v očích se mu šibalsky zablesklo.
Pravděpodobně oba postřehli změnu atmosféry mezi nimi. Možná to bylo tím, že byli poprvé od jejich usmíření úplně sami, nebo jen nastřádanou frustrací z delší dobu odpírané blízkosti. A taky to upřímně klidně mohla být Harryho frustrace kvůli nedostatku sexu. Ano, opravdu si to právě přiznal.
„Začínám být zvědavý na tvou představu užívání si někoho," ušklíbl se vyšší. Louis s ním spojil pohled a udělal to schválně nebo si olízl ret samovolně?
„Možná... bych ti to třeba mohl ukázat, jestli teda chceš?" pousmál se modrooký.
„Co když chci?" došel k němu blíž a Louisův úsměv se rozšířil a změnil na svůdný. Prstem mu naznačil, aby šel ještě blíž, až stál nakonec těsně před kopkou sena, na níž starší momentálně poloseděl pololežel.
„Harry?" zeptal se, když tam pořád jen stál a zíral na něj.
„Hm?" zněla reakce.
„Budeš tam jenom stát, nebo si mě vezmeš, protože jsem měl pocit, že jsi pochopil narážku..." zamrkal Louis, vypadal zase jako před lety. Harry nepotřeboval víc pobízení, padl na kolena nad modrookého a ten mu zabořil prsty do vlasů, za které ho zatahal jako to dělal dřív s těmi dlouhými. Jejich polibek byl nepořádný, rychlý a drsný a vášnivý. Nebylo divu, když na sebe čekali takovou dobu.
„Jsi pořád stejně dokonalej, jak si pamatuju," zamručel mu do rtů Harry.
„Nápodobně," vzdychl starší.
„Ty i zníš úplně stejně. Bože, Lou," líbal ho na citlivém místě na krku, jen aby z něj vymámil další sten.
„Harry," hlesl Louis bez dechu, zatímco si omotal nohy okolo Harryho pasu, čímž si ho snažil přitáhnout ještě blíž.
Mladší mu rozepl zip na bundě a sundal mu ji, načež ho znovu začal líbat a při každém kousku odloženého oblečení ho líbal zas a znova.
„Nedívá se na nás Coco, že ne?" vydechl Louis, když už byli oba téměř nazí a on na okamžik potřeboval nabrat dech.
Harry zvedl hlavu a rozhlédl se. Coco seděl kousek od nich, sledoval je a když se na něj Harry podíval, nadšeně vyplázl jazyk a začal vrtět ocasem.
„Uh, Coco, nekoukej! Kšá."
Pes přestal vrtět oháňkou a naklonil hlavu do strany. Vyšší mladík si povzdechl.
„No tak, Coco, běž pryč! Běž!" zkusil to znovu, čímž Louise pod ním rozesmál. Pes nejspíš konečně pochopil, co po něm chce, zvedl se a odešel někam na opačnou stranu stodoly.
„Bude naštvanej a nebude se s námi bavit, jen pro tvou informaci," řekl mu Louis.
„Mám ho snad zavolat zpět, aby nám dělal publikum?" zeptal se Harry a kmitl obočím.
„Ne, myslím, že chvilkovou naštvanost našeho psa přežiju, ale kdyby nás sledoval, bylo by to docela dost divný," zahihňal se, ale smích se mu zasekl v krku, když ucítil Harryho ruce, jak mu sundávají poslední kousek oblečení, či-li spodní prádlo.
* * *
„Tak jo, poslouchejte. V širokým okolí není nic víc než náš dům a stará stodola patřící tomuto domu, takže jsou v podstatě pouze dvě možnosti, kde můžou Harry s Louisem být. Navrhuju rozdělit se na dvě skupiny a jedna půjde k nám a ta druhá ke stodole," navrhl David, přičemž všichni ostatní poslouchali a přikyvovali.
Na vysvětlenou, když se ráno probudily Hailey se Sandy, rozhodli se všechny ostatní probudit a oznámit jim, že jsou Vánoce, protože si to večer nikdo ani neuvědomil. Jenže když vběhly do ložnice, kde měli spát Louis a Harry, našly jen prázdnou postel a Coco byl taky pryč, takže holčičky okamžitě zburcovaly celou chatu.
Teď celé osazenstvo postávalo venku v čerstvém sněhu, který teprve před několika okamžiky přestal padat.
„Dobře," začal David. „Řekl bych, že babi May by určitě měla zůstat v teple na chatě a radši by tu měly zůstat i Hailey a Sandy."
„A já zůstanu a něco teplého uvařím pro ty, co půjdou ke stodole," oznámila Anne.
„To je dobrý nápad, Anne," přitakal Niall.
„Samozřejmě, že jediné, co tě zajímá je i ve chvíli jako je tahle, je zase jen tvůj žaludek a že Harry někde venku možná mrzne a Louis taky, to-" začala nadávat Taylor, než ji Flo zastavila.
„Nialle, Tay chtěla jen říct, že teď máme myslím větší starosti, než je jídlo..."
„Ale vždyť to já vím, právě že myslím i na ně, jestli někde mrznou, tak jim horký jídlo a pití udělá jedině dobře!" prohlásil, ale Taylor stejně věděla svoje.
