New age [multifandom fanfiction] POZASTAVENO

[část devatenáctá]

Isabela POV:

"Magnusi!" vykřiknu a rychle běžím za roh. Cítím, jak bič z adamasu, uvázaný kolem mého zápěstí, procitnul. Vychází z něho slabé eletrické vrčení, které by nikdo jiný nemohl postřehnout, a vydává nazlatlou bílou zář.

Když spatřím, co se u portálu odehrává, ztuhne mi krev v žilách. Mám pocit, že slyším, jak Simon zatajil dech, ale vím, že se mi to muselo zdát.

Z portálu vyčnívá přesně polovina číhosi těla, jenže i to mi stačí, abych si uvědomila, kdo to je. Jeho jedna ruka je natažena dopředu a nelidskou silou drží Magnuse pod krkem. Vím, že je to on, ačkoliv k nám stojí zády. Nikdo, vůbec nikdo jiný, takhle nevypadá.

"Sebastiáne," vydechnu tiše.

"Ahoj, dcero inkvizitora a Světlomilče," pozdraví nás, aniž by se na nás podíval. "Rád vás zase vidím. Hlavně tebe, lovkyně stínů," dodá. "Jak vidíš, tvůj bič mi neublížil natolik, abych nemohl mojí ruku používat." Po těchto slovech svůj stisk ještě zpevní.

"Pust ho! Sebastiane, okamžitě ho pust!" zakřičím. Na místě ale stojím jako přikovaná.

"Měl bych?" zeptá se odlehčeně. "Mě se ale nechce," dopoví po chvíli. "Je to zábava. Vidíš, jak je celý modrý?"

Na Magnuse se nepodívám. Nemůžu. Příliš dlouho se snažím vymyslet něco, čím bych mohla argumentovat, takže se toho ujme Simon. Ne slovy, ale činy.

Vyřítí se k Sebastianovi, ten se ale v poslední milisekundě otočí. Protože má jednu ruku stále na opačné straně portálu, musí uvolnit tu, kterou drží Magnuse pod krkem. Magnus s ránou dopadne na zem. Rozeběhnu se k němu - teď už ano. Kleknu si k němu a snažím se zjistit, jestli je na živu. Dýchá, ale namáhavě a pomalu.

Něco mi dopadne na paty - něco hodně těžkého, skoro jako lidské tělo. Rychle se otočím a málem vykřiknu. Simon stojí zády k portálu, a tedy čelem ke mě. Na zemi u jeho nohou leží Sebastian, který se nehýbe, ani neprojevuje jiné známky života.

"Simone," špitnu. "Cos to udělal?" Vzhlédnu k němu.

Zmateně si prohlíží Sebastiana. "Já- já nevím. Najednou... se přestal hýbat a upadl."

Jakmile to dořekne, Magnus se prudce nadechne. Tak prudce, že to je pomalu nemožné. A ještě rychleji se posadí. Kdybych včas neuhnula, srazili bychom se hlavami. "Magnusi," oslovím ho, "lež."

"Ne," zasípe. "Musíte projít portálem. Sebastian-"

"Není to bezpečné," prohlásí Simon a klekne si vedle mě. "Pokud tam byl Sebastian, nevíme, co dalšího tam může být!"

"Projděte!" procedí skrz zuby Magnus. "Dělejte, co říkám."

"Nemůžeme tě tu nechat!" začnu. Rozhodím přitom rukama.

"Ano," souhlasí Magnus. Položí si ruku na čelo a dlouze vydechne. "Nemůžete - musíte." 

"Nenecháme tě tu!" zvolá Simon. "Potřebuješ pomoc!"

"Nepotřebuju pomoc," zavrtí hlavou Magnus, "mě bude stačit, když odejdete. Já to tu zvládnu. Myslíte si," malinko se pousměje, "že jsem v takovéhle situaci poprvé?"

Chtěla bych mu úsměv oplatit, ale nejde to. Radši jen vstanu. Chytnu Simona za límec trička a vytáhnu ho nahoru. "Jdeme, Simone."

Pozadu projdu portálem. Do poslední vteřiny sleduju Magnuse - lehá si a zdá se, že opravdu ví, co dělá. Myslíte si, že jsem v takovéhle situaci poprvé?