Pohled Anny
,, Pamatuješ si něco vůbec ". ,, Proč sedím a ty stojíš". ,,To neřeš. Neodpověděla jsi" zamračí se. ,,Jo" začnu houpat s nohami. ,,I to jak ses opila". ,,Jen jak jsem byla u baru a brala si panáky" kouknu do země. ,,Byla jsi opilá ". ,, Nebaví mě tohle řešit. To jsi se chtěla až tak moc napít". ,,Za dva roky mi bude osmnáct! Je jedno, kdy. Nebo ne". ,,Ne.... Co, kdyby tě viděl Aiden dřív než já!". ,,Vždyť jsi ani nevěděla, kdo jsem. Ten zmetek, by toho využil " sedne si na zem. ,,Fajn. Jen jsem se chtěla napít". ,,Ale vody ne" řekne a stoupne si. Stoupnu si taky. ,,Matka to ví. Až to skončí dostaneme výprask". ,,Uhm" začnu kroužit podpatkem. ,,Tak pojď" vezme mě za ruku.
Došli jsme na ples. ,,Nebudu mít kocovinu". Kouknu na Tobiáše u kterýho hledám odpověď. ,,Ne. Měla jsi jen šest. To bys musela vypít celou láhev ". ,, Oh". Uviděla jsem Danielu, která se s někým baví. Chytla jsem se Tobiáše. Zdá se mi že jsem malí dítě, který se bojí nové návštěvy.
,, Tobiáši, Anny to je matka Aidna. Isabella" kouknu na ní. Měla vlnité zrzavé vlasy a hnědé oči. ,, Omlouvám se za svého syna". ,, Né to nic". Byla doopravdy nádherná. Černé šaty. Co čekat. Přeci, jen je nejpopulárnější barva. ,,Ahoj Anny" řekne Stacy a obejme mě. ,, Tobě to sluší " řekne a vypustí objetí. ,, Tobě taky" kouknu na její zelené šaty. Byli nádherné. ,, Myslíš" usměje se. ,, Já tě slyšela, jak jsi byla opilá " pošeptá mi to do ucha. ,,Ehm" znervózním.
,,To nic. Je to poprvý" usměje se. ,, Proč se vůbec bavíš s mojí sestrou. Chceš jí využít " kouknu na ní podezřívavě. ,,Ne je fajn. Tu bych nikdy nevyužila. Jen byla docela vtipné že vy dvě jste jediný z rodiny nevěděli že existuje něco co jsou i vaše rodiče" zákeřně se usměje. ,, Už je jediná" řeknu. ,,Hm, nevěděla jsem že si život ulehčíš". ,,Taky jsem si myslela že už z toho koloběhu života nevyjdu...."
,,Tak pojď. Nachvílu si jí vezmu" koukne na Tobiáše. Vezme mě za ruku. ,,Kam to jdeme". ,, Uvidíš ".
Došli jsme do koupelny. Vzala si mobil. ,,Ahoj Mai" usměje se. Nevím, jestli jí můžu věřit ale pokusím se. ,,Jo jsem na tom večírku. To je poprvé, co ti rodiče něco zakázali ". Cože? Jí a něco zakázat? ,,Co" vyletí ze mě. ,,Jo je tu Anny. Přeci jenom to pořádají Blackovi". ,,Jojo pozdravuje tě" řekne mi Stacy. ,,Uhm. Taky" rychle zareaguju. ,,Oke. Ahoj" usměje se a vytípne jí to. ,,Zakázali jí to kvůli tomu že je člověk. Možná i příčina jseš ty" usměje se. Umyju si ruce. Přece jenom se mi potí. Ucítím najednou bolestivou bolest. Kouknu na ruku. Měla tam střep. Po čem kouknu po koupelně. ,,Co to" řekne Stacy. Vytáhnu to a začala mi téct krev. Ach joo....
,, Měli bychom to zavázat " řekne Stacy a rozhlíží se po lékárničce, kde nebyla. ,,Hledáte něco" řekne někdo za náma. Koukneme se a před náma Aiden. ,,Pamatuješ si moje jméno už " ušklíbne se a uvidím že má v ruce krabičku. ,,Dej nám jí" řekne Stacy. ,,Stacy běž. Nebo ti ublížím" řekne a dá lékárničku na zem. ,,Ne?" rozlítne se na Stacy. Vzala jsem lékárničku a běžela pryč ale v podpatcích se mi běželo blbě. ,, Cítíte to" řekne někdo z chodby. Sakra!
