Louis nařídil Harrymu, aby si rychle zabalil. Ten ho s nechápavým výrazem poslechl. Oblékl si nějaké džíny, velké tričko si nechal a jelikož se mu to zdálo celé tak nějak nudné, navlékl si pod džíny ještě černé krajkové kalhotky. Spokojen se svým outfitem si začal balit. Vzal do ruky první kus oblečení a vložil ho do kufru. V tu chvíli se domem rozeznělo řinčení skla. Harry se s trhnutím napřímil a vyběhl ze svého pokoje. Měl namířeno do ložnice Louise, ale tam nedoběhl. Na schodech uviděl nějakého hromotluka, který s ním navázal oční kontakt. Měl zjizvenou tvář a jedno oko zvláštně tvarované. Jako by měl snad jednu zorničku větší a v nepravidelném tvaru.
Harry ho zbystřil a okamžitě zaběhl zpět do pokoje nehledě na Louise. Zamkl za sebou dveře a přisunul k nim noční stolek.
„Kurva, kurva, kurva!" zakřičel, když do dveří poprvé narazilo rameno toho muže ve snaze je otevřít.
Možná že bylo venku náledí, zima a Harryho nápad pořádně nebezpečný. I přes to ale otevřel okno a začal lézt ven. Dveře se za ním dál otřásaly a Harry nevěděl, co dělat. Když ho nezabije pád z téhle výšky na zledovatělý chodník, tak si minimálně něco udělá a nebude schopný utéct. Navíc tu přece nemůže nechat Louise.
Ten má ale na druhou stranu zbraň a může se bránit.
Harry se zhluboka nadechl a snažil se zjistit, na co si bude moct stoupnout. Pod oknem byl malý výstupek, kde by mohl stát leda špičkou bosé nohy. Co mu ale zbývalo, že?
Už se chtěl otočit, že vyleze vážně ven, když se najednou ozvalo rupnutí a dveře se s ránou rozletěly.
Harry vypískl, když ho hrubě popadly něčí ruce a táhly ho pryč z okna.
„Pusťte mě!" křičel a kopal kolem sebe. Držel ho ten zjizvený muž, který rozhodně nevypadal, že ho poslechne.
Harry sebou škubal co to šlo, jenže to bylo marné. Chlap ho snesl ze schodů do kuchyně. Tam seděl na židli svázaný Louis. Hlava se mu válela na rameni, oči měl zavřené a na bílém tričku krev. Kolem stáli všude nějací chlapi se zbraněmi v rukou. Nebyli maskovaní, což dodávalo Harrymu pocit, že nepočítají s tím, že by tohle Harry s Louisem přežili.
„Louisi!" vykřikl Harry, když ho uviděl. Trhl sebou a podařilo se mu vysmýknout tomu obrovi. Doběhl ke svázanému, padl na kolena a vzal do rukou jeho líce.
„L-Lou..." zašeptal a cítil slzy ve svých očích. Palci hladil jeho tváře a nedokázal uvěřit tomu, co vidí.
„Co jste mu udělali?!" vykřikl hystericky a ohlédl se na ty gorily.
„Klid, dostal jen ránu do hlavy, ta krev není ani jeho." zasmál se nějaký debil a Harry se rychle otočil zpět k Louisovi. Vyhrnul jeho tričko a s ohromnou úlevou zjistil, že má ten idiot pravdu.
I tak se ale nevzdával. Rána do hlavy byla taky špatná. Opět chytil jeho tváře a začal je jemně fackovat, aby se Louis probral.
„Proč není kurva v poutech?! Okamžitě ho svažte vy kreténi!" najednou se místnosti ozval nejvíc nepřátelský hlas ze všech. Harry se ani neotáčel. Vlepil Louisovi silnější facku a pozoroval, jak se začíná konečně probírat. V tu chvíli s ním ale někdo škubl, popadl ho za paže a táhl ho zase pryč.
„Harry?" zamumlal Louis, když se snažil zaostřit. Jakmile mu ale došlo, že vážně vidí svého submisiva se strachem v očích, kterého táhne nějaký muž pryč, vykřikl jeho jméno hlasitěji. Škubal sebou na židli, ale bylo mu to k ničemu. Ani se nehnul.
