What about us? (Wanda Maximoff)

Čarodějka

Popravdě? Už mě to tu začíná nudit. Nevím proč tu pořád jsem, když jsem už dávno mohla být naživu. Ale zase bych taky nemohla, jelikož jsou obě dveře zamčené. Proč? Mohl by my někdo vysvětlit co tu pořád dělám?

„Na to se právě snažíme přijít.“
Vyrušil mě hlas, který mi byl záhadné povědomí. Otočila jsem se a uviděla jsem hnědovlasou dívku. Měla modré oči jako ta dívka z té vize. Možná to taky ona byla.

„Jaká vize?“ zeptala se a nechápavě se na mě podívala.

„Jak, že se jmenuješ?“  snažila jsem se odvést její pozornost. Ale nejspíš se mi to nepovedlo.

„A kdo vůbec jsi?“ zeptala jsem se znova s dojmem, že by se neptala o té vizi.

„Jsem Wanda. Ovládám telepatii a telekinezi.“ odpověděla a tak zvláštně se na mě podívala. Jop je to ona.

„A ty jsi?“ zeptala se a pronikavě se na mě podívala. Tohle začíná být divnější a divnější.

„Já jsem Charlie.“ odpověděla jsem.

„Tak, proč tě Stark nazval Carmen?“ Čarodějka se na mě podívala, takovým tím pohledem který jasně říkal, že mi nevěří.

„Carmen je mé pravé jméno, ale změnila jsem si ho na Charlie, jelikož se mi to jméno strašně líbí.“  nadechla jsem se a pokračovala.

„A taky, protože jsem musela.“ hned jak jsem to dořekla, jsem se ztratila v jejích očí. Byly tak modré a tak hezké, až jsem si myslela- Že se asi pozvracím jelikož jsem takhle nemohla myslet. To prostě nejde. Možná to zkusím, až spolu budeme líp vycházet.

„Neodpověděla jsi mi na otázku.“
Řekla s klidem a podívala se na mě.

„Ale já se ptala první.“ navenek jsem působila klidná, ale popravdě jsem, ani nevěděla o jaké otázce mluví. A potom mi to došlo.

„Ty jsi Tiffany?“ zeptala jsem se abych ji znova popletla hlavu, ale ona se na mě jenom podívala s neutrálním výrazem.

Ale vážně mě už, štve jak se na mě dívá. To ještě nikdy neviděla anděla v lidské podobě?

„Takže potom co jsi udělala guláš v mozku toho chlapa, až skoro zapomněl jeho jméno si myslíš, že jsi anděl?“ zeptala se a já se na ni na oplátku podívala vražedným pohledem.

„Zaprvé ty nejsi ta která mě může soudit! Vzpomeň si třeba na Ultrona! Taky jsi na Avengers použilo ty tvoje čáry máry!“ když jsem to do pověděla, udělal jsem malou dramatickou pauzu a znovu pokračovala.

„ Nebo ta záležitost v Lagosu? Jen si vzpomeň jak jsi tam zabila ty nevinné lidi!“ ještě jsem chtěla pokračovat, ale ona se na mě překvapeně podívala a přerušila mě.

„Jak to všechno víš?“ přerušila mě zrovna ve chvíli kdy, jsem měla připravené vše co bych jí řekla.

Tentokrát jsem to, ale byla já která se překvapeně podívala na ni.

„Ty jsi mě právě přerušila?“ zeptala jsem se překvapeně. Nebyla jsem zvyklá na to, aby mě někdo rušil když mluvím. Obzvlášť když, jim pak ode mě čeká trest smrti.

Tak jo, asi si pomalu uvědomuji, proč mě hodně lidí nemá rádo.

„Víš... Koupit si televizi taky, není špatný nápad.“ ironii v mém hlasu jste nemohli přeslechnout. A myslím že ani ona ji nepřeschla, jelikož se na mě podívala otráveným pohledem. Čarodějka se jenom ironicky uchechtla.

„Ale Tonyho si koupit nemůžeš, už jsem si ho koupila. Byl ve slevě. “ zasmála jsem se svému vtipů, ale vypadá to že jí to moc vtipné nepřišlo.

Wanda jen protočila oči a nechala to být

„Ani nevím proč, jsem mu na to kývla.“ řekla a podívala se na tu stejnou zeď, jako já před chvílí.

„Ale já jo!“ řekla jsem dřív, než jsem si to mohla rozmislet.

„Cože?“ nechápavě se na mě podívala. Ta holka ty pohledy střídá, jako své ponožky.

„To byl osud“ PŘESTAŇ MLUVIT TY BLBEČKU!

„Stark mě před tebou varoval.“ řekla a otočila se ke mně zády. Ucítila jsem menší tlak okolo mé hlavy. Úplně stejný jako jsem cítila, když Emily odešla z mé hlavy.

„Počkej!“ křikla jsem na ní. Ona se na mě jenom unaveně koukne.

„Co ti o mě Tony říkal?“ zeptala jsem se s nevinným úsměvem.

„Nic, co by tě mohlo zajímat.“ řekla a znovu se otočila k odchodu.

„Ale dostanete mě odsud ven, že jo?“ zeptala jsem se s viditelnou nervozitou na mém obličeji.

„Zkusíme to.“ dotekla to a hned pokračovala.

„Stejně nemáme jinou možnost, jelikož Tony by nás k tomu stejně donutil.“ řekla s malým úsměvem a hned na to zmizela. Musím teda říct, možná jsem trochu ráda, že tady byla. Ale jenom málo, opravdu málo.

Doufám, že se vám kapitola líbila děkuji za každý komentář v minulé kapitole. Jsem strašně ráda, že vím že to někdo čte. Já osobně jsem si myslela, že to nikdo číst nebude. Včera jsem ji nestihla vydat tak proto ji vydám dnes. Budu ráda za všechny votes a komentáře (můžete mi i napsat kdyby jste našli někde chybu a já se jí budu snažit opravit ♥️)

Adios!♥️