Utíkám jak o život ke svému pokoji. Tam by mě nikdo neměl cítit.
Došla jsem rychle do pokoje. Už tam stál. ,,Trvalo ti to" přišpendlí mě na zeď. ,, Už ani nevím, jak jsi chutnala" ušklíbne se a zakousne se. Odendá se ode mě. Musím se usmát. Měl celou pusu od make-upu. ,,Fuj" utře si pusu. Vezme z lékárničky kapesník a začne mi to umývat. Musí to být hnusné...
,,Sakra!" řekne a dá kapesník do kapsy. Zakousne se znova. Začnu brečet. Jak ho mám asi zavolat?
,, To-Tobiáši!" zařvu z plných plic. Už se mi mlželo jako vždycky. Nenávidím to ale hold jsem ubohý člověk.
Ucítila jsem jeho přítomnost. ,,Kurva" řekne a odendá se. ,,Byla velice chutná " pustí mě. Moje stabilita byla na nic, takže jsem spadla na zem. Myslím že řasenka byla už rozmazaná. Neviděla jsem ani ten souboj, co provedli.
Uslyšela jsem pořádnou ránu. Kouknu se a uvidím jak Aiden prohrál. Usměju se. Vždycky vyhraje.
,,Anny. Můžeš chodit" postaví mě. ,,Sedět " chtělo se mi spát. ,,Počkej" začne mi utírat slzy. ,,Kde je Stacy. Díky ní jsem se dostala jsem". ,,Ta bude v pořádku". ,,Vezmeš mě do šatny " kouknu na něho. ,,Jo" vezme mě do náruče a tam si umyju všechno. ,,Přeci, jen to bylo smazaný...
,, Můžeme jít " dám poslední tampónek do koše.
Došli jsme do chodby a tam stála Isabella a Daniela. Uviděli nás. Tobiáš mi držel za ruku a já se o něho opírala.
,,Co se stalo" řekne Daniela vyděšeně. Kouknou se obě dvě na můj krk. Tobiáš mě posadil na zeď. ,,Neodpověděli jste" řekne Isabella. Kouknu se na moje předloktí, kde pořád tekla krev. Tobiáš začne koukat divně. Začali mu rudnout oči a začal se přibližovat. Chytnu se za ránu a přitisknu se ke zdi. ,,Nech mě " začnou mi téct slzy. Přišpendlím se ke zdi.
Daniela ho vezme a hodí ho do pokoje. Vezme klíč a zamkne. ,,Ach jo. Musíme ti to zavázat ". Vezme lékárničku a začne mi to dezinfikovat. ,,Kde jsi na tohle přišla". ,,V koupelně. Hledala jsem příčinu, ale byl tam jediný střep". ,,Divný" začne mi to vázat. ,,Vždycky se něco u tebe pokazí. Máš na to štěstí". ,,To ano".
***
Šla jsem za Stacy, a prý Tobiáše, tam chvíli musí nechat. Nevěděla jsem že se nedokáže ovládat..
,,Stacy" kouknu do koupelny a ta byla úplně poházená. ,,Ano" leknu se a kouknu za mě. Stacy byla úplně v pořádku. ,, Jseš v pohodě" kouknu na ní. ,,Jo ale ty ne" koukne na obvaz a na krk. ,,Hm". ,,Ach jo" koukne mi do očí. ,,Kde je Tobiáš" koukne kolem. ,,Ehm.. je v pokoji" sáhnu na moje bušící srdce. ,,No jo viděla jsem celou situaci. To vážně se ho bojíš už jsi ho musela vidět, takhle několikrát". ,,Jak vůbec jsi přišla na to že jsou upíři". ,,Poprvý mě unesl. Přeci jenom jsem si říkala co chce o půlnoci dělat. Přišlo mi že něco tají. Tobiáš řekl že nejedí a to bylo špatně. Pak Zuzka měla spadnout ale místo toho se přemístila. Ve škole se bratři pohádali s Tobiášem a řekli mu nechutný upíre, a pak mi to došlo. Ten den ještě nás napadli lovci". ,, Tý jo" posadí se na zem. ,, Už, bychom mohli z těch šatů jít pryč. Vzala jsem si druhý oblečení " ušklíbne se. ,,Můžu jít i v teplákách". ,,No jasně. O půlnoci už to bude jedno. Prý se to bude konat do šesti ráno " zašklebí se. ,,To ale nedokážu vydržet". ,,Smůla ". ,, Měla, bychom jít se převléct". ,,To už je tolik?". Kývne. No to né....
