My sweet Moony | Wolfstar✔️

1. 𝐾𝐴𝑃𝐼𝑇𝑂𝐿𝐴 - 𝐴𝑛𝑑𝑒̌𝑙 𝑠 𝑜ℎ𝑛𝑖𝑣𝑦́𝑚𝑖 𝑣𝑙𝑎𝑠𝑦

O dva roky později..

Slunce v Godrikově dole vyšplhalo už na vrchol azurově modrého nebe a rodiny usedávaly mlčky společně ke stolu, aby se naobědvaly. Ticho které na ulicích panovalo rušil jen zpěv ptáků a kostelní hodiny, které právě odbíjely pravé poledne.

Naopak v domě kde žil mladý kouzelník se svým kmotřencem bylo všechno v jednom kole. Sirius litoval toho, že se nikdy pořádně nenaučil domácí kouzla a tak se rozhodl raději naučit se vařit mudlovským způsobem. Možná proto mu boloňská omáčka vytékala z hrnce a se zasyčením dopadala na kamna. ,,Do Merlinových kalhot," zaklel si sám pro sebe a s rukama v nebelvírských chňapkách přesunul hrnec na jinou plotýnku. Když vzal mezi prsty poklici, vyvalila se na něj hustá oblaka páry, ale musel uznat, že to vonělo opravdu dobře.

,,Siri, koukej!" ozvalo se náhle z chodby a jen co se poberta na mateřské otočil, malý Harry kolem něj prosvištěl na svém dětském létajícím koštěti a vítězoslavně mával rukou, ve které svými dětskými prstíky svíral malý zlatý míček. Sirius mu často vyprávěl příběhy, ve kterých vystupovali jeho rodiče. Chtěl, aby o nich něco věděl a zároveň si je tím připomínal. Malý Harry měl nejradši příběh o posledním turnaji školního roku, kdy v sedmém ročníku a tedy ve svém posledním zápase vyhrálo nebelvírské družstvo díky Jamesovi, který chytil zlatonku a obrátil tak skóre.

Sirius se na svého kmotřence hrdě usmál a pocuchal mu ty jeho střapaté tmavé vlasy. Každým dnem se svému otci podobal víc a víc. ,,Tomu říkám talent," zazubil se Sirius a sundal malého Harryho z koštěte. ,,Ale teď si upaluj umýt ruce, za chvíli bude oběd a potom budeme dělat cokoliv si jen budeš přát."

To se Harrymu zamlouvalo a tak stejně rychle jako se objevil zmizel v koupelně, kde se postavil na svou stoličku a horlivě začal mydlit své packy. Sirius mezitím nandal na talíře špagety se svou úžasnou omáčkou a posadil se ke stolu, kde už na něj čekal dnešní výtisk Denního věštce. Harry za několik vteřin seděl vedle něho a s chutí se pustil do jídla. Sirius těch několik minut u stolu miloval a to z toho důvodu, že když měl jeho kmotřenec plná ústa, nemohl neustále mluvit. Siriusovi to nevadilo, miloval Harryho jako nic jiného na světě, ale nebyl stroj a také si potřeboval občas oddechnout.

Nikdy si nemyslel že to řekne, ale od té doby co se pustil do výchovy dítěte považoval ženy za obrovsky silné. Jak jen můžou zvládat tolik věcí najednou? Uklízet dům, hlídat dítě a do toho vařit tři jídla denně. Byl vděčný své sestřenici Andromedě, že ho naučila tolika věcem a vždy mu byla oporou, protože bez ní by buď Harryho zabil, nebo by to škvrně poslalo pod kytky jeho.

Sirius pročítal kouzelnické noviny, když si usrkl ze své černé kávy. Možná by i pokračoval, kdyby si koutkem oka nevšiml toho, jak se Harry nezaujatě rýpe v jídle. Poznal na něm moc dobře, že ho něco trápí, jelikož jídlo nikdy nedokázal odmítnout, pokud už nebyl přejedený tolik, že si musel uvolnit kalhoty. Sirius tedy sklopil noviny a naklonil se k malému chlapci. ,,Copak se děje, špunte?"

