Love is blind, but not deaf ~ Larry ✓

27.

Po Harryho proslovu nastalo ticho. Na můj vkus moc dlouhé ticho.
"Och, bože..." slyšel jsem ji vydechnout. Srdce mi bylo strašně rychle. "Já jsem ale..... Odpusť mi to Harry."

Čekal jsem asi všechno, ale opravdu ne, že se mi omluví.
"Och, to ne, pani Tomlinsonová, vůbec se nemusíte omlouvat, tak jsem to nemyslel. Asi jsem se měl dole ohlásit, jenom... byla to taková spontální akce," osvětlil jsem a opatrně natáhl ruku k té Louiho.

Malinko jsem sebou škubl, ale jeho ruku jsem poté s úsměvem přijal.
"I tak se omlouvám. Moje hlava si hned domyslela a své," zasmála se máma.
"Harry, pokud chceš, tak tady klidně zůstaň i přes noc." Tak to mě dostalo...

Tak tohle mě zakočilo. Taková nabídka se však jen tak neodmítá.
"Velmi rád zůstanu. Taková nabídka se neodmítá," pronesl jsem se smíchem a pohledem poděkoval Louiho mámě, že mě nevyhodila.
"Tak tedy, když je všechno v pořádku, nechám vás tady. Dáš si sušenky, Harry? Nějaké udělám," navrhla a s mírně spikleneckým pohledem vyšla z pokoje.
"Vidíš a nemusel jsi se ode mě tak odtahovat," zabroukal jsem a stáhl si to stvoření mezi mé nohy, abych ho mohl hladit ve světlých vláscích.

Máma byla najednou tak milá, no její nabídka pro Harryho mě spíše potěšila. Nečekali jsme to ani jeden zřejmě.
"Asi ne, no," zachichotal jsem se.
"Ale kdo to měl vědět... Sám jsi byl jako na jehlách," podotkl jsem a přitulil se k němu.

"Protože sem vtrhla s pohledem vraha, jako kdyby mě chtěla vykastrovat," postěžoval jsem si teatrálně a zaboříl hlavu do jeho vlásků.
"Voníš jako moje oblíbená sladkost," zasmál jsem se. Opravdu mi voní jako bounty. "Znáš ji?"

Podivil jsem se. Voním jako nějaká sladkost? Malinko jsem nasál vůni, ale nešlo to. Spíš jsem cítil tu Harryho krásnou vůni.
"Já sám sobě nevoním. Co je to za sladkost?"

"Bounty, znáš jí? Kokosová tyčinka s čokoládou. Mám ji opravdu rád," vysvětlil jsem a udělal několik koleček na jeho ruce.
"Víš, že sji nádherný?" zašeptal jsem mu do ouška.

"Hmm, nejsem si jistý, nevzpomínám si. Kdybys mi ji teď dal ochutnat, tak bych ti věděl odpovědět lépe," zasmál jsem se.
"To určitě ne," pípl jsem, až mi zahořely tváře.

"Jsi," šeptl jsem mu do ouška a jemně ho do něj kousl.
"Rozkošné stvoření, které je jenom moje," zasmál jsem se a pohladil ho po kolínku. Tak nádherného kluka nikdo nikdy neviděl. A je právě můj!
Najednou jsem ucítil, jak sebou malinko škubl, tak jsem ho jenom položil ke mně.
"Promiň, jenom dělám hovadiny."

Jeho ruka byla najednou na mém koleni a já sebou lehce škubl. Nečekal jsem tam jeho ruku.
"T-to nic," špitl jsem s malým úsměvem. Nevadila mi tam, jen jsem ji nečekal.

Zjemnil jsem stisk a jenom si užíval, jak slyším jeho tlukot srdce.
"Jen si řekni, Loui. Udělám, co jen řekneš," broukl jsem a položil si hlavu do jeho nádherných vlásků.

Pousmál jsem se. Harry byl opravdu úžasný.
"Jen takhle lež. Chci tě mít u sebe. Líbí se mi tě tu mít," řekl jsem pravdivě.
"Možná jen malá pusa, kdyby ke mně přiletěla jako motýlek," špitl jsem stydlivě.

"Dobrá tedy," foukl jsem mu do ouška a on se jemně otřásl. Pevněji jsem si ho k sobě přivynul, aby se mu dobře leželo. Maličko se zahnízdil, než si spokojeně lehl. Naklonil jsem se nad něj a opatrně rty přejel přes jeho čelist až na líčko, z kterého jsem skočil na čelo.
"Může být?"

"Hmm, to bylo příjemné," pousmál jsem se. Bylo to opravdu něco!
Harry zřejmě z mého hlasu a výrazu vydedukoval, že se mi to opravdu líbilo a tak to udělal ještě jednou.
"Je mi s tebou skvěle."

"To jsem rád, koťátko. Mně s tebou taky. Ach, kdybys jenom věděl, jak krásný jsi," zašeptal jsem a mé rty skončily na jeho oušku.
"Jsi opravdu nejhezčí kluk, jakého jsem kdy viděl. Jsi jednoduše dokonalý."

Jeho slova se mnou dělaly divy. Cítil jsem se být milován. A právě Harrym!! To byl splněný sen!
"Rád bych to o tobě také řekl, ale nevidím tě," ušklíbl jsem se.
"No i jen podle ohmatání tvé tváře můžu říct, že tak dokonalou tvář jsem ještě v rukou nedržel."

Potichu jsem se zasmál, tohle jsem opravdu jěště neslyšel. Chviličku jsem se na tom smál, než jsem ho opět líbnul na ouško.
"Dej mi chvilku," broukl jsem a naskládal si za sebe polštáře, abych si ho mohl položit na hrudník, abych ho měl co nejblíž.
"Takhle to je nejlepší a vidím na tebe nejlíp."

Nevěděl jsem, proč chtěl tu chvilku, ale i tak jsem čekal. Slyšel jsem jak něco šustí a pak mě dvě velké ruce přitáhly na Harryho hruď.
"Mně se tady také líbí. Jsem hezky u tebe, cítím tvou vůni," špitl jsem spokojeně.

"Vždy čekám, co řekneš a pokaždé mě překvapíš," zasmál jsem se a políbil ho na čelo.
"Vypadáš opravdu rozkošně," šeptl jsem mu do ouška a jenom ho hladil po zádíčkách.
"Nikdy jsem si nemyslel, že se zamiluju do někoho, jako jsi ty."

"Ja můžu být zticha, jestli kecám hlouposti," špitl jsem smutně. Bál jsem se, že jsou to samé hlouposti a že Harrymu vadí. Nedej bože by se za to na mě zlobil...
"Nečekal si, že se zamiluješ do slepce... To by asi nikdo nikdy nečekal."