Dneska to bude trochu delší, ale moc důležitý!
Když jsem úplně poprvé byla u gynekoložky, tak mi ta paní vysvětlovala, jak to všechno proběhne a kladla mi nějaké dotazy. Působila moc mile a usmívala se.
Zeptala jsem se jí, jak moc odlišně probíhá vyšetření u panny a u ženy bez panenské blány (přišlo mi to celkem důležité vědět, protože vyšetření se liší a automaticky se počítá, že v pozdějším věku už nikdo není panna). Jelikož jsem objevila svou asexualitu ještě před tím, než jsem vůbec stihla mít sex, tak nejspíše zůstanu panna do konce života. Proto jsem chtěla vědět, jestli to v budoucnu nemůže být problém. Prý se nemusím ničeho bát. To není odpověď, kterou jsem chtěla. Vlastně mi ani žádnou pořádnou odpověď neposkytla. Rozhodla jsem se tedy říct důvod, proč se jí na to ptám. Ona se začala strašně moc smát...
"Ta tvoje asexualita neexistuje! Chovej se normálně, jinak skoncíš jako 60 let stará panna a ne jenom doktoři z tebe budou mít srandu. Až trochu dospěješ, nebude čas si vymýšlet takové blbosti. Jednou už jsem tu měla dívku jako ty. Poslala jsem ji někam."
Zarazila jsem se a uvědomila si, že čím budu starší, tím víc bude divný chodit ke gynekologovi a složitější jim vysvětlovat, proč jsem sakra ještě panna. Většina z nich s tím v pozdějších letech ženy ani nepočítá a na oddělení nemají potřebné vybavení. Jsou pak akorát naštvaní, že pro to musí dojít.
Nedávno jsem četla diskuzi ze zahraničí na toto téma a zjistila jsem, jak se k lidem ti doktoři chovají. Kromě jiného jsem se také dozvěděla, že spousta žen riskuje svoje zdraví, jen aby k nim nemusela chodit. Je jim 47 let a nikdy nebyly na prohlídce, protože se bojí reakce doktorů. Už teď jsem z toho ve velkém stresu. Je to tak moc smutné až to bolí....
True story
