Shhh. (Fanfiction Harry Styles)

2. díl!<3

,,No ano, my se známe." zachichotala se.

Já jsem jen pozvedla obočí. ,,Odkud?" vyzvídala jsem.

Moje "nejlepší" kamarádka se přestala smát, dala si ruce v bok a pozvedla na mě obočí. Fuj, to nesnáším!

,,No jak jsme se asi mohli seznámit, pro boha, přemýšlej!" plácla se do čela.

No, pak jsem se přestala divit. Vždyť Carol je taková ta... Jak bych jí nazvala, prostě holka, která už spala s hodně klukama. Ale ne, že za peníze nebo že je prostitutka, ale prostě spí s hezkýma klukama. A Harry teda hezký byl.

,,Promiň." sklopila pohled na zem. Sedla si ke mě, takže jsem jí vlastně musela udělat místo.

,,Za co se omlouváš?" zněla jsem tak... Tak jinak. Vždycky jsem mluvila hezky, plynule no a hlavně sebejistě. Hmm, do té doby, než mě Harry nesrazil tím jeho debilním auttem.

,,Že jsem na tebe vyjela. Nechtěla jsem." podívala se na mě smutně a chytila mě za ruku. Počkat... Ona mě snad lituje!!!

,,Carol!" vykřikla jsem uraženě a její ruku oddělala z mého. ,,Ty mě lituješ!" dala jsem si ruce k sobě a vyhlédla ven z okna. Ale Harry mi zabránil výhled tak, že se tam namačkal s tím jeho blbým úsměvem. Zamračila jsem se a odtrhla někam jinam pohled.

,,Ne!" řekla Carol poněkud rychle. Moc dobře věděla, že nesnášíš litování. A na to, jak rychle a jakým tónem teď toto řekla, si začínám myslet, že ano, litovala mě!

Zamračila jsem se ještě víc. Teda pokud to šlo.

,,Nemrač se. Nesluší ti to. Úsměv!" řekl Harry s tím jeho chraplavým hlasem a přešel na druhou stranu. No super, ještě si sem na postel můžeš i sednout.

Ale ne! On si sem vážně sedl. Už nikdy nebudu přemýšlet nad takovými blbostmi, jinak se to stane.

Chtěla jsem mu říct ať vypadne, ale on se uráčil něco říct dřív.

,,Můžu tu zůstat?"

Vyvalila jsem na něj nevěřícně oči. ,,Cože?" řekla jsem pisklavým hlasem ale hned jsem si odkašlala, abych takto už dál nemluvila.

Zasmál se. ,,No ano, slyšela jsi dobře." chytil mou ruku.

Oddělala jsem ho tak ryche, jak s Carol.

,,Ne." řekla jsem tvrdě.

,,Tak tu někdo dokáže být i tvrdý a drzý, jo?" zachraptěl Harry, jedno obočí se mu pozvedlo a zasmál se.

,,Aby ne, když tu někdo někoho srazil autem!" vyjela jsem na něj. Já vím, bylo to odemě hnusné, ale co. Toto je pravda a když na něj není Harry zvyklí, tak to není můj problém. Pokud se se mnou chce bavit a zajímat se o mě, tak si na mě musí zvyknout a taky na toto - že mu budu říkat narovinu pravdu a ničeho se nebudu bát.

On se po mých slovech zamračil. A bylo na něm vidět, že už asi nic neřekne a že je na mě snad i uražený??.

Taky že jo. Postavil se a šel si sednout na gauč.

Caroline si odkašlala. ,,No, já jdu dolů pro kafe. Budete někdo něco chtít?" zeptala se nás mile.

,,Pro mě kafe." řekl Harry.

Caroline se na mě otočila s úsměvem.

Odkašlala si. ,,Ehm, Destiny, dáš si něco i ty?" zářivě se na mě usmála.

Harry si zašeptal mé jméno s pobavením a podíval se na mě tak, že měl jednu ruku před pusou. Bylo vidět, že se šklebí.

,,Co?" obrátila jsem svůj pohled na Carol. ,,Jo aha, ne dík, nic nechci." pokusila jsem se o úsměv, ale asi se mi to nepovedlo.

Carol kývla hlavou a odešla. Nechala mě tu samotnou s HARRYM!

On se postavil a šel ke mě. Zase si sednul na postel.

,,Já... Něco ti ještě chci říct. Omlouvám se ti. Já vím, že jsem se ti už omluvil, ale podle mě to nestačilo. Hrozně moc mě to mrzí, nikdy jsem nikoho nesrazil autem... Na místě jsem v tu dobu ani nevěděl, co dělat, byl jsem v tak hrozné panice...! Nemohl jsem si ani vyndat mobil a naťukat tam záchranku, protože se mi třásli ruce." složil si panicky hlavu do rukou a tak jsem nemohla vidět jeho oči. ,,Mrzí mě to... Pochopil bych tě, kdyby jsi mě třeba udala na soud..." chtěl pokračovat, ale zastavil se. Asi nevěděl, co říct. Ale pak stejně pokračoval. ,,Nevím, jak ti to vynahradit. Klidně ti koupím iPhone, vilu někde u moře, pokud nemáš auto, tak ti koupím klidně něco od Porshe, k tomu ještě bys dostala milin dolarů..." zase chtěl pokračovat, ale nepokračoval, protože jsem mu v tom přetrhla.

,,Co prosím? Ty mě tady chceš jako podplatit? Já vím, už jsem od tebe slyšela nejmíň milionkrát slovo 'promiň', ale to nestačí. A to si taky piš, že nestačí ani nějaký Porshe, miliony dolarů, nějaká vila a co já vím ještě..." do této doby jsem mluvila klidně, ale už jsem to nevcydržela a začala na něj křičet. ,,Jak si to jako představuješ?! Já jsem mohla klidně přijít o pravou nebo levou nohu, ruku, prostě jsi mě mohl nějak zmrzačit a... A..." dál jsem už nemohla nic říkat. Znělo to fakt debilně.

Nemohla jsem dál ani mluvit, i když by mě něco napadlo, protože se na mě nalepil Harry s jeho rty.

Asi tak 5 sekund jsem se nechala hýčkat, ale pak jsem se uvědomila a jednu mu vrazila. V tu stejnou dobu do místnosti vrazila Caroline a začala se chichotat. Takže viděla co se tu dělo.

,,Omlouvám se. Já... Já jdu tedy ještě dolů, něco jsem zapomněla..." byla celá zaseklá a chtěla něco říct, ale zastavila jsem jí.

,,NE! Nikam nejdeš. Nic jsi neviděla, tohle nebylo nic, jen jedna malá a debilní chyba. Vrať se sem." ukázala jsem na křeslo, které leželo jen pár centimetrů od mé postele.

Ještě se Caroline zachichotala a pak podala Harrymu kafe a šla si sednout.

Celou dobu nikdo nic neříkal. To ticho bylo vážně trapné. Ale co bychom mohli říkat, když Harry byl s Caroline totálně někde u myšlenek? A já vlastně taky.