***
Došla jsem do pokoje a uviděla na posteli červené šaty.
No jo, kde je Tobiáš. Nebyl tu. Přeci ho zamkli. Neřešila jsem to a koukla se na šaty. Byli opravdu nádherné. Červené přeci jenom jeho oblíbená barva. Byl k tomu lísteček.
Omlouvám se za to. Někdy se prostě nedokážu ovládnout... Tady máš dárek.
,,Tohle si nemusel" kouknu na Tobiáše opíral se o futra. ,,Ale ano" přišel ke mně. ,, Já-já se tě nebojím. Jen jsem byla překvapená.." zakoktám. ,,To máš jedno" odejde.
Vezmu je na sebe. Bylo to lepší, než to co jsem si plánovala vzít. Už měl asi zkušenost mýho pasu. Protože mi byly!
***
Došla jsem tam, kde byl punč. Stál tam Tobiáš s nějakou holkou. Tobiáš už neměl oblek ale to co nosívá. Uslyšela jsem jejich malý rozhovor. ,,Vím že ti tahle barva přitahuje tak jsem si jí vzala". Ona ho doopravdy balí? ,, Mě už tahle barva nepřitahuje", "copak tě přitahuje,,. ,,Ona" ukáže na mě. Začnu rudnout. Dojdu za ním a chytnu se ho. Nepozdravím jí byla mi odporná. Koukne na mě a otočí se a odejde. Vím moc dobře, kdo to byl. ,,Ty si nedáš pokoj". ,,Já jsem se na ní ani nekoukl. To ona" ukáže na ní. ,,Fajn. Mně to ani nezajímá ". ,,Chceš punč". ,, Už jsem měla " usměju se. ,,Bylo nechutný". ,,Ale nevylila jsi ho". Začnu koukat na strop, abych se vyhnula jeho otázce. ,,Anny". ,,Nikdy jsem takový lustr neviděla". ,,Anny posloucháš ". ,,Jo napila jsem se a pak jsem to vyflusla zpátky a hodila to tam" zavřu si pusu. ,, Cože jsi". Sakra. ,,Ale nic". Začne se smát. ,,Co je tu k smíchu " zamračím se.
,,To je celá naše Anny" obejme mě Zuzka přes rameno. ,,V-vy jste to slyšeli " kouknu na Zacka. ,,Všechno. Každý detail" ušklíbne se. ,,Heej, je neslušné poslouchat cizí rozhovory". ,, Smůla" usměje se. ,,Jste zlí " zamračím se. ,,No Anny, že se nestydíš " řekne Zuzka a přestane mě objímat přes rameno. ,,Co", ,,ty jsi prý pila. Viděla jsem to" mrkne. ,, Nevím o čem to mluvíš" začnu zkoumat zdi. Byli v zlaté barvě...
***
,,Hej Anny půjdeme". ,,Kam. To už je šest ". ,,Ne, jen prostě pojď. Zapomeň že tady budeme do šesti" zamračí se. ,, Aspoň do čtyř " udělám psí oči. Vezmu ho za ruku. Došli jsme na místo asi protože zastavil...,,Do tří" zamračí se. ,,Do půl čtvrtý ". ,,Ne". ,, Prosím ". ,,Co tady děláme" kouknu na dav lidí, co sedí u stolů a popíjí něco. A ve prostřed je obrovské místo. ,,Tady se tančí ". ,,Aha, kdo bude tančit". ,,Královská rodina". ,,Ach tak to jo" ušklíbnu se. Došli jsme ke stolu, kde už seděla Daniela a Jack se Zuzkou a Zackem.
,, Počkej my jsme-". ,,Jo". ,,No to né. Já nebudu tančit " sednu si. ,,Budeš muset" usměje se Daniela. ,,Je to vaše slavnost. Né moje". ,,Anny brzdi" bouchne mě do ramene. ,,To ano ale musíte, je to slušnost " mrkne na mě. ,,Co, když nebudu chtít tančit" vezmu vydličku a začnu píchat do stolu. ,,Budeš muset". ,,Ale já neumím tančit, ještě spadnu" zapíchnu vydličku do dřevěného stolu. ,,Tobiáš bude s tebou na začátku ti podá ruku a ty mu jí přijmeš. Začnete tančit. Musela jsi vidět nějaké filmy, né? Je to podobné ". ,,Ehm. Jo ale je to jiný, tohle je realita. Proč jste mi neřekli že budu tančit". ,,Anny už se s tím smiř".
