Dnes bylo zataženo, ale nezdálo se, že by mělo v brzké době pršet. Spíš bylo takové po dešti, jelikož si už přes noc trochu sprchlo. Pro trénink den však jako stvořený, ani teplo ani zima. V takových letních vedrech trénujeme buď hodně brzy ráno, nebo na to máme vyhraněnou halu, kde sice nesvítí slunce, ale je tam takové nedýchatelno. Proto když je možnost, tak jsme spíš raději venku.
Takže jsme stáli venku u tréninkové ohrady a sledovali Jimina s Gálií, jak skáčou přes překážky. Celkem jim to šlo, ale občas je Hoseok zastavil a měl k nim nějaké připomínky. I když se mi zdálo, že si vedou dobře a černovlásek vedle mě jen zbytečně přehání. Na jednu stranu ho ale chápu, chce je dokonale připravit, aby neudělali žádnou chybu.
Jung Hoseok, černovlasý mladý kluk, o něco málo vyšší jak Jimin. Postavou o něco robustnější, leč štíhlý. Jeho obličej zdobí dvě velké hnědé oči plné upřímnosti a důvěryhodnosti. Má větší, delší špičatější nos a malé plné rtíky. Na jedné straně nad horním rtem má viditelnou pihu a když se usměje, tak se mu na tvářích objeví malinkaté ďolíčky. Černé hustší obočí, větší uši a černé krátké vlasy, přičemž vepředu jsou delší. Hoseok má trenérskou licenci, jako jeho otec, ke kterému se občas ještě chodí poradit, ale řekla bych, že to ani nepotřebuje. Ostatně má trénování koní v krvi, jelikož jeho rodina se tím zabývá po desítky let a v podstatě v tom vyrůstal. A Gálii má na starosti od samého začátku.
,,Jimine, musíš udržet správný rytmus mezi překážkami. Kolikrát ti to mám říkat?" ozval se už trochu naštvaný Hoseok.
,,Já se snažím, ale dneska si ta kobyla dělá úplně co chce," zvolal Jimin v obranném gestu a pokrčil oběma rameny. Pobídl Gálii a přijel klusem blíž k nám.
,,Víš co, asi si dáme chvilku pauzu. Odstroj jí, ať se proběhne na louce. Třeba jí to taky prospěje a my si mezitím můžeme skočit na oběd," nabídl Hoseok, promnul si rukou své čelo a následně sjel až k bradě.
Poněvadž už tu jsme skoro dvě hodiny a na obou dvou byla znát jistá únava a nesoustředěnost. Gália, jindy klidná a poslušná, byla dneska nějak rozladěná. Možná taky tušila závažnost tréninku a jisté nároky, které se od ní očekávají. Vždyť i kůň má rozum i duši a dokáže vycítit obavy. A Jiminovi se vlastně taky nedivím.
,,Jo, oběd bych si dal," vyhrkl Jimin souhlasně a seskočil z klisny, poplácal ji po krku a odváděl ven z ohrady.
,,Půjdu s vámi kluci, jestli teda můžu," vmísila jsem se do řeči a doufala, že mě neodpálkujou.
,,S tím se počítá Caroline," mrkl na mě mladý trenér a já se jen zmohla na pousmání a přitom skrývala své rozpaky, za které mohlo jeho nevinné gesto.
,,Caroline, mohla by jsi mi prosím pomoct s Gálií? Sundat jí alespoň sedlo a tak? Já se mezitím skočím rychle převléknout," poprosil mě Jimin a udělal na mě ten svůj kukuč, kterému nelze odolat. Navíc, co bych pro něho neudělala. Pro kamaráda cokoli a u něho to platí dvojnásob.
,,Samozřejmě, běž," kývla jsem a převzala si otěže od kobylky. Podívala se do jejích velkých hnědých očí a poškrabkala ji na nose, ta pohodila hlavou a lehce zaržála. Přišlo mi, jako by s tímto nápadem taky dávala souhlas.
,,A já jsem vosk?" připomenul se dotčeně Hoseok a povysunul spodní ret. Vypadal tak strašně srandovně.
,,Ty jí samozřejmě můžeš pomoct," řekl Jimin s úšklebkem a poplácal trenéra po rameni. Nato se otočil a běžel ke své ubytovně, aby se mohl převléknout a být co nejdřív u nás.
