Among us (CZ ff) [Dokončeno]

Chapter 3

Šla jsem se vrátit zpět do lodi abych přepojila Boba na auto-pilota a pak jsem měla v podstatě volno po zbytek pobytu na Jupiteru.

O chvíli později...

Udělala jsem si pár fotek okolí a samozřejmě nesmělo chybět jediné selfie, vše se automaticky posílá na základnu aby měli informace o tom, co děláme a jak se nám vede. Prý, ikdyž mi to přijde velmi divné...

Už jsme na Jupiteru týden, 5 hodin, 12 minut a za půl hodiny budeme zvedat kotvy. Týden to byl úžasný a hodně jsme si to se Stevenem užili(jestli víte jak to myslím ;)). Měli jsme sice hodně práce ale ta chvilka se vždy našla.

Za ten týden nám Bob navezl několik vzorků hornin a dokonce narazil na vegetaci, jen minimální část ale i tak to bylo něco když jste na totálně opuštěné planetě a narazíte na "život".

Během našeho výzkumu na Jupiteru nám základna poslala palivo o které jsme si radši po příletu požádali.

,,Lidi! Pojďte do jídelny." zavolal Adam a mi šli za ní. Po chvíli jsme se tam sešli úplně všichni a čekali co z něj vypadne. ,,Budu potřebovat vědět jestli máme všechno ještě před tím než odletíme. Motory jsou zkontrolovaný?" ,,Ano." odpověděl Tony a já přikývla na souhlas. ,,Palivo a baterie doplněny?" ,,Ano." řekla jsem tentokrát já a kapitán si vše odškrtával ze seznamu. Takhle to vypadalo ještě další dvě minuty a pak jsme si už vzali helmy a šli se připoutat. ,,Taaak, a než odletíme, základna nám poslala ze srandy takový menší dárek. Samolepky na vaše helmy, asi další znamení podle čeho vás poznat a nebo je to pro zpestření atmosféry." přišel Adam a začal je rozdávat. Každý dostal jinou a já dostala k černému obleku samolepku na které byla slupka od banánu, Steve dostal k červené ďábelské rohy, což k němu docela sedělo XD. Každý jsme si nalepily samolepky na pravou horní část čelního skla a mohli jsme vyrazit.

Loď se začala zase třást a já pomalu vnímala se zavřenými oči okolní tlak a všerůzné zvuky co vznikaly.

Do čtvrt hodiny jsme byli zpátky ve vesmíru a mohli jsme se volně pohybovat po palubě. Se Stevenem jsme si zašli sednout do jídelny i s ostatními a při jídle si povídali o všem co se nám zatím přihodilo. Po asi hodině jsme se rozešli do sprch a připravili se do postelí. převlékla jsem se do pyžama ve stylu černých kraťas s tílkem na kterém bylo logo společnosti W.M.I.M.  (World's most important missions') a přesto jseem si dala šedivou mikinu se zipem. Nasadila jsem si své kroksíky a šla za Stevenem. ,,Ahoj zlato, jen jsem ti chtěla popřát dobrou noc." opřela jsem se o futra dveří a  usmála se při pohledu na jeho břišní svaly. Akorát vylezl ze sprchy. Měl ještě vlhké vlasy, měl na sobě pouze ručník a po jeho těle ještě stékalo pár kapek vody. Pousmál se a pomalu přišel ke mě a naklonil se tváří k té mé až nás dělilo jen pár centimetrů. Políbil mě a já si  položila dlaně na jeho teplou hruď. ,,Dobrou, miluju tě..." ,,Já miluju tebe." řekla jsem mu a začala pomalu odcházet ale v tom začal houkat alarm. Rychle jsem se podívala na Stevena a on na mě jen kývl abych utíkala. Rozeběhla jsem se nejdříve do svého pokoje abych si vzala tablet a začala jsem kontrolovat co je s lodí. Nic jsem ale neviděla a tak jsem utíkala za ostatními do jídelny.

Přiběhla jsem k ostatním kteří se okolo něčeho zhlukli. ,,Co se stalo?! Panebože!" dala jsem si ruku před pusu abych nezačala křičet. Na zemi bylo tělo, mrtvé, nehybné, celé od krve. Tělo Mii. Ležela uprostřed místnosti a v těle měla od něčeho vyžranou ránu do masa. ,,Vypaddá to na žíravinu, a to dost silnou." řekla najednou Rue. ,,Odeberu vzorky a prozkoumám to." sklopila obličej. To už dorazil i Steven a já mu padla do náruče. ,,Panebože..." řekl ihned jak tělo spatřil a pořádně mě obejmul. ,,Chlapy, odneste ji ke mě do laborky a já jí uzavřu do vakuové místnosti, zítra jí prozkoumám." rozdala chlapům ůkoly a ty jí následovali na ošetřovnu a Steven jim poskytl lehátko aby jí mohli přepravit. Já jsem s Tess dala ohraničení okolo té katastrofy aby se neponičili možné důkazy. Kapitán šel nahlásit vše na základnu. NIkde ale nikdo neviděl Stefana. Bruce se šel podívat na kamery, jestli něco nenajde ale najednou zavolal všechny ostatní, aby okamžitě přiběhi za ním. Stefan seděl v bezvědommý na křesle před vyplými kamerami a měl na hlavě krev která mu tekla z malé ranky, která byla nejspíše způsobena nějakým tupým předmětem. ,,Něco tady je." řekla jsem když jsem uviděla na zemi nějkaou skvrnu. Klekla jsem si k ní a otřela si v ní prsty ke kterým jse si pak čuchla. ,,Je to pohonové palivo které dáváme s Anthonym do nádrží." usoudila jsem podle pachu. ,,Jěště dýchá, přeneste ho na ošetřovnu." Zavelel Steven a rozjel si data na tabletu. Odešel s ním Bruce, Lucas a Jacob. Já a Anthony jsme šli překontrolovat nádrže, Rue, Trisha, Tess a Adam na nás čekají v jídelně než se vrátíme.
...
,,Tak, asi za pět minut se s námi spojí velitelství a řeknou co dál..." ohlásil Adam smutně. Všichni jsme se postupně posadili ke stolům a čekali.

,,Tady velitelství NASA, slyšíme se Skeld 01?" ,,Ano, zřetelně." ,,Tato zpráva nás opravdu zarmoutila a nedokážeme se představit jaké to pro vás muselo být... Musíme vás ale varovat, že mezi vámi je zřejmě nějaký zrádce, který chce sabotovat misi." Cože?! ,,Jedná se o úniky paliva a informací které nikdo neví kam vedou. Proto s vámi musíme naléhavě ukončit veškerou komunikaci a obnovit jí až se o vše postaráte a zjistíte kdo to je. Je nám to líto." Ukončili hovor a všichni se začali po sobě nechápavě koukat. Tím jako chtějí říct, že to byla vražda?! Co budeme dělat? Máme čekat až všichni budou postupně umírat a pak se jim ozvat jako: "Hele tak jsem zbyla poslední a vím kdo to je :)" nebo co? Tohle je šílený. ,,Lidi, začneme to řešit zítra až vstaneme, je dost možný že údajný "sabotér" nám bude chtít vypnout i přísun kyslíku, takže odteď budete nosit jedině skafandry a během spaní si uzavřete místnosti na vlastní kyslíkovou láhev a budete moct být bez skafandru." Nařídil Adam. Tak tohle bude ještě drsný....
.
.
.