Harry k němu vzhlédl svýma kouzelnýma zelenýma očíčkama a Siriuse píchlo u srdce. ,,Ostatní děti ve školce mají všechny maminku i tatínka. Kde jsou ti moji?"

Sirius na něco takového nebyl připravený a proto zůstal na chlapce pouze civět s otevřenou pusou. Věděl, že mu jednoho dne bude muset říct pravdu, ale doufal, že to bude až za několik let. Jenže co čekat od tak chytrého dítěte, to měl po matce. Sirius si hlasitě povzdychl. ,,Jde o to špunte, že tvoji rodiče tady už nejsou. Bydlí teď v nebi a dávají na nás pozor, moc tě milovali, ale i když tak moc chtěli, nemohli tu zůstat."

Malý Harry chvíli nic neříkal a jen se dál rýpal ve svém jídle. Sirius si nebyl jistý, jestli to byl dobrý nápad, jestli to podal správně. ,,Takže maminka s tatínkem jsou teď andělé?"

,,Přesně tak, ale když se nad tím zamyslím, tvoje maminka byla vždycky anděl," pousmál se Sirius a tím vykouzlil nepatrný úsměv na tváři i svému kmotřenci. Lily Potterová v každém viděla dobrotu, i když byla schovaná hodně hluboko a věřila v lásku a dobro.

To očividně slyšel Harry rád. ,,Byla krásná?"

,,Tvoje maminka byla moc krásná," pokračoval ve vyprávění Sirius, ,,měla vlasy jako oheň a pro tvého tatínka byla jako princezna."

Harry byl náhle tolik zvědavý a na to jak byl malý chtěl znát odpovědi na tolik otázek. ,,Takže tatínek byl rytíř?"

,,I tak se to dá říct," zasmál se Sirius a v očích ho začaly štípat slzy. Čím více o jeho rodičích mluvili, tím více jeho srdce začala pokrývat vrstva smutku, o které si myslel že se jí navždy zbavil. ,,Tvůj tatínek byl jeden z nejodvážnějších lidí jaké jsem kdy poznal, také byl obětavý. Vlastně jsem mu asi nikdy neřekl, jak moc si ho za to vážím, ale řekl bych, že to věděl."

Harry byl na svého tátu pyšný a také měl důvod. Vždy když chodili se Siriusem nebo tetou Andromedou ven, procházeli kolem kamenné sochy před jejich domem, kterou nechali postavit čarodějové na památku zesnulých manželů. Celá země jim byla vděčná za to, že bojovali do posledního dechu a chránili dítě, které bylo předurčeno k tomu aby porazilo lorda Voldemorta, jehož poslední střípek duše se toulal po světě a schovával se ve stínech. ,,Jednou budu stejný jako táta," prohlásil rozhodně malý Harry a máchal kolem sebe vidličkou, na které měl stále namotané špagety. ,,Budu odvážný rytíř a vezmu si princeznu s ohnivými vlasy."

,,O tom nepochybuju," zazubil se na něj Sirius, byl to jeho malý rošťák. ,,Teď si dáme pořádně do nosu a potom vyrazíme někam na výlet, co by jsi řekl například Příčné ulici?"

Harry horlivě přikyvoval, zatím nebylo místo, které by miloval více. Překonaly by to pouze Bradavice, ale ty měl ještě daleko před sebou. Ačkoliv si byl Sirius vědom toho, že čas uteče rychle jako voda a on mu bude mávat ze stanice devět a tři čtvrtě, kde se tvoří první opravdová přátelství.

꧁꧂

u tohohle jsem se nedokazala prestat usmivat, maly harry je proste k nakousnuti😍 rekla jsem si, ze kapitoly budou kratke, tak to snad nikoho nemrzi❤

- jamie