Odvedli jsme kobylku ke stájím, kde jí sundali sedlo i s dečkou a uzdu. Místo ní nasadili ohlávku a během chvilky jsme už kráčeli směrem k louce, která se nachází o kousek dál za jednou z ohrad, kde se pasou další koně. Vypustili ji dovnitř a sledovali, jak volně běží a mizí nám z dohledu. Proto jsme se sebrali a odešli zpátky ke stájím, třeba už tam Jimin na nás čeká.
Nečekal, přiřítil se až o nějakou notnou chvíli déle. Mysleli jsme, že tam vystojíme důlek a Hoseok už byl rozhodnutý se za ním rozeběhnout a podívat se, co mu tak dlouho v převlékárně trvá.
,,Já... omlouvám se, určitě tu na mě čekáte dlouho," vyklopil ze sebe zadýchaně Jimin, jen co k nám doběhl a postavil se vedle mě s Hoseokem naproti.
,,Co ti trvalo tak dlouho Parku?" řekl rozhořčeně Hoseok. ,,Víš, jaký mám hlad?" dodal ještě a přitom se chytil za břicho, mírně si ho pohladil a u toho mlasknul. Rty roztáhl do úzkých linek, až mu na tvářích vyběhli malé ďolíčky.
,,Tak, tobě to zrovna povídat nebudu. A jo, nevím, jaký máš hlad a vůbec mě to nezajímá," odpověděl mu ostře Jimin, přimhouřil oči a ruce si dal v bok, jeden koutek ze rtu mu přeci jen vyletěl nahoru. Vypadalo to jako upřímný škleb.
,,No ták, kluci, nehádejte se a radši se pojďme najíst," promluvila jsem a vmísila se tak do jejich záživného rozhovoru a tím ho utnula, poněvadž tohle se mi momentálně poslouchat nechtělo. I když se mi koutky úst mírně pozvedávali nahoru. Navíc už jsem taky měla celkem hlad a než někam dojdeme a objednáme si, tak to bude taky nějakou dobu trvat.
Vypadali oba celkem komicky a vím, že to ani jeden z nich tak úplně nemyslel. Naopak, jsou z nich dobří kámoši, jen jejich způsob komunikace mají někdy mezi sebou poněkud zvláštní. Avšak jeden pro druhého by se doslova rozkrájel, zvlášť kdyby šlo o něco vážného, ale takovéto jejich popichování si prostě odpustit nemohou. A já momentálně mezi nimi, většinou jen přihlížím a bavím se u toho.
Kupodivu mě poslechli, každý mě obešel z jiné strany, tudíž jsem byla uprostřed a současně vykročili vstříc obědu. Ještě jsem si dovolila jedno povzdychnutí, které ale ani jeden z chlapců nekomentoval.
*******
Po obědě a chvilkovém odpočinku jsme se vrátili zpět k tréninku. Odchytit Gálii nebyl takový problém, jako přesvědčit Jimina, aby se převlékl zpět do jezdeckého a znovu se ještě dnes pokusil pár nedokonalostí vypilovat. To nakonec podle toho tak vypadalo, akorát jsme se nemohli s Hoseokem shodnout, kdo z té dvojice je víc nesoustředěný. Trenér to sváděl na jezdce, ale já bych řekla, že stejný podíl na tom má i klisna.
Nakonec z toho vzešlo, že je nejspíš dneska něco divného ve vzduchu a přeci jen to vzdali a předčasně ukončili. Hold každý den není posvícení. Akorát mě mrzelo, že se tu nestavila Jane, jak slíbila. Nejspíš jí do toho něco vlezlo, doma se určitě dozvím víc.
Kobylka už ve stáji chroupala spokojeně své seno a my si mezitím ještě povídali, protože nebylo kam spěchat, alespoň pro tuto chvilku ne. Z dneška jsem měla rozporuplné myšlenky.
,,Vážně mi na té soutěži dost záleží. Myslíš, že to přeháním Caroline?" optal se mě Hoseok s vážným a utrápeným výrazem ve tváři.
,,Ne nemyslím si, že by jsi to nějak přeháněl, je to v pohodě," snažila jsem se ho uklidnit. Tréninku sice úplně nerozumím, ale nějaké cítění mám a přeci jen se tu už nějakou dobu v tomto prostředí pohybuju a tohoto mladého černovlasého trenéra jsem už viděla víckrát v akci.
,,Jenže na jednu stranu, víš co by to pro naší stáj znamenalo? Vyhrát a mít tak velký úspěch?" zasnil se trenér s úsměvem na rtech. Má velký ambice a to se v tomhle sportu hodí, vlastně se to hodí v každém sportu, ale jinak je to přítel do nepohody s milou a nekonfliktní povahou. Nesmí však jít momentálně o Jimina, jemu dává docela do těla a vůbec ho s klisnou nešetří. Ne proto, že by je neměl rád, právě naopak. Záleží mu na nich a dává to najevo tímto způsobem.
