S trhutím jsem se probudila. Rychle jsem si sedla. "Ashi?" zašeptala jsem, protože jsem ho necítila vedle sebe.
"Jsem tu." zašeptal a došel ke mě. "Jak se cítíš?"
"Je mi fajn." odpověděla jsem popravdě.
"Luku!" zavolal na něho Ash.
"Nekecá!" odpověděl. Zasmála jsem se a stoupla si.
"Tak o co jsem přišla?" zeptala jsem se a došla k mříži, kterou jsem zkoumala.
"O nic." zabručel Mickey naproti. "Jenom o nějaký bláboli, který se ozývali z vrchu." Snažila jsem se vycítit tu moc, která nás tu držela, ale došlo mi, že je to moje moc, ale v těle Penelopy. A to bylo špatné. Hodně špatné. Vrátila jsem se k Ashovi a sedla si na zem.
"Na co si přišla?" zeptal se.
"Že jsme tu vlastně uvěznění mou mocí." povzdychla jsem si.
"To jde?" zeptal se Calum zároveň s Lukem.
"Jo, když ode mně Penelopa čerpala moc, udělala tohle kouzlo."
"Ale můžeš to zrušit ne?" zeptal se Ash a pohladil mě po noze. Koukla jsem se na něho.
"To není tak lehký." řekla jsem a znovu si stouqpla. Začala jsem přecházet po cele. "AJe víc možností. Některé jsou nebezpečné a je tu ještě jedna." zastavila jsem. "Existuje kouzlo, kterým se dostanu do jejího těla. Tím způsobem bych mohla zrušit toto kouzlo. Ale hned jak bych to kouzlo, provedla byste museli utéct a vzít moje tělo. Až se proberu budu s vámi."
"Není to riskantní?" Ash došel ke mě.
"Je to nejbezpečnější způsob." zašeptala jsem. "A jediná možnost, jak utéct."
"Tiffani...." řekl Ash. "Je tu ještě jedna věc."
"Má Rosie." řekli všichni naráz.
"Měla jsem to čekat." zašeptala jsem. "Tak jiný plán. Vezmete Rosie a mě tu necháte."
"Ne!" řekl Ash. "NIkdy. Jsme čtyři. Zvládneme vzít tebe i jí."
"Dobře." přikývla jsem. "Ale musíme to udělat hned."
Samotné kouzlo se mi povedlo hned. Ale poprvé jsem se dostala do těla nějaké pokojské. Podruhé se mi to povedlo. Probudila jsem se na zemi. Rozkoukala jsem se, a zjistila jsem, že jsem sama v nějaké ložnici. Stoupla jsem si a stáhla jsem si mini šaty, které jsem měla na sobě. Páni ta má dlouhý nohy.
Došla jsem k zrdcadlu a koukla se na sebe. "Ahoj jsem Penelopa." prohodila jsem a byla ráda, že jsem měla i její hlas. Prohodila jsem vlasy a vydala se z pokoje. Objevila jsem se na dlouhé chodbě a byl tu problém číslo jedna. Kudy dál?
"Paní vaše dcera pořád pláče." uslyšela jsem za sebou. Tím jak jsem se lekla, tak jsem vykřikla. Otočila jsem se a spatřila ženu ve středních letech jak se na mě překvapeně a zároveň vyděšeně kouká.
"Om-omlouvám se lekla jsem se." řekla jsem.
"Nemusíte se omlouvat paní." řekla rychle. V jejím hlase byl strach, takže jsem věděla, že kdyby se to stalo Penelopě tato ubohá žena trpí. Věděla jsem, že jestli chci, aby se toto povedlo musím se chovat jako ona. Ikdyž se mi to nelíbilo.
"Příště choď hlasitěji!" řekla jsem naštvaně. Tedy doufala jsem, že to tak zni. "A teď mě odveď k mé dceři!"
"Ale paní, já musím-"
"Udělej to, co jsem řekla!" skočila jsem jí do řeči. Žena vyděšeně přikývla a mlčky se otočila a vydala se chodbou. Šla jsem za ní a snažila se na těch podpadkách nezabít. Dovedla mě až k jednomu pokojíku. Myslela jsem, že její pláč uslyším už zdálky, ale zapomněla jsem, že nemám svůj úžasný upíří sluch.
"Tady." řekla se sklopenou hlavou žena.
"A teď se vrať ke své práci!" mávla jsem rukou.
"A-ano." řekla a rychle odešla. Vešla jsem do pokoje a uviděla Rosie ležet na postely. Plakala do polštáře.
"Jsem tu zlatíčko." zašeptala jsem a doběhla k ní. Koukla se na mě.
"Nechci vás!" zakřičela. "Nechci s vámi být!" Pro jistotu jsem došla zase ke dveřím a vykoukla jestli tam někdo není. Potom jsem dveře zavřela a vrátila se k postely. Posadila jsem se a Rosie se odtáhla ode mně dál.
"To jsem já Tiffani." řekla jsem potichu. "Jsem v jejím těle, abych nás zachránila." podle očí mi Rosie nevěřila. Schovala hlavu zase do polštáře. Povzdechla jsem si a prohrábla si blonďaté kadeře. Zkusila jsem to jinak. "Asi tak před měsícem, jsme byli na baletě a tobě se strašně líbil. Tři dny si prosila, abych tě do něho přihlásila. A já jsem to ještě neudělala, ale slibuju, že hned jak se z tohoto dostaneme to udělám." Rosie se na mě koukla.
"Tiff?" zašeptala. Přikývla jsem. Na její tvářičce se vytvořil úsměv. Skočila mi okolo krku. "Půjdeme domů?" zeptala se.
"No domů úplně ne. Půjdeme na tu Ashovu chatu, jo?"
"Všechno bude lepší než toto." zašeptala. Zasmála jsem se a vzala Rosie do náruče. Teď pro mě byla těžší. Věděla jsem, že cely budou dole, tak jsem tam rychle běžela. Párkrát jsem vešla do špatných cel, ale nakonec jsem k celám došla.
"Kluci?" zavolala jsem. Nic. Položila jsem Rosie na zem a rožla světlo. "Panebože." zašeptala jsem, když jsem zjistila, že jsou cely prázdné. Něco se pokazilo a teď jsou kluci pryč. Moje tělo tam, ale pořád bylo. "Rosie musíš počkat, na pár sekund tu." řekla jsem.
"Neopuštěj mě." vzlykla.
"Ne, poslouchej mě." klekla jsem si k ní. "Pořád budu tu a ty mě zamčeš do jedné cely. Udělám kouzlo, abych byla zase ve svém těle a vynořím se tam." ukázala jsem na své tělo, které vypadalo, že je v hlubokém spánku.
"Fajn." špitla. Došla jsem k jedné cele a vlezla dovnitř. Rosie zamčela. Nechápala jsem, jak mohli ty cely odemčít. Myslela jsem, že to může udělat jenom Penelopa, ale asi jsem se mýlila. Je tu ještě něco horšího. Lehla jsme si na zem a začala mumlat kouzlo. Potom si pamatuju jak na mě šel spánek.
