Přízrak minulosti - případ třetí

Kapitola čtvrtá

Zaťukání na dveře o dvě hodiny později vytrhlo Leeho z přemýšlení. Nervózně chodil po bytě, kontroloval Nicka, který stále ležel a sotva dýchal a snažil se zahnat stupňující se nervozitu.

Otevřel dveře. Za nimi stála žena. Delší hnědé vlasy měla sepjaté do culíku, na sobě rifle a zelené sako, přes rameno kabelku. Usmála se na něj. Marry, Nickova starší sestra. Znali se, protože se setkali zanedlouho poté, co Nick nastoupil do oddělení. Byla milé a mírné povahy stejně jako její bratr. Zavolal ji, nikdo jiný mu v tuto chvíli odpovědi dát nemohl. Nickova minulost, kterou neznal, kterou snad jen v letmých náznacích tušil. Něco, co se kdysi stalo, co mu nikdy neřekl, a co ho nyní dohnalo a s brutální silou srazilo na kolena a dočista paralyzovalo.

„Marry, pojď. Jsem rád, že jsi přijela," vydechl si Lee, když ji viděl mezi dveřmi a rychle ji pustil dovnitř.

„Lee, ty jsi mě tak vyděsil, můžeš mi říct, co se děje?" řekla mu skoro káravě se a s ustrašeným obličejem na něj pohlédla, odkládajíc si kabelku a sako. Do telefonu jí opravdu neřekl více než bylo nezbytné, nechtěl ji zbytečně lekat, když věděl, že bude řídit.

„Popravdě, Marry, já doufal, že to povíš ty mě," řekl Lee a ukázal rukou k ložnici. Marry zbledla.

„Co je s Nickem? Lee, co s ním je?" vykřikla vyděšeně, její tvář pobledla a rozběhla se k ložnici. Lee za ní nešel. Nechal je tam. Marry vyšla asi za pár minut. Tvář měla bledou a v očích slzy. Sedla si na gauč a dala si hlavu do dlaní.

„Lee, řekni mi, co se stalo?" řekla, když zvedla hlavu a rozhodně se na Leeho podívala. Lee jí zběžně vylíčil události dnešního dne. Když však došel k popisu místa činu, nerozhodně se zarazil. Nevěděl, jestli jí má říct úplně všechno. „Mluv," vyzvala ho stroze a on nedokázal odporovat. Oba na tom byli stejně.

Ona měla strach o svého bratra a on......

Popsal jí, co se v tom domě stalo. Už na tom nezáleželo. Mlčela. Dlouho mlčela a v očích se jí zaleskly slzy.

„Marry, jestli cokoliv víš, řekni mi to. Potřebuju vědět, co se děje," řekl jí tiše Lee a v jeho hlase slyšela naléhavost a strach. Kývla hlavou a zhluboka se nadechla. Bylo vidět, že se jí o tom nechce mluvit. Staré bolestivé vzpomínky, které i ona nechala kdesi hluboko v sobě, zapomenuté. Podívala se směrem k ložnici a smutně si povzdechla.

„Stalo se to před dvaceti lety. Před dvaceti lety něco zabilo naši mámu," začala roztřeseným hlasem vyprávět a Lee na ni překvapeně pohlédl. Věděl, že Nickova matka nežije, ale nikdy mu k tomu nic bližšího neřekl. Nemluvil o své rodině a Lee ho nikdy nenutil.

„Já nevím, co nebo kdo to tenkrát udělal. Já...si toho taky moc nepamatuju. Byli jsme ještě děti. Nickovi bylo sedm a mě deset. Ten večer..." na chvíli se odmlčela, jako by sbírala síly do dalšího vyprávění, „ten večer jsme jeli s tátou nakupovat. Máma zapomněla koupit pár věcí na večeři, tak jsem pro ně s tátou jela do obchodu. Nick s ní zůstal doma."

Marry zavřela oči, jako by v dálce, v minulosti, pátrala po dalších vzpomínkách. „Pamatuju si, jak jsme přijeli domů. Když jsme vešli, slyšeli jsme seshora zvláštní ránu. Táta mi řekl, ať počkám dole a šel se podívat nahoru. Pak si jen pamatuju, jak křičel mámino jméno. O chvilku později jsem ho viděla, jak jde dolů po schodech. Na koberci byly skvrny od krve. Nicka nesl v náručí a byl úplně bílý," těžce vzdechla. Lee jí přistrčil sklenici vody. Napila se, ale držela ji dál v rukou, snad jako záchranný kruh před nervozitou.

„Potom vzal i mě a beze slova nás odvedl k sousedce a nechal nás tam. Vím, že nás pořád utěšovala, ale já jsem pořád nechápala proč. Potom byla všude policie, všude blikala světla. Až druhý den mi táta řekl, že maminka zemřela." Marry se znovu odmlčela. Lee nenaléhal, nechal ji. Obraz, který se mu při jejím vyprávění začal před očima rýsovat, nabýval děsivého rozměru. Ale jedna otázka mu vytanula na mysli a neodbytně se drala ven.