«Kapitola 8»

30 8 8
                                    

   Martha se plížila tmou přes cvičiště. Nikdo tam v tuhle hodinu - tři hodiny ráno - nebyl. I tak se ale schovávala za stromy. Ona, Marcella, Francis a Adriana měli sraz u velkého dubu za cvičištěm.
   Měla batoh uvázaný kolem pasu a neustále se ohlížela kolem sebe. Pak uviděla malé světýlko. Rozběhla se k němu. Postupně začala rozpoznávat jednotlivé kočky z jejich výpravy. Marcella se po dí dívala nedočkavým a přísným pohledem a Francis se culil.
   ,,Ahoj...." špitla a ostatní jí taky pozdravili. ,,To je dobře, že jdeš." poznamenala jedovatě Marcella.
Francis na ní hodil nechápavý pohled a šťouchl do ní. ,,Co tě žere? Si nespala, vstala si levou packou nebo sis snad přeležela křídlo?" zeptal se a nadzvednul jedno obočí.
Marcella se zamračila a sarkasticky zavrčela. ,,Jak vtipné." Francis se škodolibě usmál. ,,Já vím." přikývl. Černá kočka se chytla za hlavu.
   Adriana se mezi ně vecpala. ,,Nechte toho oba dva, musíme vyrazit!" řekla naštvaně. Martha s ní musela pro jednou souhlasit, i když jí neměla moc v lásce stejně jako Marcella.
   Ze stínu vykoukl modrozelený kocour Maxim. ,,Ano, Adriana má pravdu." řekl temně a zachychotal se. Martha div nevyjekla. ,,Co ten tu dělá?"
   Adriana a Francis se koukli na zem a Marcella Adrianu pražila pohledem. ,,Ále.... někdo si tu pustil pusu na špacír....." řekla naštvaně. Martha nadzevdla jedno obočí a Adriana se zamračila.
   ,,Ne! Viděl mě a chtěl po mě vysvětlení, tak jsem se zeptala Francise a on řekl, že může jít s náma." řekla. Marcella se zamračila na Francise. ,,No skvělý, ty chytrej."
,,Nechte toho, musíme vyrazit." řekla a zamračila se na ně. Všichni přikývli a opatrně vzlétli. Nikdo si jich nevšiml, nebo to tak alespoň vypadalo. Martha ale měla pocit, že je někdo sledoval, zžíralo jí to.
   Letěli celkem dlouhou cestu. Marcella se po době zamračila. ,,Už jsme dávno pryč z území Forest la Magic." řekla a Martha se podívala na pravou stranu, kde byly krásně vidět hory. ,,Adriano.... proč si sakra tak pomalá? Dělej." zavrčela Marcella na kočku, která začala zpomalovat.
   Adriana se je pokusila dohnat. ,,Moc jsem nespala." řekla a Martha se jí zastala. ,,To nikdo z nás." řekla. ,,Navrhuji zastavit a odpočinout si."
   Všichni nakonec souhlasili a povedlo se jim přemluvit i nabručenou Marcellu. Našli si skvělé a skryté místo pro úkryt a Francis rozdělal oheň. Maxim připravoval přístřeší, Adriana s Marcellou hledaly ingredience a Martha sbírala mech do pelechů.
   Když už je konečně upravila ke spánku, zalezla si do toho svého a čekala, až Francis dovaří. Všichni se pak nahrnuli k výbornému masu a pečeným bramborám. ,,Skvělé." řekla Adriana a usmála se.
   Martha dojedla sousto. Byla unavená. Ostatní si povídali, ale ona si zalezla do doupěte a chtěla si lehnout. Najednou jí ale někdo vtrhl do doupěte.
   ,,Francisi...ahoj...?" řekla zrzavému kocourovi, ale ten mlčel. Podíval se do jejích modrých očí a přiblížil se k ní. Co to dělá? Najednou se její a jeho ústa přiblížila ještě víc..... až se začala dotýkat.....nikdy to nezažila.
   Zaplavila jí vlna emocí. Oblajala ho, tak silně, že to vypadalo, jako by ho chtěla rozmačkat. Najednou jako by bylo vše skvělé ani nemyslela na to, co by se stalo, kdyby sem přišli ostatní. Držela ho ještě pevněji. Francis jí přitisknul k zemi. ,,Miluju tě." řekl.
   ,,Já tebe taky." řekla....nebo spíše zapištěla.
_______________________________

542 slov 😍.... radši jsem tu romantiku utla, než to zajde daleko XD. Začalo mě to nějak bavit psát uwu.

«MARTHA» 3 Tři magické relikvieWhere stories live. Discover now