Probudí mě jak Tobiáš vstal. ,,Ještě ne" zamumlám si do polštáře a převalila se. ,,Vstávej" řekne ještě mile. ,,Ne! Naser si", otočím se na druhou stranu. ,,Anny" řekne už otráveně. Skočí mi na záda a já zaskučím. Otevřu oči a hned mi spadly do očí jeho rozcuchaný vlasy. ,,Můžeš slézt? Jsi těžký" řeknu a snažila se ho schodit. Podívám se mu do jeho černých očí, co neříkaly absolutně nic. ,,Tak vstávej" řekl a slezl a já konečně mohla nasát vzduch. ,,Už jdu" pošeptám, když se stále díval na mě.
,,Tak vstávej" opře se o futra. ,,No jo" odhrabu peřinu a šla jsem si do pokoje pro věci. Dneska je poslední den, pak už dva dny prázdnin. Vezmu na sebe bílé kraťasy a hodím na sebe černý triko.
Tobiáš jako vždy ve svým oblíbeným outfitu. Černý rifle, bílé ponožky a černá mikina. ,,Zima bude?" zeptám se ho. ,,Ne ale já ani nepociťuju to vaše vedro", závidím mu to. ,,Tak to jo".
***
,, Čau Anny" zamává mi modrovláska. ,, Čus " mávne Zack. ,, Nazdárek" řeknu. Zuzka měla černý rifle a bílé triko. Zack měl černé rifle a šedivé triko. Rozpuštěný vlasy, takže mu šlo vidět mikádo. Měl je nagelované?
,,No Zacku" řekne Tobiáš. Začal se mu vysmívat. ,,Co je Tobiáši vtipného". ,, Tvůj hairstyl" začne vybuchovat smíchy. Zuzka začne po pár minut taky.
,,Zacku, tohle ti fakt nesluší" řeknu na něho. ,, Upřímnou soustrast bratře" řekne Tobiáš a dá mu ruku na rameno. ,, Bože fajn. Jdu si to umýt, spokojený?". ,,Ano ulehčil jsi mi život" zasměju se. Všichni se, pak přidají.
,,A jo" zarazí se Tobiáš. ,,Co se děje" kouknu na něho. ,,Ten ples" řekne. Já úplně zapomněla. ,,Zuzko" řekne Tobiáš. ,, Jo my zůstáváme doma. Anny, musím ti zařídit šaty" řekne a bere mě do pokoje. ,,To zvládne do zítra? ". ,,Jo je to přeci upírka". ,,Aha" co čekat.
,,Jakou barvu" optá se a příletí ke svému stolu. ,,Fialovou" sednu si n postel a sledovala Zuzky fotky na nástěnce nad stolem. ,,A k tomu naše královská barva" řekne a začne něco kreslit. ,,Uu a to je jaká" optám se zvědavě. ,,Černá". ,,Nuda" řeknu a podívám se po první fotce. ,,Padlý andělé. Nemůžeš čekat něco víc. Ještě něco na šatech?". ,,Ne", ,,oke".
,,Takže ty navrhuješ" podívá se na mě. ,,Matka mě to naučila. Víš co. Něco umět je užitečné " začne zase něco dělat. ,, Jasný" řeknu. Tobiáš a Zack nebyli na žádné fotce šťastný. Zuzka a Daniela se tam usmívaly.
,, Těšíš se tam" řekne Zuza. ,,Nevím. Je to můj první ples". ,,Neboj Tobiáš tě bude hlídat " usměje se. ,,Co je to za ples". ,,Slaví se mamky s taťkou výročí ". ,,Aha" řeknu zaskočeně. ,,Jak dlouho jsou spolu" dvacet let nemůžu slyšet co. ,,Mamka byla člověk" vykulím oči na ní. ,,Fakt" řeknu a v neuvěření se na ní dívala. ,,Jo. Divím se že se dobře ovládá". ,,Aha".
,,Ty fotky" řeknu a ta se usměje i když trochu smutně. ,,Jo není to úplně hezký rodinný foto". ,,Tady ten rok možná víc bude vypadat líp" usměje se.
,, Tobiáši!" uslyším Zacka. ,,Oni nejsou ve škole " kouknu na ní. ,,Ne", ,,aha". ,,Kdo nám dá zápisky" koukne na mě divně. ,,Anny za chvíli máš prázdniny. Někdo nám to dá ". ,,Ehm, Zuzko" uvědomím si tajemství Stacy. ,,Ano" koukne z papíru na mě. ,, Víš něco o Stacy", ,,Jo". ,,A co? Že má bratra upíra, takže" kouknu do okna.
,,To víš tyhle ti jsem přijdou též na ples", vykulím oči. ,,Co? Nee", ,,ale jo". To mi fakt chybělo. ,,Stacy je taky". Přikývne. ,,Jak? Vždyť se baví s mojí sestrou. Vycházejí až moc dobře spolu" nemůžu uvěřit v ten fakt. ,,No, když se umí ovládat víc než Aiden, tak jo", ,,kdo je Aiden" kouknu zmateně. ,,Ach jo" plácne se do čela.
,,Aiden je ten upír od Stacy". ,,Joo tenhle" už jsem si vzpomněla. ,,Anny hlavně že jsi říkala že si ho zapamatuješ" povzdychne si Zuzka. ,,Omlouvám se" snad už si ho budu pamatovat.
,,Kdy přijde švadlena-", ,,dneska. Dám jí papíry a ona ti půjde dělat míry ". Aha, tak to jo. ,, Běž zatím do pokoje" začne se hrabat v papírech a v nějakých deskách. ,, Dobře " vydala jsem se do pokoje ale myslím že jsem měla rozcvičku. Je to fakt děsný, takhle pěšky jít do pokoje.
