Two Worlds |Starker| ✔️

Josh

Tak, v první řadě bych chtěla upřesnit, co přesně stálo za touto kapitolou.. Jedna z mých věrných čtenářek Luren03 zmínila v komentářích Flashe.. Jelikož jsem tuto konfrontaci (Tom x Flash) vůbec neplánovala, tak mi to přislo jako senzační nápad a vzniklo z toho toto. Takže děkuji! Vidíte i komentářem se dá lecos pozměnit a dokonce mě i popohnat 😂! Děkuji všem co čtou a užijte si to! ♥️
‼️malej warning, oplzlá scéna níže

Probudit se do rána onoho chlapce, pro Toma nebylo vůbec jednoduché. Víc než si dokázal přiznat, tak se mu tento svět dostával pod kůži a on se zcela nedokázal oprostit od svízelného pocitu, který ho pronásledoval. Nedoufal, že svět ve kterém se ocitne, bude až tak podobný a přesto jiný. Stejní lidé, jiné osudy. Byl až moc domýšlivý, když plánoval, že tímto světem během roku propluje a vrátí se zpět jako tichý zloděj.

,,Peteře, si vzhůru?'' ozval se se zaklepáním tetin hlas. Odpověděl a snažil se sžít s novým jménem, které mu příliš nesedělo.

,,Za chvíli ti začíná směna, svačinu ti nechám na lince,'' zavolala a po pár vteřinách se ze zdola ozvalo zaklapnutí dveří. Konečně jsem sám. Malinko se zaradoval a vyskočil na nohy.
Hned přešel k batohu, co ležel na zemi a začal jeho útroby prozkoumávat.

Když se dozvěděl s kým má tu čest, oddechl si. Bál se, že bude muset do práce o které neví ani ň. Ale tak co, utekl by, proč by to měl řešit. Stejnak mu na životě toho kluka nezáleželo. Víc ho spíš zajímal včerejší podivný zážitek. V pokoji však nedokázal najít jedinou věc, která by mu jeho záhadu mohla osvětlit.

Odemkl telefon, který byl na otisk prstu. Směšné i otisky měli stejné. Do vyhledávače zadal Tonyho jméno, hned prolistoval dost obsáhlé stránky, články a reportáže jen o něm. Když nasál široký obsah informací, přestával pomalu dýchat.

,,Takže v tom případě já jsem...'' smiřoval se se skutečností a vytáhl z papírového pytle oblek, který mu byl dán. Propukl ve smích. Celé mu to přišlo směšné. Třeba se zbláznil.
Jakmile ho smích přešel, poslušně se rozhodl hrát tuhle komedii a přešel k šatní skříni. Po jejím otevření byl velice zklamán.

,,Bezva jsem za nerda,'' okomentoval styl oblékání jeho dvojníka a ač nerad, něco z toho vybral.

Díky jménu v telefoních kontaktech našel podnik, ve kterém měl mít směnu. Mexická restaurace? Jako vážně? On to má se svojí prací za potřebí? Podivoval se.

(...)

,,Tak, vaše burito,'' vyloudil ze sebe Tom co nejvíc příjemně a opřel se o pult. Ta práce pro něj byla opruz, ale přiznával, že hraní si na trdlo v bistru, to bylo dobré maskování. Znuděně pohlédl z okna výlohy a zpozoroval nápadně známou tvář. Flash? Zaradoval se, odhodil zástěru a vyběhl ven. Flashe upozornilo zacinkání vchodových dveří a otočil se za vysmátou tváří.

,,Flashi!'' zavolal na něj Tom a oslovený šokovaně nadzvedl obočí.

,,Peteře!" usmál se a stále nechápal, co tohle přátelské divadlo mělo znamenat. Tom se pro sebe zaradoval, byl tu někdo živý a někdo, na koho byl zvyklý. Ulevilo se mu, že možná ten rok zde nebude zas takové fiasko.

,,Co děláš večer?'' zeptal se bez obalu a druhý zaváhal, jestli se jeho oběť ze střední dočista nepomátla. Ale tak proč ne, rád se pobaví.

,,Jsem jenom tvůj,'' odpověděl ironicky, čehož si Tom nevšímal.
Do obchodu se vrátil se spokojeným úsměvem na tváři s vidinou prokaleného večera, který chtěl prochlastat do bezvědomí. No, potřeboval se trochu odreagovat, ne? Včera si myslel, že při tom skoku vypustí duši. Toužil po menší odměne za odvahu, kterou prokázal.