„Heleďme se... Louis! Chyběl jsem ti, daddy?" spustil ten nepřátelský hlas zas, ale tentokrát tak na oko nevinně, což se Harryho uším tak moc protivilo. „Očividně moc ne, když sis našel náhradu, Tomlinsone!" vyjel po něm a vyšel zpoza těch hromotluků dovnitř do kruhu. Stál teď všem na očích stejně, jako Harry a Louis.
V rychlosti by ho mladší popsal jako celkem vysokého kluka s delšími, černými vlasy. Jeho obličej byl hodně ostře řezaný. Vypadal dost naštvaně a v jeho světle modrých očích byla vidět nenávist.
„Toby, sakra o co ti jde? Ta kapitola života je snad už za námi, no ne? Nevím, proč do toho musíš tahat Harryho. Je to nevinný kluk, nic ti neudělal." spustil na oplátku Louis.
„Nevinný kluk? A že mi nic neudělal? To se pleteš! Ukradl mi práci snů! Tvůj nevinný kluk jsem byl vždy já, no ne?!"
„Jestli tvá práce snů byla být děvka, proč jsi podstoupil tu operaci, Toby? Nemusel jsi dělat tohle. Stačilo by si najít někoho jiného."
„Ale já nechtěl nikoho jiného!" Toby zakřičel tak, že mu ujel hlas. „Chtěl jsem tebe Tomlinsone! Jen tebe! Toužil jsem po tvých dotecích, tvých slůvkách a po sexu s tebou! A ty ses rozhodl naši smlouvu zrušit. Roztrhal jsi nejen ji, ale i moje srdce! Můžeš si za to sám!" křičel dál a do očí se mu hrnuly slzy. Ty ovšem úspěšně ignoroval. Na jeho tváři stále zůstal naštvaný výraz. I přes to, že se mu po líci jedna slza svezla. Harrymu ho bylo i trošku líto. Asi musel Louise vážně milovat, když se teď děje tohle. Dokonce i jeho ledová maska propustila slanou perlu. Proč projevoval ale Harry lítost vůči někomu, kdo je přišel zabít? Nebo měl snad strach, že jednou skončí stejně? Že se do Louise zamiluje a...
„Ale no tak, Toby. Oba víme, že to neklapalo."
„Neklapalo to tobě! Já se pro tebe snažil každý den! A ty? Odkopl jsi mě! A to čeká i tebe, Harry. Skončíš stejně! Jako kus hovna!" Tobymu tekly po tvářích slzy, ale jeho výraz byl stále kamenný. K tomu ještě ukazoval na Harryho, jako by chtěl snad dodat na dramatičnosti. „Proč ještě kurva není v poutech?! Ruce za záda a svázat!" rozkázal zas a jeho lidi ho poslechli. Bránit se bylo marné.
„Klekni si na zem!" zakřičel na Harryho a ten se strachem nakrčil. Hned poté se podíval na Louise, který kývl hlavou. Takhle zničeného ho Harry ještě neviděl. Zdálo se snad, že mu na něm záleží. Že o něj nechce přijít a má ho rád. Jenže proč ho tedy nebránil? Kdyby ho měl vážně rád, něco by udělal. Zkusil by tomu kreténovi domluvit, nebo tak něco. Ale to se nedělo. „A vy se otočte! Chci vědět jak dobrá hračka ve skutečnosti jsi." ukázal na všechny své bodyguardy, kteří ho poslechli. Toby si švihem rozepl pásek a kalhoty, které si stáhl pod kolena i se spodním prádlem. Harrymu se zadrhl dech, ale ne tak, jak by chtěl. Polil ho studený pot a strach. Tohle se nikdy nemělo stát.
„Dělej, od toho přeci existuješ ty děvko! K ničemu jinému nejsi, tak kuř!" ječel dál Toby na Harryho, kterému po tvářích začaly téct slzy ještě víc. Nemohl to udělat, nechtěl. Přeci nepodvede Louise, to nejde.
„Řekl jsem ať děláš!" Harry se přikrčil strachy. Nevěděl, co má dělat.
„Jestli to budu muset opakovat znovu, proženu ti hlavou kulku!"
„Harry? Buď pro mě hodný kluk a udělej to. Můžeš si vždycky představit někoho jiného." Louis se na mladšího usmál, ačkoliv ho to stálo velký boj. Harry bude mít z tohohle dozajista trauma, pokud přežijí.
