Shhh. (Fanfiction Harry Styles)

3. díl! <3

,,Ahoj! A dávejte na sebe pozor." řekla jsem a zamávala své kamarádce která právě odcházela z tohoto pokoje. Taky bych teda s radostí odešla, ale nejde to.

Když jsem už Carol vůbec neviděla ale jen Harryho, tak on se přehoupl přes jednu nohu a zakřičel za ní, ať ho nečeká, že se tady se mnou trošku pobaví. Pak jsem už slyšela jen Carolin smích a poté se už Harry napřímil, zavřel za sebou dveře a vydal se k mé posteli.

Odkašlal si. ,,Já..." najednou se zadrhl a nevěděl co má říct. Vydechl a pak se začal smát. Já jsem na něj pozvedla nechápavě obočí.

,,Na čem se sakra směješ?" založila jsem si ruce na hrudi - normálně bez problémů, protože jsem seděla a ne ležela. Kdybych ležela, tak bych to zkřížení ani nesvedla normálně, nebo svedla ale vypadalo by to divně.

Prohrábl si vlasy. ,,Jaký jsem kretén." já jsem nad ním protočila očima. ,,Hele, vážně se moc omlouvám a nevím, jak ti tohle mám vynahradit..." ukázal na nemocniční postel, na kterém jsem jsem ležela.

Protočila jsem znova očima a řekla: ,,Nemusíš vůbec ničím. A nebo víš co?" nenechala jsem ho ani nic říct a dořekla to: ,,Vynahradší mi to tím, že vypadneš a už se tady nikdy neukážeš. A snad i to bude stačit." usmála jsem se na něj.

Pokroutil hlavou. ,,Nikam nepůjdu." založil si ruce na hrudi a po nějaké době si sedl vedle mě na postel.

Vydechla jsem a plácla se do čela. ,,Tam máš křeslo, gauč nebo tam židli." ukazovala jsem na nábytky. ,,Proč sis sednul sem?" řekla jsem otráveně.

Pohladil mě po tváři. ,,Protože jsi krá..." najednou zmklk a pak se na mě podíval vylekaně. ,,Nic jsi neslyšela." postavil se a frustrovaně si prohrábl vlasy.

Po asi tak deseti minutách, jak jsem ležela a on stál, řekl: ,,Asi by bylo dobré, kdybych odešel." podíval se ven oknem i když venku už byla tma. Díval se ven zamyšleně. Hned po té jeho vyslovené větě jsem se zářivě usmála, ale snažila jsem se to skrýt. ,,Nemusíš skrývat ten úsměv." odtrhl od okna své oči a podíval se na mě.

,,Odkud... Jsi to věděl? Vždyť jsi se díval ven..."

Usmál se. ,,Nejsem zas tak moc slepý." mrkl na mě a pak plácl rukou do vzduchu. ,,Takže tady s tebou zůstanu, jak vidím, chceš to i ty." aniž bych něco mohla říct, tak si už šel sednout. Vydechla jsem a lehla si.

,,A... Annis?" vyslovil mé jméno s pečlivostí.

Podívala jsem se na něj. ,,Odkud víš mé jméno?"

,,Stejně mi tvoje jméno říkala Carol." usmál se. ,,Takže, teď na věc - chtěl jsem se zeptat, jestli bych si k tobě mohl lehnout, když se mi budou zavírat víčka..." usmál se.

Vydechla jsem a protočila očima. ,,NE!" odpověděla jsem mu hned.

Složil si ruce na hrudi. ,,To ale není fér!" protestoval.

Podívala jsem se na něj a prudce se posadila. Už mě skoro nic nebolelo jako před několika hodinami. ,,Co není fér? Hmm?" vydala jsem ze sebe ostře. ,,Já jsem tě neprosila o to, aby jsi tady zůstal. Pokud se ti chce spát, tak klidně můžeš jet domů, tam se vyspíš až až." mrkla jsem na něj a řekla si, že si ho už dál nebudu všímat, tak jsem si lehla zpět.

,,Stejně když budeš spát, tak si k tobě vlezu." řekl nebo spíš zašeptal.

Otočila jsem na něj hlavu. ,,Nezapomínej na to, že já nikdy nespím a vždy jsem při smyslu." chvilku jsem mlčela. ,,Takže když tě u sebe spatřím, jak tady ležíš, tak tě zkopnu na zem." podepřela jsem si rukou hlavu.

,,Můžeš si se mnou dělat co budeš chtít." řekl svůdně, postavil se a přešel ke mě pomalu.

Prozkoumala jsem si ho divným pohledem. ,,Co po mě sakra chceš?!" začínala jsem ho mít plné zuby a ta představa, že tady se mnou zůstane přes noc?! Hrozné!

Nic neříkal, tak jsem něco namítla: ,,Já nemůžiu za to, že jsi nějaká hvězdička a že tě chce hodně 13-ti letých holčiček. Nebreč, že se s tebou nechci ani bavit, ne každý tě může mít rád." protočila jsem očima. Tohle ho asi hodně vzalo, protože už nic neřekl a nasupeně si šel sednout na gauč. Tam si složil ruce na hrudi a celou dobu, jak jsem se snažila usnout, se na mě díval.

,,Můžeš se na mě přestat dívat?!" vydala jsem ze sebe naštvaně. On nic. ,,Slyšíš?!" upřela jsem na něj oči. ,,Ty mě chceš snad dohnat k šílenství?" protočila jsem očima. Ani nevím, proč jsem tu tolik vyváděla.

,,Slyším." naposledy na mě upřel oči a pak si lehl na gauč. Naštěstí si lehl zády ke mě, takže super. Vůbec nevím, co má sakra tohle všechno znamenat. Tak mě srazil, no a? Nemusí si teď tady hrát na andílka, když tam venku jel autem jak blázen a nedával ani pozor. Kdyby byl normální, tak by se tohle nestalo a každý by byl u sebe doma, hezky v posteli a určitě by spal. Nebo aspoň já bych spala, když ne on. Myslím že on by teď byl někde v klubu.