Chvíli poté jsme ještě leželi a Ashton pak usnul. Vlastně doslova vytuhl. Rychle jsem vyskočila, naházela na sebe oblečení a vyběhla z toho domu. Naštěstí jsem to tady poznávala, kousek odtud byla jedna restaurace, kam rádi chodili všichni známí ze školy. Rozběhla jsem se na levou stranu a během čtvrt hodiny jsem už stála na naší verandě před hlavními dveřmi. Hledala jsem na svém svazku ten správný klíč a když jsem ho našla, ruce se mi tak třásly, že jsem se nemohla trefit do klíčové dírky.
Když jsem se dostala do domu a zabouchla za sebou dveře, uslyšela jsem z obýváku hrát televizi a domem se linula vůně jídla. Vyzula jsem se a zamířila do kuchyně. Máma stála u pultu a něco krájela.
,,Ahoj, mami." řekla jsem a připravila se na smršť otázek, kde jsem byla, že jsem se měla vrátit a měla jsem jí říct o tom, že nebudu spát doma.
,,Ahoj, zlatíčko. Bavila ses?" zeptala se a usmála.
,,Hm, jo." řekla jsem po chvíli, protože jsem nemohla uvěřit tomu, že se máma nechová divně a nezlobí se na mě.
,,Byla jsi s tím Ashtonem?" zeptala se. Před očima mi vyskočil Ashton a jeho svalnaté tělo. Tak to můžu. Zatřepala jsem hlavou, abych tuto myšlenku vytlačila z mysli.
,,Co? Ne, nebyla," řekla jsem trochu nervózním hlasem a usmála se. ,,Byla jsem s Michaelem." vypadlo ze mě.
,,Michaelem? Kamarád?" usmála se na mě.
,,Ashtonův brácha." řekla jsem jednoduše. Bylo zbytečné mámě vysvětlovat ten vztah, jaký mají, protože by byla jen víc zvědavá a já bych se do toho možná ke konci zapletla.
,,Ashton má bratra? To jsem netušila," poznamenala a pokračovala v krájení zeleniny. ,,Ty tepláky ti jsou trochu větší, zlatíčko. Měla bys jíst." řekla po chvíli. Cítila jsem, jak mi rudnou tváře, protože jsem si doteď neuvědomila, že tady stojím v Ashtonových teplácích, které byly opravdu velké.
,,Jsou pohodlný," řekla jsem, protože mě nic lepšího nenapadlo. ,,Jdu se převléct." řekla jsem a vyšla z místnosti. Během chvíle jsem vyběhla schody a pak se zavřela v pokoji. Zhluboka jsem se nadechla a pak vydechla a v hlavě si poskládala, co se stalo. Nechápala jsem, kde se ta vášeň a ten chtíč mezi mnou a Ashtonem objevil, ale byl tam. A byl sakramentsky silný. Spala jsem s mnoha kluky, ale s žádným jsem nepocítila to, co s Ashtonem.
Ale proč tady vlastně přemýšlím o Ashtonovi jako o klukovi se kterým se mi to líbilo, když se vlastně nemáme rádi?
Vysvlékla jsem si jeho obrovské tepláky, které jsem hodila do rohu místnosti a oblékla si svou Nike sportovní soupravu. Vlasy jsem si trochu učesala a svázala je do vysokého culíku. Pak jsem vlétla do koupelny, abych se podívala, jak vypadám a když jsem se uviděla, tak jsem se lekla. Upřímně jsem nechápala, jak se na mě Ashton mohl dívat jak na obrázek, když jsem vypadal úděsně. Rychle jsem se přepudrovala, aby se mě na hřbitově nelekli a řasy si přejela řasenkou. Pak jsem si obula pevné tenisky a sešla dolů.
,,Jdu si zaběhat!" zařvala jsem a bez čekání na odpověď jsem vyrazila po chodníku. Běžela jsem, dokud jsem nezmizela mezi stromy, aby mi máma uvěřila, že jdu běhat a ne, že mám v plánu něco jiného. Samozřejmě, že pokaždé, co jsem řekla jdu běhat, jsem měla na mysli jdu k tátovi.
