Přecházela jsem po pokoji a nevěděla, co udělat. Nemohla jsem odejít a nechat tu Rosie samotnou. Lucy ani Seb mi nebral telefon, a já jsem se začala bát i oně. Rosie pořád v klidu spala na gauči. Když se domem rozezněl zvonek lekla jsem se. Zaposlouchala jsem se a uslyšela pravidelný rlukot srdce. Pomalu jsem se vydala ke dveřím. Nakoukla jsem bočním oknem a spatřila někoho, koho jsem nevěděla, že ještě někdy v životě potkám.
Otevřela jsem dveře a koukala se na mýho ex-kluka, s kterým jsem byla před dlouhou, dlouhou dobou.
"Stilesi, co tu děláš?" vypadlo ze mě a musela jsem se usmát. Neviděla jsem ho dlouho. Když nám bylo 15náct, musel se s jeho rodiči odstěhovat, kvůli práci. To byl taky důvod našeho rozchodu. Bylo to předtím, co mámě zjistili rakovinu.
"Přijeli jsme za babičkou. Potom jsem se dozvěděl, co se stalo tvé mámě a že si se odtěhovala. Ale uviděl jsem světla, tak jsem to sem přišel zkontrolovat." usmál se.
"Ráda tě vidím." řekla jsem upřímně. "Ale teď mám velké starosti." zašeptala jsem.
"Aha." vydechl zklamaně. "Mohl bych pro tebe něco udělat?" zeptal se. Střelila jsem pohledem po Rosie a něco mě napadlo.
"Vlastně tu jedna věc je." řekla jsem a pozvala Stilesi dovnitř. Jeho pohled hned spadl do obyváku. Když spatřil Rosie nechápavě se na mě koukl. "Je to dlouhá historka. Ale potřebovala bych, aby si jí chvíli pohlídal."
"Dobře." přikývl.
"Děkuju." usmála jsem se a otevřela dveře ven. Chtěla jsem vyjít, ale došla mi ještě jedna věc. Otočila jsem se zase na Stilese. "Máš tu auto?" zeptala jsem se opatrně. Stiles se zasmál a hodil mi klíčky od auta. "Ještě jednou děkuju." vyběhla jsem z domu. Stiles bydlel hned vedle mě, takže auto stálo na silnici. Odemkla jsem ho a nastartovala. Rozjela jsem se, co nejrychleji do mé vesnice, abych zjistila, co se stalo s Lucy.
Když jsem zastavila z lesa, cítila jsem zvláštní energii. Upíří rychlostí jsem se dostala do středu vesnice a rozhlídla se. Vše vypadalo vpořádku.
"Stalo se něco princezno?" zeptal se mě jeden starčí pár.
"Lucy." zamumlala jsem. "Neviděli jste Lucy?" zeptala jsem se víc hlasitěji. Starší dáma jen zakroutila hlavou.
"Je nám líto, princezno." pokrčil rameny muž a pokračoval se svou manželkou dál. Zavřela jsem oči a zaposlouchala se. Nadechla jsem a snažila se vycítit její pach, ale byla jsem až moc rozrušená. Bylo toho na mě moc. Nevěděla jsem, kde jsou kluci a teď ani Lucy.
Byl tu, ale ještě někdo kdo by mi mohl pomoct. Utíkala jsem ke svému domu, který byl pořád tak krásný. Vrazila jsem dovnitř.
"Babi, dědo?!"zavolala jsem a běžela do skleněné místnosti.
"Stalo se něco Tiffani?" ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a spatřila babičku, dědu, strýčka, ale byl tu ještě někdo.
"Mami..." zašeptala jsem. Rozběhla jsem se naproti ní a objala jí. Když jsem se odtáhla, koukla jsem se na všechny. "Nevíte, kde je Lucy?" zeptala jsem se.
"Myslíš tu tvojí kamarádku?" zeptal se děda. Přikývla jsem. Děda se koukl na mámu.