* * *
Harry padl na záda vedle Louise, který ještě pořád viděl před očima hvězdičky a vzdychal, i když k tomu už neměl žádný fyzický důvod. Vypadalo to, jako by to dělal ze zvyku, jenž si za těch zhruba dvacet pět minut vytvořil.
„Jsi v pohodě?" vydechl Harry a přivinul si staršího mladíka k sobě.
„Za posledních pět let mi nikdy nebylo líp," řekl a dodal spokojené zakňourání nakonec. „Ale upřímně je mi teď trošičku zima," přiznal. Harry se hned posadil, podal svůj svetr a přehodil ho přes něj.
„Lepší?" usmál se.
„Lepší, ale ještě si ke mně lehni."
Harry se k němu otočil a musel se potichu zasmát, protože mu ve vlasech ulpělo seno, měl rudé tváře, jen v jeho svetru vypadal roztomile a ještě tomu přidával, tím že směrem k němu natáhl ruce jako malé dítě, co chce pomazlit.
„Víš, že jsi takhle ještě roztomilejší než normálně?" pohladil ho po tváři hned poté, co si lehl.
„Nech toho, už tak se červenám..." chtěl schovat obličej do dlaní, ale Harry chytil jeho dlaně a políbil je.
„Proto to říkám, protože jsi krásný, když se usmíváš, když se červenáš a vlastně ať děláš cokoliv, jsi nejkrásnější přesně takový, jaký jsi a jiného bych tě nechtěl," otřel se svým nosem o ten Louisův a políbil ho. Menší mu položil dlaně na tváře a jejich polibek protáhl a prohloubil. Na chvíli to vypadalo, že by líbání mohlo vygradovat v něco víc, ale pak se ozval nějaký zvuk od vstupu do stodoly a Coco vyběhl k zablokovaným dveřím.
Harry rychle vstal a natáhl na sebe kalhoty a bundu, načež už zaslechl za dveřmi něčí hlas. Byl to stoprocentně jeho táta.
„Pusťte mě k tomu, musíte do toho pořádně vrazit, vidíte, že je to zaseklý!" zanadával a pak se dveře otevřely s táhlým vřísknutím.
„Tati? Jste to vy?" promluvil Harry, když si ověřil, že už se stihl obléct i Louis a dovnitř se hned nahrnul jeho táta, Niall, David, Taylor i Florence.
„Harry, jsi v pořádku? Je tu s tebou i Louis, že jo? Bože, tohle nám nedělejte, báli jsme se o vás!" začala okamžitě Taylor, načež jeho i Louise sjela pohledem. „Koukám, že jste se tady asi moc nenudili..." ušklíbla se, ale to už vedle ní stál Niall a-
„Louisi, víš, že máš ve vlasech seno? A Harry, ty máš rozeplej poklopec. A Louisi, myslím, že ten Harryho svetr máš naopak, ale jinak vůbec nic není podezřelý," zasmál se, přičemž mu očividně bylo úplně jedno, že své kamarády přivádí do rozpaků.
„Nialle, sklapni proboha," praštila ho Flo do ramene a Taylor se na ni překvapeně podívala, ale pak se spokojeně usmála.
„Teď mě budou mlátit obě, skvělý..."
„Když budeš blbě kecat, tak jo a já se k nim klidně přidám," propálil ho pohledem Harry a ochranářsky si přivinul Louise k sobě.
„Oh, já jsem tak nenáviděnej..." postěžoval si, ale všechny přítomné tím jen rozesmál.
* * *
Ten den večer oslavili Vánoce, protože už věděli, že dalšího dne budou moct odjet domů. Byly to na dárky docela chudé Vánoce, ale o to víc si uvědomovali, co je skutečně důležité,
či-li být s těmi, na kterých vám záleží a mít se rádi.
Louis svůj vánoční dárek, který si tak dlouho přál dostal přesně v okamžiku, kdy ho Harry políbil pod jmelím a zašeptal ta dvě slova a Harry si ani neuvědomil, že všechno, co si mohl přát, dostal v momentě, kdy se Louis znovu objevil v jeho životě odhodlaný tentokrát neodejít. Všechno, co potřeboval, sedělo vedle něj zabaleno v červeném vánočním svetru a svítilo jako nejzářivější hvězda. Louis byl vším, co ke svému štěstí potřeboval a i když mu to chvilku trvalo, nakonec na to přišel i bez těch měsíců čekání. A taky teď už věděl, že tentokrát to dopadne dobře.
Byl skutečně konečně znovu šťastný.
Konec
Tak máme tu poslední díl a dočkali jste se, vlastně dočkali jsme se všichni - konce dalšího roku a už zítra nás čeká ten nový 2023 a já vám do něj přeji jen štěstí, lásku a jen pozitivní věci!
Děkuji vám všem za veškerou podporu tady a od některých z vás dokonce osobně nebo přes sociální sítě. Doufám, že budu mít možnost setkat se s některými z vás i v následujícím roce! Miluju vás a nemůžu se dočkat, co nového tento rok přinese, protože věřím, že to bude náš rok. Prostě a jasně, jak by řekl Lou: I have faith in the future! <333
Dnešní večer si užíjte ve skvělé společnosti a ti, co už pijete - hlavně s mírou, ať vás zítra netrápí bolehlav.
Sejdeme se na Karry v roce 2023! <333