Šla jsem známou cestou, kterou jsem si pamatovala téměř nazpaměť a zírala na špičky svých okopaných bot. Dnes naštěstí trochu vylezlo sluníčko a zmizelo to uplakané počasí, které mi upřímně už docela lezlo krkem. Šla jsem pomalu a nikam nespěchala. Měla jsem habaděj času a chtěla jsem si to volno užít. Po několika minutách mi začal zvonit mobil v kapse, tak jsem ho hned vytáhla. Irwin stálo na obrazovce. Zabručela jsem a nechala mobil zvonit, jen jsem vypnula vyzvánění. Zrovna teď jsem se s Ashtonem bavit nechtěla, po tom, co se stalo jsem s ním upřímně řečeno nechtěla mluvit už nikdy. Nemám ponětí, jak se budu chovat, až ho uvidím ve škole a co teprve bude, až mě bude doučovat. Jen doufám, že to nikomu neprozradí, zvlášť ne Michaelovi a bude to držet v tajnosti. Tohle je věc, kterou se opravdu nikdo nemusí dozvědět. Nebo spíš nesmí.
Mobil po chvíli mi přestal po chvíli vibrovat v kapse, ale během několika dalších vteřin se rozvibroval znovu. Už jsem to nevnímala, jen jsem trochu zrychlila a během několika dalších minut jsem už procházela hřbitovní bránou. Z kostela vzdáleného kolem dvaceti metrů vycházel průvod lidí v černém a s kapesníky u očí. To jsem už zažila. A rozhodně jsem to nechtěla zažít znovu. Upřímně jsem všechny ty lidi litovala, věděla jsem, jak to bolí, když ztratíte milovanou osobu. A po dnešním ránu, kdy se mi se svou ztrátou přiznal i Ashton, tak jsem věděla, že nejsem jediná, kdo tu krutou bolest zažil. Odvrátila jsem pohled od té skupinky zlomených lidí a zamířila po zarostlém chodníku. Než jsem se nadála, tak jsem stála před tátovým hrobem.
Smutně jsem se usmála na jeho navěky usměvavou tvář.
,,Ahoj," zašeptala jsem jako vždycky. ,,Dlouho jsem tady nebyla. Promiň." řekla jsem a zmlkla. Dívala jsem se na ten prázdný hrob na kterém hořela jen věčná svíčka. Přestože se o hrob nikdo nestaral, stále vypadal upraveně. Rozhlédla jsem se okolo a viděla jen pár lidí, kteří pokládali květiny a věnce na hroby svých zesnulých. ,,Dneska jsem udělala děsnou kravinu," řekla jsem a kontrolovala se, abych neřekla něco horšího. ,,Vyspala jsem se s klukem se kterým se moc nemusím. Zrovna potom, co jsem byla na rande s jeho kamarádem. Celou dobu jsem si myslela, že Michael je možná ten pravej, že konečně najdu kluka se kterým budu sdílet názory a budeme se chápat. Celou dobu jsem si to myslela, a pak jsem udělala takovou blbost," šeptala jsem a pak jsem si složila hlavu do dlaní. ,,Proboha, proč jsem se s tím Ashtonem vyspala? Proč jsem udělala takovou blbost. Jsem tak hloupá." zabručela jsem a zašklebila se.
Sedět tady a mluvit k mému otci pohřbenému několik stop pod zemí bylo tak zbytečné, ale uvolňující. Doufala jsem, že mě slyší. Že mě někde z nebe hlídá, poslouchá a snaží se mi pomoct. Bohužel jsem ale asi byla jediná, která tady dokázala prosedět hodiny a mluvit k žulové desce s jeho fotkou.
Z přemýšlení a zírání mě vytrhlo zapraskání větviček kousek ode mě. Nadskočila jsem a rychle se rozhlížela. Byl to jen planý poplach. Hřbitov byl plný zvířat a za stromy se skrývala druhá část hřbitova, takže tudy mohli procházet lidi. I přesto, že jsem se uklidňovala, že to nic nebylo, jsem se stále rozhlížela a měla nepříjemný pocit v žaludku. Polkla jsem a rozhodla se, že bude lepší jít domů.
,,Zase brzo přijdu," zašeptala jsem a smutně se usmála. ,,Miluju tě."
S tím jsem se otočila a vydala se zpět po starém chodníku. Utřela jsem si slzu, která mi stekla po tváři. Přestože jsem tady byla tolikrát, pokaždé mi nějaká slza ukápla.
Bez nějakých myšlenek jsem se vydala domů a ani jsem si pořádně nevšímala toho, co se kolem mě dělo. Dokud mě znovu nevyrušila vibrace mobilu. Povzdechla jsem a vytáhla ho. Už jsem chtěla přijmout hovor, jenže to nebyl hovor, jen zpráva. Klikla jsem na Přečíst.
Irwin:
Musíme si promluvit. Ozvi se.
Zavrtěla jsem hlavou a znovu povzdechla. Klikla jsem na Novou zprávu a rychle naťukala.
Promiň, dneska nemůžu. Promluvíme si zítra.
