New age [multifandom fanfiction] POZASTAVENO

[část šestnáctá]

Clary POV:

"Co teď?" zeptám se poloshlasem. Obě dvě skupiny nám před chvílí zmizely z dohledu ve tmě. Zůstali jsme sami - úplně sami, na neznámém místě, v neznámý čas. "Za kým půjdeme?"

Jace se zadívá doprava. Ne do pravé chodby, ale doprava. Kývne tím směrem. "Tamtudy," dodá. "Přesně tamtudy!"

Zaostřím zrak a začnu matně rozpoznávat stěny chodby - stejně to ale není důvod vydávat se tím směrem. Její konec se totiž ztrácí v nedohlednu. Mohli bychom dojít úplně kamkoliv. "Proč...?"

"Protože," odsekne.

"Jaci," promluví Alec. "Nikdys tu nebyl. Nemůžeš vědět, kam to vede."

"Já," řekne uštěpačně, "si alespoň umím nakreslit obyčejnou runu nočního zraku, takže vím, že ta chodba zatáčí."

Rychle pohlédnu na Aleca. Povzdechne si a chystá se něco dodat, Jace ho ale předběhne. "Vážně," pohytáhne obočí, "nakreslete si ji."

Znova už se neohlíží a rozejde se směrem do chodby - nebo spíš do tunelu. Na okamžik zaváhám, ale tady už nemáme co ztratit. Nebo mi to aspoň tak připadá.

Isabella POV:

"Co teď?" vykřiknu tak nahlas, že mám nutkání si vytrhat vlasy. "Nemůžeme tu jen tak stát a nic nedělat." Popadnu Simona, stále zírajícího na místo, odkud se před několika vteřinami odlepilo vznášedlo, za předloktí a táhnu ho pryč. Zapře se patama do země a donutí mě tak zastavit.

"I-zzy!" okřikne mě. "Máš snad plán? Víš kam, půjdeš? Na koho se máš obrátit? Maj nás tady za vetřelce! A lidi, jako jsou oni," ukáže na černé dveře, o nichž jsem přesvědčená, že jsou zamčené, "si na svoje vězně nejspíš pozor dávaj."

"To bychom tady teď nestáli," poznamenám. "A navíc, můžu zkusit někoho kontaktovat."

"Jak?" rozhodí Simon rukama. "Napíšeš mu esemesku s prosbou o pomoc?"

"Ne," odpovím lhostejně. "Pošlu mu zprávu." Do vzduchu před sebe začnu stélou kreslit runu, která by měla pomoci s doručením ohnivé zprávy.

"No, fakt, že tady macháš se stélou ve vzduchu, tě moc nepřibližuje k tomu, o co se pokoušíš."

Ignoruji ho a se zavřenýma očima se snažím vnést skrz runu do zprávy jedinou myšlenku: Přijď. Potřebujeme tvou pomoc. Vím, že víš, jak se sem můžeš dostat.

"Isabello!" křikne Simon. "Posloucháš mě vůbec?"

Prudce otevřu oči a rychle se na něj podívám. Hned ale uhnu zpátky a na malý moment před sebou ve vzduchu spatřím ta slova, která jsem vložila do zprávy. Vzplanou tak jasnou oranžovou, že si musím přikrýt obličej hřebetem pravé ruky, v níž držím stélu.

"Přijde," řeknu.

"Kdo?" chce vědět.

"Pomoc." Snad to bude fungovat. Musí to fungovat.

"Kdy?"

"Čekej." Založím si ruce na prsou. Upnu zrak před sebe a snažím se zhypotizovat místo, kde před chvílí visela ohnivá slova.

"A nebude nás náhodou ta tvá pomoc chtít zabít?"

"Možná," ušklíbnu se. Pravděpodobně to bude předstírat, ale opravdu jen předstírat, Simone, pomyslím si.

Najednou se vzduch přede mnou začne třepotat, jako by byl z úplně jiné substance, než je okolí. První se utvoří pouze modrý kruh, jenž několikrát zabliká, pak se vyplní zářivou modrou i vnitřní část kruhu.

Zatnu ruce v pěst. Funguje to.

Z portálu vyjde vysoká postava. Z fialového saka, na několika místech pošitého flitry, si oklepe neviditelná smítka. 

"Co zase potřebujete?" zeptá se s malým náznakem úsměvu.

Good evening ladies and gentlemen, my name's William Herondale and... oh my god, there's a duck!!

Nevšímejte si toho.

Ok, takže další kapitola nejspíš zase několik dnů nebude, ale jakmile skončí všechny zkoušky a testy, budu snad psát zase normálně. Očekávám, že vám došlo, kdo se tam objevil, protože TŘPYTKY!

A stoprocentě už všichni dávno víte, že Město Nebeského Ohně už vyšlo (v úterý, možná už v pondělí) a... asdfghjkl!! :33 Já jsem to sice četla už anglicky, takže si pamatuju hlavní události (někam jdou, někdo umře, Sebastian tamto, Sebastian tohleto), ale zjistila jsem, že mi toho strašně moc uniklo :DD

Všichni si to MUSÍTE koupit! :33