"Tvůj otec jí odvedl." řekla mi. "Nezlob se, že jsem ti neřekla, že tvůj otec žije, ale-"
"To nic mami." skočila jsem jí do řeči. "Chápu tě. Asi nevíte kam jí odvezl, že? Protože mám dojem, že tam kam odvezl Lucy, jsou i kluci."
"Je nám líto broučku." zašeptala babička. Chytla jsem se stolu, protože toho na mě bylo moc. Jsem nechopná. Jak je mám najít? Co když je nenajdu v čas? Co když se jim něco stalo? Koukla jsem se na mámu.
"Co mám dělat?" zeptala jsem se. "Potřebuju Ashe k životu." zašeptala jsem. Máma mě pohladila po paži.
"Musíš si víc důvěřovat." řekla.
"Ale já se snažím!" vykřikla jsem. "Omlouvám se." zašeptala jsem "Je toho na mě moc." Máma přikývla.
"Zkoušela si kouzlo na hledání?" zeptala se mě babička.
"Ano na kluky." přikývla jsem. "Ale, nezkoušela jsem to na Lucy."
"Tady máš mapu." vytáhl jí odněkud děda.
"Děkuju." krátce jsem se na něho usmála a mapu položila na stolek. Vzala jsem s květináče hrst hlíny a nasypala jí na mapu. Natáhla jsem nad mapu ruce a začala říkat kouzlo. Přitom jsem myslela na Lucy. Na to, kolik jsme toho zažily. Jak se vždy smála. Písek se začal posouvat. Koukla jsem se na mámu.Tohle nečekal. Můj otec čekal, že budu hledat jen Ashe, ale to se mýlil. Když se písek zastavil koukla jsem se na určené místo.
"Vážně to ukazuje na hřbitov?" zeptala jsem se opatrně a na všechny jsem se koukla. Přikývli.
Dojela jsem na hřbitov a hned vystoupila. Byli tu i rodinné hrobky, a celý hřbitov byl velký a já nevěděla, kde mám začít hledat. Zastavila jsem se a zaposlouchala se. Uslyšela jsem její tlukot srdce. Vycházel z prava a já se tam rychle vydala. Byl to něco jako poklus. Její dech vycházel z jedné hrobky. Pokusila jsem se jí otevřít a nešlo to.
"Omlouvám se." zašeptala jsem do ticha a dveře vykopla. S hlasitým dopadem spadli na zem a já vstoupila dovnitř. Lucy byla zavázaná na zemi a pusu měla zalepenou. Oči měla od slz. Když mě viděla, začala se kroutit. Rychle jsem k ní běžela a přitom jsem zjistila, že kluci a Seb leží na zemi a mají zavřené oči.
Odvázala jsem Lucy a odlepila pusu. Hned mě objala. "Už jsi vpořádku." zašeptala jsem.
"Strašně jsem se bála."zašeptala. "Kluci se neprobírají." vzlykla. Odtáhla jsem se od ní a doplazila se ke klukům. Věděla jsem, že Seb bude vpořádku, protože jsem slyšela jeho dech. Najednou se kluci probrali. Vyletěli do sedu a rozhlídli se.
"Tiffani." usmáli se na mě Luke, Calum a Mickey. Mě zajímal, ale jenom ten jeden. Díval se na mě a já na něho.
"Ashi." zašeptala jsem. Stoupla jsem si a Ash udělal to stejný. Rozběhla jsem se k němu a omotala ruce okolo jeho krku. Vyzvedl mě do vzduchu a přitom mi dal pusu do vlasů.
"Jsem vpořádku." zašeptal. "Zvládla si to."
Tím jsem si nebyla tak jistá, protože hned jak jsme to řekli jsme padali. Padali jsme a já nevěděla kam.
Chtěla jsem udělat, že si Ash nebude pamatovat,kdo Tiff je, ale to jsem vám nemohla udělat.