Tobiáš byl ve svým pokoji. Zaťukám na něho. ,, Opováž se přijít, když mi bude dělat míry " zamračím se.
Uslyším zasmání. ,,Sni dál". Cože to řekl? Já ho zabiju.
Šla jsem do pokoje. Ani jsem si nestihla sednou a už tu byla. Měla v ruce krejčovský metr. Byla mladá. Kaštanově hnědé kudrnaté vlasy s hnědými očmi. Chvíli mě hledala, ale pak mě spatřila. ,,Anny Mašková, pojďte " ukáže na zem. Dojdu za ní. ,,Tak ukažte". Chvíli na ní jsem zírala. ,, Svléknout". ,,Cože" nechci. Bude očumovat. Koukne na dveře. ,,Ten nemůže přijít. Je to neslušné ". ,,Neboj Anny jistím tě" řekne za dveřmi Zuza. Tak jo no.
***
Změřila mi míry. ,,Tak jenak vám nebudou šaty". ,, Pokusím se". ,, Mohu se obléct?". ,,Ano můžete ".
,, Děkuji za spolupráci " zmizí. ,,Uhm".
Šla jsem do kuchyně si pro vodu a uslyšela rozhovor s švadlenou a Danielou.
,,Zkroťte si to zvíře " odchází s úšklebkem. Začnu rudnout. ,, Omlouvám se za potíže" zavře dveře Daniela. Uslyším jak se zašklebí. Ts... Odcházím. Takhle se mi smát nebudou.
***
Nudila jsem se, tak jsem šla knihovny. Zalíbila se mi tam jedna knížka.
Vzala jsem si ji do pokoje a četla si.
***
,,Hej Anny", zaťuká na dveře. ,,No?", podívám se po něm. ,,Víš kolik je?" zamračí se. ,,Nemám ani tucha kolik je. Vím jen že je čtvrtek" protočím oči a podívám se do knihy. ,,Ne je pátek. Jedna ráno. Chápeš už?" založí si ruce. ,,To je nemožný mám teprve deset kapitol načtených" řeknu a podívám se na něho nevyřícně. ,,Tak sleduj", ukáže mobil kde bylo 1:07.
,,To je nemožný" pošeptám. ,,Jdeme spát" řekne Tobiáš a chytí mě za ruku a šli do pokoje. ,,Já to chci ale dočíst" 1:07. ,,Nemožné". ,,Jdeme spát " vezme mi ruku a šli do pokoje. ,,Já to chci dočíst" začnu se vzpírat. ,,Anny přestaň" zmáčkne mi zápěstí. ,,To bolí " udělám oční kontakt. ,,Tak přestaň" zamračí se. ,,Umím se taky mračit " zamračím se. ,,Jdeme spát" pustí mi ruku. Měla jsem chuť utéct. Vzít knížku a schovat se s ní někam. ,,Na to nemysly" sedne si na postel. Měl už jen kraťasy na sebe.
,, Už sis mě prohlédla ". ,,Tss", zčervenám.
,, Jdeš spát" řekne otráveně a zakloní hlavu. ,,No jasně " usměju se a začnu utíkat. Uslyším jen povzdychnutí. Máš to hold těžký.
Můžu, jen se pochválit že jsem vzala knížku a utíkala do knihovny.
Schovám se za regál knih a četla si. Měla jsem výhodu když někdo přijde tak se automaticky rozsvítí knihovna. Po chvíli zhasne se. Začne mi bušit srdce o život když se rozsvítilo.
,,Hej Anny. Víš jaká je nevýhoda u člověka " uslyším někde zdáli Tobiáše.
Začnu přemýšlet. Určitě nemohu číst mysl. Jsem pomalá a nemám nadpřirozenou sílu.
,,A dál?" začne hlas se blížit a já už byla nervózní a zavřela knihu a běžela někam jinam.
On si se mnou beztak hraje..
,,A dál" začne se hlas sbližovat.
Uslyším smích a řekla si že to nemá cenu. Furt jsem slýchala to jeho dál a čím dál víc se blížil jeho hlas a nakonec i slyšela jeho kroky.
,,Dál", zachytí mě za boky a zatočil mě a pak mě pustil na zem. ,,Slyším tvoje bušící srdce takže je jedno kde jsi", chytí mě za ruku. ,,Já ale si chci číst" řeknu. ,,Neštvi Anny nebo to dopadne špatně" zamračil se. ,,Nebudu tě štvát když mě pustíš a necháš mě na pokoji". ,,Chceš zlomit ruku?", začne mi drtit ruku. ,,Dost si o to žádáš"
,,To bolí" řeknu se slzami v očích. ,,Tak vidíš".
Ocitli jsme se v pokoji a jako pejsek mě táhl až do postele. ,,Já ale umím chodit sama", ,,zdrhneš".
,,Nechceš mě náhodou, tam připoutat" ušklíbnu se. ,,Není to špatný nápad".
Že já jsem nedržela hubu.
Hodí se mnou na postel. ,,Hej ale já jsem živá bytost". ,,Budeš spát" dojde ke mně po čtyřech. ,,Ne! Víš co? Já už chci jít spát", rychle začnu se přibližovat k polštářem a chytla se jednoho.
,,Naštvala jsi mě tak si budeš pykat trest", zčervenají mu oči. Neschopná cokoliv dělat. Vzal mě za nohy a shodil na záda. Přiblíží se mi ke krku ale pak si to rozmyslel a zakousl se do klíční kosti.
,,Bolí" pošeptám a hned jsem se rozbrečela nad tím. ,,Tobiáši!", snažím se ho odstrčit ale to už jsem neměla žádnou sílu a k tomu je dal na pelest postele.
Začalo se mi mlžit před očima. Sakra..
Další kapitole. Byla jsem nemocná takže jsem neměla chuť psát.