Klečící hoch pomalu otevřel ústa a semkl oči k sobě. Snažil se si představovat Louise a jeho tvář.
Dřív než na nějaký blow job vůbec stihlo dojít se rozzvonil telefon Louisovi.
Toby naštvaně zavrčel, natáhl si kalhoty a přešel k němu. Z kapsy mu vytáhl telefon a zvedl hovor.
„Pane Tomlinson, to jsem zas já. Právě jsem z letiště zjistil, že už tam jejich letadlo je. Utíkejte!"
„Pan Tomlinson má právě bohužel svázané ruce a tak nemůže mluvit. Ozve se vám možná jednou z pekla." Toby nasraně položil telefon a hodil ho někam na podlahu.
„Takže takhle to je, Louisi? Ty si na svého Tobyho sháníš informace? Takže ti na mě stále záleží? Jaká škoda, že už nejsem kvůli té operaci bottom. Teď jsem dominantní a tak už o tvého ptáka ve své prdeli nestojím. Ale za to stojím o někoho jiného." Toby se vrátil k Harrymu a trhl s jeho hlavou za vlasy do strany, až se z jeho strany ozvalo bolestné syknutí. „Změna plánu. Proč bych šukal tvou pusu když si tě můžu užít docela? Vysvlékni se!" Toby rozvázal Harryho ruce a odhodil pouta kamsi.
„N-ne, to nemůžete chtít. Dám Vám ten zasranej blow job, ale tohle nemůžete ch-" koktal Harry s příšerně těžkým pocitem na hrudi. Z tohohle všeho se mu špatně dýchalo, měl pocit, že má na hrudi závaží a na krku provaz. Bolelo to jako čert, navíc měl pocit, že pokud se nebude moct oddechnout ještě déle, tak že se mu brzy zamotá hlava a on upadne.
A na druhou stranu... Chtěl upadnout do bezvědomí. Nevnímal by svět kolem. Nepřišel by si zneužitý. Neměl by vzpomínky na tohle všechno.
Prostě si přál usnout a třeba se už ani nevzbudit. Co kdyby se totiž probral někde v nemocnici a vedle něj by nikdo nebyl? Co kdyby pak Louise zabili? V tom případě by nechtěl žít ani Harry. První věc je ta, že by se ocitl okamžitě zas na mizině. A ta druhá, že by přišel o dalšího člověka, který o něj pečoval a měl ho rád.
„Já můžu všechno! A navíc se mi nelíbí tvůj způsob prosby. A co to sprosté slovo?" Toby pokroutil vyčítavě hlavou. „Šaty dolů!"
„O-omlouvám se." řekl Harry směrem k Louisovi a setřel si slzy z tváří. Byl tak zoufalý. Proti tomuhle idiotovi neměl sám nejmenší šanci. Proč se sakra Louis nepokusil o nic? To se tak moc bál sám o sebe, že se ani nehnul? Nebo snad chtěl vidět Harryho, jak ho Toby znásilní? Proč na něj kurva sral?! To si vážně myslel, že se všechno najednou uklidní, když bude sedět na židli a zírat bez jediného slova do prázdna? Kdyby byl alespoň v šoku, ale to nebyl, když zvládl Harrymu říct, ať dá tomu tupci blow job.
Tyhle myšlenky běhaly v hlavě mladšího, zatím co propadal v hysterický pláč. Chtěl křičet, brečet, utéct, ale zároveň se schoulit do klubíčka na zem a tiše plakat, dokud by do někdo nevysvobodil z temných myšlenek. Sám nevěděl, jestli se bál víc jich a nebo Tobyho a jeho plánu si užít a pak je oba seznámit s kulkou.
A i přes tohle všechno byl k Louisovi hodný a omlouval se mu za něco, za co ani nemohl. Věděl to, ale i tak mu to nedalo. V duchu si vrazil pořádnou facku. Myšlenky na něj křičí, jaký je Louis idiot, že mu nepomůže a pak se mu omluví. Nenáviděl sám sebe za to, že neuměl často ovládat svá slova a činy. Když mu bylo s někým dobře, tak na to i zapomněl, ale jakmile byl ve společnosti víc cizích lidí, v jeho hlavě lítala jedna facka za druhou, což mu následně na konci dne způsobilo jen psychickou bolest, pláč a vzlyky.
