skater boy

kapitola prvni

prijela jsem do ameriky
rozhodla jsem se v mem volnem case vzit skateboard a podle internetu si nasla nejblizsi skatepark v okoli.

Snazila jsem se do toho poradne oprit a zkusit par novych triku ale nic se mi nevyvedlo, porad jsem padala na zem a citila strasny stud. Nemohla jsem to takhle ale nechat, tak jsem rozebehla, naskocila na skate a poradne se rozjela napric rampy. Citila jsem se konecne svobodna po nejake dobe, zase jako kdyby byla zase doma v cesku a ne jak cizi divna holka, co jsem vlastne vubec nepatri a nezapa; ,,Auuu" zase jsem se ocitla napric realite, kdyz jsem skoncila na zemi a muj skateboard nekde v dalce predemnou, ale nemohla jsem se k nemu ani natahnout. ,,Fuck" zakricela jsem na kluka, s kterym jsem se srazila a hodila po nem moji cepici kdyz jsem si ji spise vyrvala nastvane a prohrane z hlavy.

Kluk ji chytil a dival se na me strasne zmatenym vyrazem-na to uz jsem tady byla zvykla, kdyz nekdo nechape moji uprimnou reakci-normalni americane si hraji na neco co nejsou neustale a jsou falesni, jejich city jsou falesne, jejich pohledy jsou falesne, dokonce jejich usmevy, nesnasim to tady.
,,Look I am really sorry, but you had close eyes and just bumped into me" kdyz to ten neznamy kluk rekl, zacala jsem si uvedomovat, ze to jeho chyba opravdu nebyla a ze jsem akorat mela uz dost tohodle sveta a mela bych se uklidnit, a to hned ted.
,,You're right, I am sorry for my reaction. I just don't feel good today." rekla jsem splasene a kdyz jsem se chtela zvednout pro svoji cepici a skateboard neslo mi to, moje noha moc bolela a sykla jsem bolesti az na lesy. Ten kluk si toho hned vsiml a pomohl mi stat, kdyz me pomohl na nohy, zacala jsem poznavat jeho krasu-mel dokonale modre oci, az svitily a opravdu me okouzlily. Prislo mi, ze kdyz si toho ten tmaveblondaty kluk vsiml, jak neho ziram usmal se-tedy na me vytasil ten nejdokonalejsi usmev, ktery jsem kdy videla. Proc maji snad vsichni skejtaci dokonaly zuby?
,,I will help you, hold my hand" po nekolika vterinach jsem se snazila vytrhnout z jeho dokonaleho obliceje a zkusit svuj zrak presunour na jeho pazi a zachytnout se za ni. Posbiral mi me veci ze zeme a sel semnou k nejblizsi lavicce. Uzivala jsem si byt tak blizko tehle dokonalosti. Pro takove kluky jsem mela vzdycky slabost, a proto na nem rychle potrebuji najit nejakou chybu, abych dokala mluvit a nebyla tak nervozni. Podekovala jsem mu kdyz me pomohl usednout na lavicku a kdyz jsem si svoji cepici mnula v rukou snazila jsem se zkusit neco rict aby tu semnou jeste zustal, ale on zacal prvni. ,,I think that It is my fault too, so please stay there and i will be there in a minute okay?" pronesl velmi neduverive, jakoby se bal ze utecu. Musela jsem se nad tim pousmat a vrele prikyvnout na symbol, ze se ani nehnu a vlastne bych s tou nohou prave ted ani nemohla, pomyslela jsem si. Take se na me pousmal tim svym dokonalym usmevem a taky se coz nevím jak udelal pousmal i tema ocima-byla jsem jako v nebi.

