217 drinků (Yzomandias x Nik Tendo)

1 - euporie

CELÝ PŘÍBĚH JE Z POHLEDU JAKUBA AŽ NA JEDNU KAPITOLU, KDE JE NA ZAČÁTKU ZVEDENO ŽE JE Z POHLEDU DOMINIKA💗 přeji hezké počtení.

  Usedl jsem za volant a vyjel směr kancelář. Celou noc jsem nemohl usnout, až kolem čtvrté ráno jsem cítil, jak mě konečně přemáhá únava a já nacházím útěchu v tom nekonečném tichu. Někdy se mi hlavou honí tolik myšlenek, že mám problém normálně fungovat, natož se ještě odebrat k něčemu tak klidnému, jako je spánek. Za ty roky jsem si zvyknul, že chtít po mý hlavě, aby mi dopřála více jak 5 hodin spánku, je nemožný. Dneska to však nebyly ani tři hodiny. Už teď jsem se cítil podrážděnej a to bylo teprve devět ráno.
Zavrtěl jsem lehce hlavou a pevněji v rukou sevřel volant. Z přemýšlení mě vytrhlo troubení auta, které stálo za mnou. Na semaforu už byla zelená, toho jsme si ale nevšiml, protože jsem byl moc ponořenej ve svejch myšlenkách. Jak jinak.
Z úst jsem vypustil nadávku mířenou na řidiče, který byl za mnou a rozjel se. Neuteklo ani 20 minut a já parkoval před kanceláří.
Zhluboka jsem se nadechl a odemkl dveře. „Čau, Terko," pozdravil jsem naši asistentku a usmál se jejím směrem, když mě taky pozdravila. Zamířil jsem do studia, kde na mě už čekal Radek. Včera mě napadlo něco, co by se hodilo na Yzomandiase 2, tak to chci napsat a nejlíp i nahrát.
„Čau," řekl jsem a posadil se na židli vedle Radka. „Čau, tak co, jak bylo včera?" zeptal se s pobavením v hlase a zase se začal věnovat přepisování formátu jednoho beatu, co po něm chtěl Jirka. Zapřel jsem se rukama o židli a zaklonil se.
Hlavou mi proběhl včerejšek. Byl jsem se podívat na Verču, jak fotí novou obálku pro Elle. Měl jsem se jenom „dívat", ale nakonec jsem tam strávil celý odpoledne a než jsem stihl vyjádřit svůj nesouhlas, má partnerka se už domlouvala s fotografkou, kam všichni zajdeme na večeři a oslavíme to. Domu jsme přijeli až kolem jedenáctý a já celou cestu litoval, že jsem takhle zabil celej den.
Ne, že bych snad nechtěl trávit čas se svou přítelkyní, ale měl jsem svojí práci a potřeboval jsem volnost. Verču jsem poznal před dvěma roky na jedné akci, kde mezi námi přeběhla jiskra a od té doby jsem se scházeli i rozcházeli. Před půl rokem se ke mně dokonce nastěhovala a náš vztah se ustálil na stereotypech a denních rutinách. Já si dělal to svoje, ona taky, společně nám to nějakým způsobem fungovalo. Upřímně jsem si myslel, že na to, aby se mnou tak dlouho nějaká vydržela, musela být opravdu silná a neoblomná. A to jsem na ní miloval.
„Jo, bylo to fajn," řekl jsem. „Byli jsme na večeři a potkal jsem tam jednu skvělou fotografku, tak přemejšlim, že řeknu Tomášovi, ať jí zkontaktuje, že by pro nás mohla něco nafotit," vzpomněl jsem si a dodal.
„Chyběl jsi nám tady včera. A přišel si o vožralýho Tomáška. Byla to bomba," řekl Radek opět tím svým veselým tónem, zatímco teď - pro změnu - zíral do svého telefonu. Uchechtl jsem se a zadíval se na zem. Sledovat Tomáška ve svém živlu nikdy neomrzí. Zažil jsem to nespočetněkrát a i přesto mě mrzí, že jsem tam včera nebyl.
„Joo, to věřim," řekl jsem a taky vytáhl z kapsy telefon. Otevřel jsem si poznámky a začal přepisovat to, co jsem napsal včera večer.