„Nemáš se za co omlouvat. Není to tvá chyba." odvětil zas s úsměvem Louis, což Harryho tak moc bolelo. Kdyby jen věděl, kolik bolesti se za tím úsměvem skrývalo... Naštěstí mělo vše brzy skončit.
„Bože vy jste citlivky." protočil Toby očima a naposled zakřičel, ať už se Harry hne. Ten se slzami opouštějícími jeho oči rozepl své kalhoty a pomalu je stahoval dolů. Toby je ke konci chytil a strhl je z něj. Už se nemohl dívat na to, jak mu to trvá. Tím pádem Harry spadl na zem s bolestivým zakňučením. Toby z něj vysvlékl kalhoty úplně a zakřičel, ať se přestane válet po zemi a sundá si i tričko. No a Harrymu nezbylo nic jiného, než poslechnout.
„Konečně budeš pořádná děvka, když se na tobě vystřídá víc lidí." zavrčel zas Toby.
Harry se rozplakal ještě víc a začal si pomalu nadzvedávat triko. Černé kalhotky tak odhalil se vzlyknutím jak svému pánovi, tak tomu idiotovi, který ho chtěl znásilnit. To v plánu rozhodně nebylo. Teď měl být někde v letadle na cestě bůh ví kam. A ne se válet na zemi na očích všech chlapů se zbraněmi.
Harry si ani nepřetáhl tričko přes hlavu, když se najednou ozvala domem střelba.
„Lehni si na zem, Harry!" vykřikl Louis a poskočil se židlí tak, aby spadl na bok. Sykl nad bolestí ve svém rameni, ale byl rád, že se mu to povedlo. Harry se s výkřikem rovněž svalil na podlahu, kde byl v posledních minutách na jeho vkus až moc často, a snažil se dolézt k Louisovi, aby ho mohl rozvázat. Všichni muži kolem už padli do kaluží krve, vše se seběhlo tak rychle. V domě bylo najednou pět chlapů, kteří patřili k Louisovi. Všichni stáli v předsíni se zbraněmi namířenými do kuchyně, připraveni kdykoliv znovu zaútočit. Domem se mimo jiné ozýval i křik těch, kteří schytali ránu do stehen, břicha a jiných částí těla, které jim nepřinesly smrt, jen pomalé a bolestivé umírání.
Nikdo však nestrefil Tobyho. To největší ztělesněné zlo popadlo Harryho a přiložilo mu zbraň k hlavě. Louis nechápal, jak ho z toho mohli vynechat. To jim něco řekl Clark, nebo...? Tak či tak ho za to, jak rychle je sem poslal a jak pohotový byl bude muset povýšit. A nebo mu jen dá o pár liber víc, až si zas půjde pro výplatu.
„Ani hnout! Jestli se někdo z vás byť jen pohne, střelím! A to by pan Tomlinson jistě nebyl rád."
„Nehýbejte se!" rozkázal se strachem, ale zároveň stále dost pevně Louis a pozoroval záda Tobyho, který se vysmíval chlapům do obličeje. Netušil však, že ho zradí jeho vlastní muž. Ten byl postřelen do stehna a tak našel poslední síly na to, aby rozvázal Louise a dal mu svou nabitou zbraň. Louis se zvedl tiše na nohy a namířil zbraň na záda Tobyho.
„Promiň, Harry." zašeptal, jelikož nikdy nechtěl udělat tohle před přítomností někoho tak zranitelného. Z dneška si odnesl už dost ran, ale on to musel udělat.
Dřív, než stihl Toby cokoliv zaregistrovat a nebo zareagovat, zmáčkl Louis spoušť. Kulka vyletěla z takové blízkosti a zasáhla přímo místo pod lopatkou, prolétla plící a zachytila se mezi žebry. Toby vykřikl a svalil se se sípáním k zemi. Harry odkopl zbraň pryč a okamžitě obejmul Louise.
„Tak moc jsem se kurva bál!" vzlykal a svíral tričko staršího, které bylo stále od krve, jež ještě nestačila úplně zaschnout.
„Strašně mě to mrzí, Harry. Vážně moc." utěšoval ho starší, ale musel se odtrhnout a dokončit jednu záležitost.