Zachvili tu opravdu byl a to se dvemi zmrzlinami. Jedna byla jahodova a jedna cokoladova. S prekvapenym a radostnym vyrazem jsem na nej jen hledela. ,,I didn't know if you like chocolate or strawberry ice cream so" rekl a vymenoval mezitim pohledy na obe zmrzliny, jakoby porad premyslel kteroi mam teda radsi. ,,It is so sweat from you, I love straberry ice cream, thank you" podal mi jahodou zmrzlinu a ja si hned lizla te dokonalosti-mela v sobe i kousky jahod, byla uplne jina nez normalne mame v cesku.
,,Wow, this is good, cause I love chocolate" zasmal se a taky si lizl sve zmrzliny a pritom si vedle me usedl. ,,My name is Michaela actually" zacala jsem a podala k nemu ruku na potreseni. Na jeho ocich jsem videla jak je zmateny kdyz si semnou trasl rukou. ,,Mihhh...h" snazila jsem se neumrit smichy, jak se snazil vyslovit me pro americany-slozite jmeno. ,,Michaela, but you can call me Mikejla" ,,You aren't from america?" dival se na me stale prekvapene.
,,No, I am not, I am from Czechia in Europe" vysvetlovala jsem mu zatim co jsme lizali odlisne zmrzliny a ani jeden z druheho nespustili oci-bylo to jako ocarovani. Ja sice byla ocarovana jeho dokonalym vzhledem a on byl pravdepodobne prekvapeny, ze asi vidi poprve nekoho, kdo neni american. ,,Uh I don't know this country, sorry" rekl mi posmutnely, pritom vubec nemusel, jsem na to zvykla.
,,It's really okay, I'm here for photoshooting for some fashion brand, I travel a lot." dale jsem mu vysvetlovala a pritom se trochu zamyslela, jak si asi musi myslet, ze muj zivot musi byt dokonaly a ze jsem toho musela spoustu zazit-ale pravda byla takova, ze to bylo na vsech mistech sice puvabne, ale nemohla jsem si dovolit chodit po pamatkach anebo poznavat mesta, ve kterych jsem mela moznost byt. Byla jsem vetsinu casu jen uzavrena v hotelu a mohla tak akorat obdivovat ten vyhled a premyslet o tom, jake ten zivot musi byt nadherny bydlet zrovna tam a zit svobodne-dlouho jsem se ten pocit svobody snazila vyhledavat a ikdyz me moc bavi prace modelky-kazde foceni si naramne uzivam a take jak o me pecuji vsichni ti make up stylisti a cely muj tym, ktery me dela tou modelkou za fotakem, tak nemam uz zadny socialni zivot, nedokoncila jsem ani stredni a uz jsem zacala takhle cestovat po svete a dodelavam si stredni online. Moji stari kamaradi na me uz zapomneli a ikdyz si mysli jak musi byt muj zivot dokonaly, tak neni a to ani zdaleka. Ale jakoby to, ze jsem potkala jeho, toho neznameho modrookeho boha ve me vyvolala konecne ten pocit radosti z nejakeho socialniho zapojeni, protoze verte nebo ne-dlouho jsem nemluvila s nekym v mem veku a tak hezky.
,, So you haven't much friends uh?" piskl na me litostive a nasadil takova dokonala psi ocka, kteryma me tak strasne uchvatil, snazila jsem ze sebe neco srotumitelneho rict, ale bylo tezke ted udrzet se jen na nohou. ,,I haven't any friends anymore" sklopila jsem zrak na sve conversky a tim jsi vsimla ze mame stejne  cerne vysoke conversky s cervenym srdickem na jedne strane bot, mely ocka a pripadalo mi jako by se na sebe navzajem divaly, jako vlastne my dva, kdyz jsme spolu mluvili, prislo mi to strasne rozromile.
,,It's hard, but now I'm happy that I have some time to see this bautiful city, more presicely this skate park, I love it here." rekla jsem s usmevem a obdivovala to tady kolem, od doby co jsem tu s nim se mi to misto zda mnohem ktasnejsi a osudovejsi.
,,You have a friend okay you have me" pronesl s rukou prilozenou na mem rameni a opravdu duveryhodnym vyrazem-byla jsem jako oparena. ,,Oh sorry and I'm Jayden so you can call me Jay" mrkl na me a take mi podal ruku na potreseni-prijala jsem ji s vlidnym usmevem, tak jako on. Byla jsem stestim bez sebe, ze mam tedy noveho dokonaleho kamarada Jaydena. ,,You have so beautifull name, like in my country we have so weird name as Světlana, Zlata, Lojza, Vlastimil, Stanislav..." a mohla jsem pokracovat dal a dal, ale uvedomila jsem si ze mu mozna ani neprijde tak divne ty jmena, jako mne, protoze tomu vlastne vubec nerozumi a tak me napadlo, ze reknu nejake slovo, ktere by ho mohlo prekvapit-tak jsem nakonec dodala ,,or Řeřicha" vykoulel na me ocima a ja se musela zasmat ,,Okay Řeřicha isn't a name sorry. It's a vegetable." a on sve prekvapene svaly na obliceji zade trochu uvolnil, tedy i nad tim jsem se musela zasmat. Moc me to bavilo si s nim povidat a zapomenout tim absolutne na cas a na me povinnosti.