,, Už to začíná " usměje se. ,,K-kdo jde první" zakoktám. ,,My". ,,Ale já nechci. Tobiáši už se mi chce spát ". ,,To máš blbý". ,,Jdeme ". ,,Ne-ne já chci spát" lehnu si hlavou na stůl. ,,Anny přestaň, jdeme " vezme mi ruku a donutí mě vstát. Z donucení jsem byla na parketu. ,,To fakt nejde odmítnout " pošeptám. ,, Ticho". Trapas všech trapasů. Každý na mě čumí! Mně se tu nelíbí.
Začne hrát hudba. Doprdele! Nechci! Tobiáš mi podá ruku. Co, když odmítnu.
Se opováž
Bych tě ztrapnila. Tý myšlence se musím usmát. Ukloním se a chytneme se za ruce.
Tanec byl úžasný. Užívala jsem si ho až do konce.
Skončil v době, kdy mě zatočil a zaklonil s polibkem. Byl rychlý polibek, přeci jenom, by mě tu nemohl zlíbat před všemi! Šli jsme si sednout v době, kdy přestali tleskat. ,,Byly jste úžasný " zatleská Daniela. ,,Ještě to chce doladit. Třikrát mi dupla na nohu a to má ty pařáty!". ,, No jo podpatky" usměju se na něho.
,,Blackovi" řekne někdo za mnou. ,, Ano potřebujete něco" řekne Jack. On a promluvit?
,,Je nepřijatelné, aby váš syn tím směřuji na budoucího krále že bude s člověkem". Baví se o mě? Otočím se na starého pána, který sotva chodí. ,,Oh. Jestli máte problém" promluví Tobiáš. ,,To je v pořádku Tobiáši" odejde od stolu Jack. ,, Prosím půjdeme si promluvit jinde" odejdou oba dva. ,,Zase bordel samý" začne se hrbit Tobiáš. ,, Tobiáši! Kolikrát ti mám říkat, aby ses choval jako král!". Teda Daniela na tom lpí. ,,Kam si šli pokecat" ukážu na dveře kam odešli. ,,Tys to nepochopila?" koukne na mě Tobiáš. ,,Co bych měla chápat". ,,Ten pán, abych byl slušnej je už mrtvej " řekne Zuzka. ,,Ha?" dělají si že mne srandu že. ,,Ten kdo má problém, tak je vždy v tahu" začne se hrabat Daniela v kabelce. ,,Co, když si bude někdo stěžovat ". ,,Nemůžou. Jsou u nás. Nenapsali jsme žádnou smlouvu na tohle".
,,Tady máte " řekne číšník a dá Daniele skleničku vína. Zuzce, Zackovi a Tobiášovi taky. Poslední skleničku ze svého tácu byla přede mnou. Mohu pít? Usměju se ale to sklenička už byla pryč. ,,Hej" zamračím se na viníka, co má v ruce mojí skleničku. ,, Až ti bude osmnáct". ,, Jseš zlej" zamračím se.
***
,, Už jsou tři hodiny". ,,Ne. Já chci být ještě tady". ,, Ještě deset minut" udělám psí oči. ,,Tak fajn". Joo. Vyšlo to. Měla jsem v plánu někomu ukrást sklenku a dojít si k stolku. ,, Tobiáši. Necháme jí tu na chvilku samotnou musíme něco zařídit " řekne Zuzka. ,,Joo. Klidně běžte" usměju se. Všichni odešli. Teda Daniela a Jack už jsou pryč dlouho, ale co se dá dělat. Ukradla jsem sklenku Tobiáše. On nějak moc toho nevypil. Třičtvrtě. Vezmu jí a utíkám s ní někam daleko od stolu.
Osudová chvíle. Nikde nikdo. Vyhrnu to do sebe. Bylo výborný. Rychle jsem došla ke stolu a dala jí zpátky. Snad to nepozná.