„Víš Toby... Tohle dělám nerad. Chtěl bych tvůj život ukončit sám, ale neudělám to." všichni přítomní na něj nechápavě prohlédli. Když ho nezabije, zabije on jeho. To bylo všem jasné. Navíc všichni věděli, že jejich šéf není zas takový blázen, aby ho nechal jít. Zmateně na něj hledělo šest párů očí a Louis se proto jal vysvětlování.
„Nemohu tě nechat naživu a nemohu tě ani zabít. Ne já. Je tu někdo, kdo si vytrpěl víc. Víš, jak se zachází se zbraní, Harry?" otočil se na jmenovaného a ten jen nechápavě otáčel hlavu, že ne i když tak nějak tušil, co starší řekne. Chtěl ale Tobyho zabít sám? Na jednu stranu chtěl zničit to zlo, které mu jistě ještě dlouho nedá spát. A na tu druhou přeci nemůže zabít člověka! Jenže... Stejně by zemřel a tihle chlapi Harryho rozhodně udat nepůjdou...
„Tak tě to teď v rychlosti naučím, yeah? Pojď ke mě." pokynul Louis a Harry poslechl. Podle pokynů si vzal do rukou nabitou zbraň a s Louisovou navigací zamířil na hlavu. Toby k nim byl čelem, ale nemohl se ani hnout kvůli tomu, že byl postřelený. Byl rád, že se mu dařilo kvůli té plíci jakž takž dýchat. Ještě aby se snad měl zvednout a prát se tu o nějakou zbraň.
„Tak a teď zmáčkneš spoušť, Harry. Nějaká slova, co mu chceš říct před tím, než nás opustí?" Toby nevěřil, že to mladší udělá. Myslel, že na to tak křehké stvoření nemá koule. Jenže se šeredně mýlil.
„Jsi kretén a doufám, že skončíš v pekle!" vykřikl Harry a naštvaně zmáčkl spoušť. Kulka prolétla hlavou Tobyho a on byl na místě mrtvý.
Louis si přitáhl do náruče svého Harryho a políbil ho do vlasů. Mladší pustil zbraň na zem a rozplakal se ještě víc. Vždyť právě zabil člověka, co byste po něm chtěli jiného!
„Který z vás dával Clarkovi ty informace?" zeptal se Louis všech postřelených mužů. Jeden z nich zdvihl ruku. Byl to právě ten, co rozvázal Louise. Pro Tobyho zrádce a krysa, pro Louise a Harryho někdo, kdo by měl mít vlastní sochu uprostřed náměstí a nebo rovnou nějakou katedrálu.
„Fajn. Všechny zlikvidujte, odvezte a ukliďte tu krev až na tohohle. Jeden z vás ho odveze do nemocnice. A ty pojď." Louis odvedl Harryho nahoru a nechal ostatní, ať si s jeho úkolem poradí.
„Jak je ti?" zeptal se starší, když se oba usadili na jeho postel.
„Strašně, ale zároveň jsem rád, že jsem to přežil bez zranění a bez sexu. A Vám? Nebolí Vás hlava?"
„Hlava ani ne, spíš rameno, ale to se dá brzy do pořádku." Louis se na Harryho usmál, aby ho ujistil, že je vážně vše dobré. Harry se mu pokusil úsměv oplatit, ale nešlo to. Stále viděl před očima střípky toho, co se stalo. Když si vzpomněl, jak seděl na parapetu okna, než ho stáhly mohutné ruce zpět do domu, jak ho chtěl ten debil znásilnit, nebo na své myšlenky o tom všem, rozechvěl se mu spodní ret. Nehledě na to, jestli bude mít problém se přemístil na klín Louise, obejmul jeho pas rukama a hlavu zabořil do jeho krku. Hned na to se hlasitě rozvzlykal. Louis ho objal silnými pažemi a tiskl ho k sobě. Teď aktuálně nepotřebovali slova. Jen spolu seděli na posteli v objetí.
Louis byl rád, že Harry projevuje emoce. Jasně, určitě si sebou ponese životem tohle trauma, ale pokud se o něj podělí s Louisem, nemusí být takové a třeba v sobě bude Harry mít jen střípek. Navíc to byl pro staršího důkaz, že mu mladší i po tom všem věří a ačkoliv nechal právě zabít několik lidí, tak se ho nebojí.
Zezdola se ozvala střelba a Harry sebou trhl. V rukou drtil tričko staršího, které bylo celé zmuchlané, od slz a krve a zabořil hlavu víc do jeho krku.
