3 dny. 3 dny bez Ashe. 3 dny bez krve. 3 dny zavřená v pokoji a 3 dny jsem neviděla Rosie a ani kluky. Prostě sedím u sebe v pokoji na posteli a dívám se před sebe. Nespím a pořád myslím na to, co jsem udělala. Všichni se snaží dostat ke mě, ale zabezpečila jsem dveře.
Nevím, kde je Ash. Jednou se mi zdálo, že jsem ho slyšela, ale nejsem si jistá. Stále dokola si hraju se svým prstýnkem. Jedinou věcí, co mi po něm zbylo. Před očima mám stála tělo té dívky. Bez kapky krve.
"Zabila jsem jí." zašeptala jsem pro sebe. "Jsem zrůda." tohle jsem si opakovala stále dokola. Dotkla jsem se klíče na krku. Sundala jsem si ho a hodila do rohu místnosti. "Proč si musela umřít?" pohledem jsem se dívala nahoru. "Proč jsi mami musela odejít? Kdyby si tu stále byla, tak se to nestane!"
"Tiff nechceš se napít?" ozve se za dveřmi Calumuv hlas.
"Ne!" řeknu. "Chci umřít!"
"A co bude s Rosie?" zeptá se. Nadechla jsem. Nebyla jsem pro ní bezpečná. Bylo by jí líp beze mně.
"Zvládne to!" zakřičela jsem nazpátek. "Vy se o ní postaráte."
"Tiffani." ozval se hlas, ale teď nepatřil Calumovi. Stoupla jsem si a došla ke dveřím opřela jsem se o něho. Slyšela jsem jeho dech. Cítila jsem jeho vůni. "Tiffani otevři mi dveře." Tak moc se mi líbilo slyšet jeho hlas. "Já vím, že jsi tam." slyšela jsem jak položil ruce na dveře. Udělala jsem to stejné, i když jsem nevěděla, jestli je mám ve stejné úrovni jako on. Neodpovídala jsem. Cítila jsem se poníženě. Udělala jsem něco, co by on nikdy neudělal. Zranila jsem ho.
Vrátila jsem se k posteli a lehla si do klubíčka. Zavřela jsem oči a viděla před sebou Ashe. Ještě předtím než jsem to všechno zkazila.
Když jsem se probudila cítila jsem, Ashovu přítomnost pořád za dveřmi. Je to jako poprvé. Ale to jsem před jeho dveřmi seděla já. Proč tam je on? Za všechno můžu já. Znovu jsem se zvedla z postele a potichu jsem přešla ke dveřím. Sedla jsem si na zem a přitáhla jsem si nohy k tělu.
"Budu tu do doby než otevřeš." ozval se Ash. "To si můžeš být jistá." Opřela jsem si hlavu o dveře. "Můžu za to já." ozval se najednou Ash. "Slíbil jsem ti, že ti to nedovolím."
"Nemůžeš za to." ozvala jsem se. Slyšela jsem se jak se Ash potichu zasmál.
"Bál jsem se, že tam vážně nejsi."
"Nebudu skákat z okna." řekla jsem a natáhla nohy před sebe. "Nechce se mi." zašeptám.
"Otevřeš prosím ty dveře?" Ash se postavil. Slyšela jsem to.
"Nemůžu." řekla jsem rychle.
"Proč?" zeptal se nechápavě.
"Protože, nechci, aby si mě viděl Ashtone!" zvedla jsem se a koukla se na dveře. "Nechci. aby si viděl tu zrůdu."
"Ty nejsi zrůda!" vykřikl a bouchl do dveří. "Jsi moje Tiffani!" Sáhla jsem po klice a uvažovala, jestli to mám udělal. Kouknou se do tváře toho, jakého jsem zradila.
Nakonec jsem to udělal. Stál tam a ruce měl v kapsách. Udělal krok a chtěl přejít práh dveří, ale kouzlo ho zastavilo.
"Co to sakra-" Ash se koukl na zem a potom na mě. "Tiffani poslouchej. Omlouvám se."
"Sakra Ashi ty se nemáš co omlouvat!" vykřikla jsem. "To já jsem se líbala s Lukem. To já jsem ti ublížila. To já jsem zabila tu holku. Já, já a já." Stála jsem před Ashem za prahem a dívala se mu do očí, ve kterých byla bolest. "Měl by si mě nechat být." zašeptala jsem. Sundala jsem si z prstu prstýnek a natáhla ruku k Ashovi. "Vem si ho." zašeptala jsem a sklopila hlavu.
Najednou jsem cítila na svém zápěstí stisk. Ash mě přetáhl přes hranici a přirazil mě ke zdi až mi to vyrazilo dech.
"To jsi nedomyslela." usmál se a položila ruce na mé boky. "Tiffani nezlobím se na tebe. Nedokážu tu, protože tě miluju." vzal si ode mně prstýnek a chytl mě za ruku. "A to už si nikdy nesundávej." navlíkl mi prstýnek zpět na prst.
"Ale-" nestihla jsem pokračovat. Ash mě rychle políbil.
"Tiffani!" slyšela jsem bouchání na dveře. Otevřela jsem oči. Všechno byl sen. Kromě toho, že Ash tu vážně je. Cítila jsem něco mokrého na tváři. Rukávem jsem si tvář utřela.
"Ano?" zeptala jsem se a snažila se, aby můj hlas zněl silně.
"Ty si plakala?" ozval se Ash. Byli tam všichni čtyři.
"Ne jsem v pořádku." zalhala jsem. Zvedla jsem se z postele.
"Tiff musíš se napít." někdo se opřel o dveře.
"Nemůžu!" vykřikla jsem. "Nechte mě prosím být." můj hlas zněl zoufale. Přešla jsem k oknu a otevřela ho. Nadechla jsem se. Bylo mi zle.
"Kluci!" vykřikla jsem, když mnou projela bolest. Kouzlo pominulo a kluci mohli otevřít dveře.
"Tiffani!" vykřikl Ash a rozběhl se ke mě, zrovna ve chvíli kdy se mi podlomila kolena. Ash mě vzal do náruče a položil mě na postel. Mezitím přoběhl Mickey se sáčkem krve. Ash si ho vzal a přiložil mi ho ke rtům.
"Napij se." řekl. Zakroutila jsem hlavou. "Sakra Tiffani napij se! Udělej to kvůli mě!! Miluju tě a nenechám tě umřít!"