Pohled Tobiáše
,, Omlouvám se za zpoždění " vykoukne na nás hnědovláska s žlutými oči. ,,Ať už to máme za sebou. Chci si sednout". ,,Zacku mlč. Lenochu" zamračí se naše nestvůra co nás mučí od malička. ,,Tak postavte se k bílé zdi" ukáže na zeď. Učinili jsme k jejímu povelů a čekali až nás vyfotí. ,,Ehm. Můžete se aspoň usmát" její prst směřuje na mě. ,, Není mi do smíchu " založím si ruce na hruď. ,, Tobiáši" drkne do mě. ,,Ts". ,,
Vzpomenout si na něco co je pro vás důležité na světě a hned to půjde jak po másle" usměje se na mě. Zuzka do mě drkne. ,,No, tak? Máš tu jednu osobu, ne?" optá se mě Zuzka. Možná. ,,Tu nejlepší momentku si vzpomeňte". Heh, to bylo. Jaký Anny měla výraz, když viděla to místo. Jako malí děcko. Usměju se nad tou myšlenkou. ,, Podívejte se jsem". A už fotila.
**
,, Děkuji za spolupráci". Žádná nebyla. ,,Taky děkuji že jste byla trpělivá ". Jasně že se s ní rozumí. S každým se rozumí... teda až ve škole. Někdy, když se fakt naštve je agresivní že jde pokaždý do školy matka.
***
Konečně po trápení, co se ségra vybavovala odešla. Došli jsme ke stolu ale to už Anny spala. Přeci jenom jsou čtyři ráno. Vzal jsem jí do pokoje a přikryl jí. Ještě musím přetrpět, tam dole. Taky bych si zdříml. Vlastně ono to není spaní, ale i tak...
Došel jsem ke svému stolu a uviděl prázdnou skleničku. To vážně. Ušklíbnu se.
,,Budete něco si přát pane" podívám se na dívku, která vypadala na to že je číšnice. ,,Ano. Prosím víno". Kývne a odejde. Přeci, jen musím, jen teď pít víno. Je to zvykem, když je po třetí hodině.
Přijde číšnice a nalije mi to do sklenky. ,, Děkuji " podívám se na ženu a ta odejde. Napiju se. Nějak alkohol nemusím, ale co už.
,,Vy už jste tady" uvidím vysmátou mámu. ,,Co se děje" naštěstí jsem nebyl jediný, kdo je vystrašený. ,,Hihi... Nic.... Co by. Kde je Anny" podívá se na mě vystrašeně matka.
,, Spí". Hned byla zase šťastná. ,,Ach tak. Dobře " sedne si ale místo toho, aby sedla na židli spadne na zem. ,,Co se děje" řekne už i vyděšený Zack. ,,Ona si trochu " naznačí otec že pila. ,,To že je opilá musela vypít dost. Jsme upíři a ty se, jen tak neopijou" řeknu tentokrát já. ,,To ano". ,,Ale proč mami. Však všechno jde v pořádku. Minule byla hádka ale jenak vše je v cajku" nechápavě koukne Zuzka na matku. ,,Dnes se toho hodně stalo. Připadá mi to jako bych za celý staletí prospala v koloběhu života" mávne rukou a sedne si normálně. ,,Neříkej to. Připomíná mi to Anny život" řekne Zack a nalije to do sebe. ,,Ten, kdo není jediný depresivní je i Zack" kouknu na něho jedním okem. ,, Zacku pomalu. Nechci dalšího na zemi vidět! Vem si třeba boxovací pytel na uklidnění" kouknu na naštvanýho otce. ,,Ty jsi vypil nejmíň Tobiáši. Máš pořád stejno" koukne na mojí sklenku, a pak zase mi koukne do očí. ,,Ne. Teď bych měl mít půlku, kdyby Anny mi to nevypila" uvidím jak všichni udržují smích. ,,No jo celá naše Anny" řekne matka vysmátě. ,, Aspoň že je Sobota. Anny, by už měla mít otravu krve" kouknu na Zuzku, která za chvíli bude brečet smíchy. ,,Kdy bude konec" kouknu na otce, který usilovně nespouštěl matku z očí. ,, Ještě chvíli. Ještě se setkáme s rodinou Horvatovích. Potom si můžete oddychnout". ,,No konečně. Proč to zažíváme my. Může jen Tobiáš, ne?". ,,Zacku řeknu ti to takhle. Jseš taky z královský rodiny, takže musíš se seznamovat s každým". ,,Jestli máme jít s mámou, která je opilá, tak to bude něco". ,,Ehm. Jo bude to něco ".
Další kapitole. Upřímně tohle byl rekord. Tahle kapitole se nejvíc odkládala.
Btw tuhle kapitoli a předešlou mám dýl. Ještě není konec příběhu a už dělám na druhým (╥﹏╥)