Louis na sebe tiskl Harryho víc, ale nepomohlo to. S každým výstřelem se tělo mladšího otřáslo a padalo víc a víc do hysterického pláče.
Starší už nevěděl co s ním, tak se rozhodl pro to, že ho rozptýlí jedinou efektivní věcí. Moc dobře věděl, že při líbání zapomene Harry na všechno kolem, jeho uši dají výpověď a jiné emoce než pozitivní odejdou do pozadí.
Proto zvedl Harryho hlavu a téměř okamžitě se přisál svými rty na ty jeho. Polibek hned prohloubil a čekal, až Harry vypne. Netrvalo to dlouho a mladší už tahal za vlasy staršího a dožadoval se víc. Svět kolem nebyl aktuálně důležitý, teď ho zajímaly jen Louisovy rty.
Dominantní ovšem střelbu vnímal. Jemu nevadila, takže se mohl dál nerušeně líbat s Harrym a přemýšlet, jak to sem dopracoval. Nikdy se přeci nelíbal, až teď s Harrym. Ten kluk ho provokuje tak, jako nikdo jindy. Louis se kvůli němu tak změnil, ačkoliv si to ze začátku vůbec nechtěl přiznat.
Střelba ustala, ale chlapci stále nepřestávali v líbání. Až když vtrhl do místnosti nějaký z mužů, odtrhli se. Harry zrudl studem a Louis vzteky.
„Neumíš klepat?!"
„Um... Omluvte mě, já nevěděl, že..."
„Teď už na tom nezáleží, co chceš?"
„Jen jsem hledal záchod, pardon." odpověděl maskovaný muž a zmizel ve dveřích, které zabouchl. Louis protočil očima, ale hned se vrátil pohledem zpět k chlapci v jeho klíně.
„Je to lepší?" Harry nesměle pokýval hlavou.
„Je. Děkuju."
„Hazza, tohle je maličkost. Moc mě mrzí, co se stalo. Nikdy by mě nenapadlo, že..."
„Tohle byl ten kluk, který tu byl přede mnou?" skočil mu Harry absolutně bez zájmu do řeči. Starší by ho za tohle chování normálně nejradši zabil, ale dnešek byl výjimka.
„Harry, tohle je minulost."
„Tak byl, nebo ne?"
„Ano, byl. Ale jak říkám... Je to minulost." mladší přikývl a na chvíli oba zmlkli, dokud Harry zas nespustil.
„Co teď bude s tímhle domem? Předpokládám, že odjedeme..."
„Ano, to odjedeme. Přemýšlím, že ho prodám. Už tu nebude bezpečno."
„Ne! To ne... Byla by ho škoda. Přeci jen ta knihovna a... Vaše plány a... I pro mě to má jistý význam, vždyť jsem se tu s Vámi poprvé... No..."
„Vyspal, já vím."
Zdravím vás všechny! Konečně jsem zpět... Tahle kapitola mi možná ležela v konceptech už hodně dlouho, ale až včera jsem jí víceméně dokončila. Chybělo tomu dost popisu a tak, proto to trvalo tak dlouho :D
Navíc probíhalo mé žití v posledním týdnu asi nějak takhle: vstát, cesta do školy, cesta ze školy, kolem čtvrté doma, učení, večeře, pobytí s rodinou a spánek. Nestíhala jsem vůbec nic a to byl asi i důvod, proč mi tělo včera řeklo, ať se uklidním. Celou noc jsem se probouzela s bolestí hlavy a pocitem, že budu co nevidět objímat záchodovou mísu (prášek si většinou beru, pokud mě bolí přes den a jen když se to nedá vydržet. Pokud jdu spát, vždy to nějak zaspím). V půl čtvrté ráno si konečně vzala tu zázračnou růžovou pilulku... Jenže jsem usnula asi kolem čtvrté a budíček v šest nebyl vůbec okay. Tudíž jsem dnešek defacto dospala vše, co se mi přes týden nedařilo. Školu si prostě doplním, stejně v pátek nemáme až na jeden předmět nic tak důležitého, pokud to řeknu hloupě...
Dnešní den patří odpočinku a wattpadu. Ostatní věci jsou teď pasé.
Alespoň jsem se poučila, že se nemá ta 'občasná a nepatrná bolest hlavy' ignorovat.