Bylo kolem šestý, když jsem uslyšel dva překřikující se hlasy, jak se o něčem dohadujou. Jeden z nich přidal na intenzitě tak moc, že jsem měl pocit, jako by jeho majitel stál přímo vedle mě, přitom nás od sebe dělilo několik metrů a dveře.
Okamžitě jsem věděl, o koho jde, ten hlas poznám kdykoliv. Poslední dobou ho slyšim v hlavě víc, než bych chtěl a nemůžu přijít na to proč. Proč ho tak často slýchávám? Proč mi leze do mozku zrovna v těch nejméně vhodných situacích?
Čekal jsem, až hlasy utichnou, ale i po třech minutách to nevypadalo, že by plánovali v nejbližší době přestat, nebo se alespoň ztišit. S každým okamžikem křik sílil a pronikal do mé hlavy v nepříjemných frekvencích, když už jsem se nasral a vyletěl ze židle. Najednou utichl a ozvalo se silné prásknutí dveřmi. Prudce jsem otevřel dveře a vyšel ze studia.
Nabídl se mi pohled na nasraně funícího Dominika jak si svlíká bundu a hází jí přes židli. Podle situace jsme usoudil, že to prásknutí dveřmi byl Tomáš, kterej se očividně urazil. Dominik ke mně stál zády a když se otočil, podíval se na mě pohledem plným zlosti.
„Co je kurva ty vole," vyhrkl jsem na něj. Celej den sem byl jak napnutá struna, která právě praskla. Jestli si myslí, že jim budu trpět takovýhle slovní přestřelky pozdě večer, tak se kurva mýlí.
„Nic neni. Jenom Tomáš se mě zase snažil nasrat," odpověděl mi Dominik. „Koukam, že se mu to povedlo," vpálil jsem na něj zpátky. Nic neodpověděl, přešel k oknu, kde si zapálil cigaretu, přestože měl jednu pár minut zpátky, když stál venku před kanclem.
„Můžeš mi aspoň kurva říct, proč jste po sobě tak řvali?" zeptal jsem se a doufal, že tentokrát mi odpoví. Zasloužil jsem si vysvětlení.
„Neřeš to," odvětil mi a vyfoukl kouř. „Tak snad mi to můžeš říct, ne?" Nechápal jsem, proč by to přede mnou chtěl držet v utajení, obvykle jsme si říkali všechno a nikdy s tím nebyl problém.
„Říkám ti, neřeš to," zopakoval, tentokrát zvýšeným varovným tónem. S tím típl cigaretu a prošel kolem mě do studia, kde jsem slyšel, jak se zdraví s Radkem. Nenásledoval jsem ho, ještě bychom se pohádali my dva.
Stál jsem tam ještě nějakou chvíli a přemýšlel, co se to právě stalo... Když jsem se probral z transu, otočil jsem se a vrátil se do studia rozloučit se s Radkem. Pro dnešek jsem to balil.
„Radku, čau," řekl jsem a stiskl jeho rameno. „Čau čau." Ze srandy zasalutoval a zasmál se.
Odešel jsem ze studia, pobral svoje věci a vyrazil dolu k autu. Na Dominika jsem se celou tu dobu, co jsem se loučil s Radkem, ani nepodíval.

„Jsem doma," zamumlal jsem, když jsem odemkl dveře. Zul jsem se a přešel ke gauči, kde jsem se posadil a zavřel oči. Jemné ruce se mi omotaly kolem krku. Otevřel jsem oči a podíval se na Verču. Dívala se na mě s úsměvem na rtech. Jindy bych jí úsměv oplatil, ale dnes ne.
„Co si celej den dělal?" zeptala se a hladila mě zezadu na krku. „Nic zajímavýho," řekl jsem a zvedl se z pohovky. Byl jsem k ní otočený zády, takže jsem neviděl její nechápavý pohled, kterým reagovala na moje odtažité chování. Celou večeři jsme strávili v tichosti.
Po dojezení jsem si nalil skleničku ginu a rozešel se směrem k ložnici, kde jsem za sebou zavřel dveře. Moje přítelkyně už tou dobou skládala prádlo, co vyndala ze sušičky a poslouchala nějaký sitcom v televizi, proto mě ani neslyšela odcházet.
Asi o hodinu později jsem slyšel, že se Dominik už taky vrátil domů. Bouchnul dveřmi tak hlasitě, že to bylo slyšet i v naší ložnici. Zapálil jsem si cigaretu a snažil se všechno špatné zahalit šedým kouřem.

// Kapitoly budou vycházet každý den ❤️