𝐈 𝐤𝐧𝐨𝐰... //TUA FF//

23. KAPITOLA.

,,Moc vtipný, chystala jsem se říct to samé" Nasadila ironický úsměv.
_______________________________________

Postavila jsem se před Pětku a začala tlumit Vanyi zvukové vlny energií kolem nás. Najednou se kolem Vanyi utvořila menší fialová záře a kolem mě bílá. Vanye zbělali oči a mě naopak zfialověli. Naštěstí se mi jí o vlásek povedlo utlumit a jí se oči vrátili do původní barvy stejně tak mě.

,,Fajn..." Vydechla Vanya.

,,Fajn... co?" Změřil jí pohledem Pětka.

,,Budu tam ale až se rozloučím" Podívala se na mě.

,,Vanyo na tohle nemáme čas!" Zdůraznil.

,,Pětko, nech jí se aspoň rozloučit" Otočila jsme se na něj vážnějším pohledem.

,,Saskie na to nemáme čas" Zopakoval a podíval se na mě nevěřícně.

,,Buď to a nebo nikam nejdu" Ozvala se za námi Vanya a odešla.

,,Za 20 minut v uličce" Zavolal na ní ještě.

Pětka se jen uraženě odebral do auta a já hned za ním. Ani se na mě nepodíval, nastartoval auto a hned po té mě opět připoutal jakmile si všimnul že jsem se na to opět vykašlala.

,,Kdyby jsi věděl jak se cítila viděl by jsi to jinak" Povzdechla jsem si.

Jen protočil očima a neodrthával zrak od silnice. Já jen koukala z okna na různý pole až jsem nakonec usnula.

Jakmile jsme už nejspíše přijeli mě začal budit Pětky hlas a já myslela že mu hlavu omlátím o dveře. Sice ho miluju ale právě se mi zdál sen kde jsem v místnosti plné čokolád a popcornu a vzbudil mě ve chvíli co jsem to chtěla ochutnat...

,,Saskie už jsme tady vstávej" Pohladil mě po vlasech.

,,Hm..." Zabručela jsem a otevřela pomalu oči.

Vylezla jsem z auta a společně s Pětkou jsme mířili do uličky kde jsme se měli se sourozenci sejít. Jedinej kdo tam zatím byl, byl Luther, jakmile jsme tam došli sedla jsem si na zem opřela se o kontejner a zavřela oči.
Po chvíli jsem zaslechla Klause a měla dál zavřené oči z důvodu protože jsem byla ospalá.

,,Ksakru! Tak kde jsou, už tu dávno měli být!" Začal být protivný Pětka.

,,Já jsem tu byl v čas" Řekl Klaus ožrale a začal se smát.

,,Všichni jste absolutně nepoužitelný!" Vykřikl po chvíli ,,Ty se tu válíš v blitkách, Luther má zlomený srdce a ostatní běhají bůh ví kde zatím co já se nás snažím dostat domů... BOŽE!!!" Vybuchl.

Kufřík se najednou rozpípal a já rychle otevřela oči co se děje. Pětka vzal kufřík a odhodil ho co nejdál, kufřík zmizel v modrém portálu a já si jen povzdychla.

,,Kašlu na Vanyu! Kašlu na vás všechny! A mám nápad, od teď kope každej sám za sebe! Kromě Saskie... za tu si beru zodpovědnost" Řekl Pětka S falešným klidem ,,Přeji krásnou smrt" Řekl ironicky.

Pětka přešel ke mě přehodil mě přes rameno a přemístil nás na schody do Mortyho/Eliotova bytu a hned za námi byl Luther.

,,Takže... konec světa se blíží, potřebujeme nový plán" Promluvil Luther za Pětkou.

,,Nechápeš to Luthere?! Je konec bráško, připrav si rakev!" Zvýšil hlas.

,,Tak kam jdeš?!" Křikl na něj Luther.

,,Fakt jsem doufal že na to nedojde" Vešli jsme do Eliotova bytu a Pětka zamkl dveře.

,,Nedojde na co? Pětko otevři! Nedojde na co?!" Křičel za dveřmi Luther.

Pětka mě konečně sundal na zem a já si sedla hned na gauč.

,,Máš žízeň?" Ozvalo se z kuchyně.

,,Jo" Odpověděla jsem.

Pětka neodpověděl a já jen zaslechla cinknutí hrníčků. Zkoušela jsem vymyslet něco co by nás dostalo domů ale nic... úplný okno..

,,Tak tady to je" Vyrušil mě z přemýšlení Pětky hlas.

Položil předemě s pousmátím hrníček s kafem a sedl si naproti mě. Napila jsem se a jen mu věnovala spokojený úsměv.

,,Je o dost lepší jak ta Diegova" Napila jsem se opět.

,,Ty jsi pila kafe od Diega? Tak to lituju tvůj žaludek" Poukázal.

Jen jsem se uchechtla a položila kafe na stolek. Docela mě trápila ta hádka s Vanyou a docela jsem se i bála jestli se jí něco nestalo. Najednou se Pětka zvedl a šel do kuchyně.

,,Kam jdeš?" Zeptala jsem se ho nechápavě.

On ale jako by mě ignoroval a tak jsem se zvedla a šla za ním. Vešla jsem do kuchyně a první co jsem viděla byl Pětka jak něco pije.

,,Co se děje?" Odmlčela jsem se ,,Ty máš plán?" Pootevřela jsem s úsměvem pusu.