,,Chtěl si říct, pro stáj Jeon, že jo?" upřesnila jsem. ,,No samozřejmě že vím, co by to znamenalo, ale zase se nemá nic přehánět a všechno má svůj čas. A věřím, že když se to nepovede teď, tak příště určitě jo, protože jsi skvělý trenér" usmála jsem se na něj a jedním prstem mu ťukla do nosu, jen se nad tím zašklebil.
,,Dík Caroline, za podporu a tak," poděkoval Hoseok a poškrábal se vzadu na vlasech. Možná bych mohla říct, že se i trochu začervenal, ale to nebylo tak zřetelně vidět, poněvadž sklonil hlavu dolů.
,,Hele, nechte si to cukrování na doma. Caroline, zdá se mi, že je nějaká zatuhlá, když má skočit přes překážku. Už jsem ti to chtěl říct dopoledne, ale pak na to úplně zapomněl," upoutal mou pozornost drobný černovlásek, nejdříve si ale pořádně zakašlal, nejspíš abychom věděli, že tu je taky.
,,Žádný cukrování to není a žádný doma spolu nemáme, " obořila jsem se na Jimina a dál to už raději nekomentovala, poněvadž ani není co. ,,Vážně? Já se na ní teda podívám," podivila jsem se a šla za Gálií do boxu.
Promluvila jsem na ní, aby věděla, že za ní jdu, jelikož byla otočená ke mně zády. Poté ji pohladila po krku, rukou jsem sjela níž po hřbetu a projela ho celý až k ohonu. Byla na zádech ještě trochu zpocená, přesně pod místem, kde měla sedlo. Její svalnaté tělo se při každém mém doteku mírně zachvělo. Párkrát se ohnala ocasem do obou stran, jinak byla úplně v klidu a dál nerušeně ujídala ze své večerní porce, kterou jí připravil jeden ze stájníků. O to já se tu nestarám, jen občas vypomůžu.
,,No nic, tak já půjdu, mějte se tu jak chcete. Akorát mi Caroline písni, jak na tom je, abych věděl, jak dál s tréninkem," pověděl Hoseok, odlepil se ode dvířek boxu, o které byl opřený a se zamáváním nás opustil.
Uslyšela jsem otevírání dvířek a následně jejich zavření. Jimin se postavil vedle mě a začal kobylku taky hladit. Její krásná tmavě hnědá srst mě nikdy nepřestala ohromovat.
,,Já, omlouvám se za dnešek, nevím proč to dneska nešlo," promluvil tiše Jimin, možná aby nevyplašil klisnu, ale jeho výraz ve tváři vykazoval jisté selhání a smutek. Až mi ho bylo líto, vím jak pro něj tento svět hodně znamená. Nevím však, proč by se měl omlouvat zrovna mě.
,,Jimine, neomlouvej se, nejspíš si oba potřebujete odpočinout," řekla jsem taky tiše, abych nenarušila ten klid, co tu vládne ve stáji a vlídně se na něj podívala. Rukou jsem přitom projížděla klisně svaly u kohoutku.
,,Hm, den volna by bodl, ale ta soutěž je už za týden, nevím jestli si tohle můžeme dovolit..." podíval se na mě, zvrásčil čelo a na chvilku jsme spolu drželi oční kontakt. Viděla jsem v nich obavy z nadcházející události.
,,Právě, až za týden. Podle mě jste přepracovaný. Napíšu Hoseokovi, že by zítřejší trénink měl vynechat. Vždyť zkoušíte v jednom kuse, někde se to projevit musí," snažila jsem se mluvit klidně a uklidnit hlavně černovláska, na kterém mi taky záleží. Vše si moc bere k srdci a pak ho to akorát trápí.
,,To by jsi byla hodná Caroline, díky," rozzářili se mu očka a konečně se trochu pousmál. Dal mi nečekaně jemný polibek na tvář a doslova utekl ze stájí pryč.
Jenom jsem zůstala fascinovaně zírat do prázdna směrem, kterým vyběhl ven a nechápala jeho reakci. Možná má něco v plánu, o čem se nesvěřil a nebo si prostě potřebuje jen odpočinout, přičemž byl za mou ochotu mu vyjít vstříc vděčný.
S pokrčením ramen jsem se otočila zpět ke Gálii a s rozhodnutím ji pořádně namasírovat se ujala své práce.
---