Rychle ji odeslala a mobil znovu schovala. Ani jsem si to neuvědomila a už jsem viděla náš dům. Znovu jsem se dala do klusu. Když jsem se dostala do domu a zařvala na mámu, že už jsem tady, zavolala, že už je oběd. Sundala jsem si mikinu, kterou jsem pověsila na věšák vedle dveří a vydala se do kuchyně, kde už byl připraven stůl.
Máma z velké mísy nabrala opečené brambory, zatímco jsem z druhé mísy nabrala zeleninový salát do malých misek. Jednu jsem pak položila před mámu a druhou před sebe.
,,Dobrou chuť." řekla mamka a usmála se, když jsme se posadily se svým talířům.
,,Dobrou." usmála jsem se a nabrala si pořádné sousto. Byla jsem neskutečně vyhladovělá. Naposledy jsem měla tu horkou čokoládu s Michaelem ke které jsme si dali pudinkového šneka a od té doby nic.
,,Dneska máme na večeři návštěvu." řekla najednou. Rozkašlala jsem se, protože jsme nikdy žádnou návštěvu neměly.
,,Kdo přijde?" zeptala jsem se zvědavě.
,,To je překvapení." zasmála se máma a podívala se na mě s trochu zarudlými líčky.
,,Přijde ten muž se kterým sis vyšla?" zeptala jsem se, když jsem si vzpomněla, jak mi máma před nějakou dobou říkala o tom novém objevu.
,,Ne, samozřejmě, že ne," rozhodně zavrtěla hlavou. ,,Na to je ještě brzy."
,,A kdo teda?" zeptala jsem se znovu a podívala se na ni.
,,Nech se překvapit," zachichotala se. ,,Hlavně se hezky obleč a uprav."
,,Mami, co plánuješ?" zachichotala jsem se a pak se na ni vážně podívala. Neskutečně mě zajímalo, co má máma v plánu. Bohužel patřila mezi ty lidi jejichž překvápka byla poněkud moc překvapující a ne vždy mě příjemně překvapily. Sem tam mě taky naprosto vyvedly z míry.
,,Nevyptávej se pořád a nech se překvapit." zasmála se.
Vzdala jsem své vyptávání, věděla jsem, že to nemá cenu; že nemá cenu pokračovat ve vyptávání se, protože jsem neměla možnost to z ní vytáhnout. Dojedly jsme v klidu a já si pak šla na chvíli sednout k televizi. Asi po hodině sledování nějakých náhodných programů, kde vůbec nic nedávali, mě máma zavolala, abych jí šla pomoct s jídlem. Když jsem se mrkla na hodiny, s překvapením jsem zjistila, že už je půl čtvrté. Krájely jsme s mámou zeleninu, smažily maso a smály se jak puberťačky. Viděla jsem na mámě, že je neskutečně natěšená a kvůli tomu mě ještě více zajímalo, jakého hosta čekáme. Potom jsem šla připravit stůl a nakonec mě máma vyhnala nahoru, ať se už jdu připravit, zatímco ona zamířila do své ložnice, aby se také připravila.
Dala jsem si rychlou sprchu, a pak jsem stála před zrcadlem a přemýšlela co se sebou. Vlasy jsem si svázala do drdolu, protože jsem byla líná si je umýt a rozpuštěné jsem je už mít nemohla. Pak jsem se lehce přepudrovala, upravila si obočí a použila řasenku. Rty jsem si jen přetřela balzámem, nerada jsem používala výrazné rtěnky nebo lesky.
Poté jsem zamířila do pokoje a ze skříně vytáhla roztrhané džíny a dlouhé tílko s obrázkem lebky. Upřímně řečeno jsem vůbec nevěděla, co si obléct a navíc můj šatník ani neobsahoval nějaké vhodné oblečení, které bych si mohla vzít třeba na nějakou důležitou večeři nebo jinou událost. Pak jsem se na sebe zadívala do zrcadla a přemýšlela, jestli to je dobrý nápad nebo si mám dát nějaké šaty a sako. To jsem ale zavrhla, protože já šaty nenosila a ty jediné, které jsem měla, byly už dost staré.
S přemýšlení mě vytrhl zvuk zvonku, který se rozezněl celým domem.
,,Clary! Poběž!" zavolala máma. Zhluboka jsem se nadechla a seběhla schody. Z chodby jsem slyšela mužský hlas, který byl následovaný smíchem mámy a pak jsem tam vstoupila, abych viděla toho tajemného návštěvníka. Chtěla jsem něco říct, ale slova se mi zadrhla v krku.
A on; on tam stál v celé své kráse.
---------
Doufám, že vás příběh stále baví! <3
Mockrát děkuju za překročení 7K! Jste úžasní <3