Křižovatky našich životů

15. Štědrovečerní paradoxy

Mirek vypadal, že i jeho dárek zaujal, to nečekala už vůbec. "Ehm, děkujeme Josefíno, vážně." 

"Ještě pro vás mám něco," vyprostila se z mámina objetí a podala každému hranatý balíček. Mámě nejnovější díl její zamilované série a otčímovi Bibli bonsají, uznávanou příručku pro pěstitele pidi stromečků, zrovna totiž s tímhle koníčkem začínal. Knihy byly jejím oblíbeným dárkem, pokud jste dostali od Josefíny dárek, byla prakticky jistota, že to bude kniha. Občas si kvůli tomu dělala výčitky, že není originálnější, jenže kvalitní četby není nikdy dost, že.

Oba obdarovaní se zdáli spokojení a chvíli listovali, až se nakonec odtrhli a vyměnili si zvláštní pohled. 

"Tohle máš od nás," proťal ticho Mirkův hlas a podával jí tradiční obálku. S úsměvem mu poděkovala a pohledem vyhledala mámu, i jí chtěla samozřejmě poděkovat, ale spatřila zvláštní úkaz. Mamka sem od stromečku vláčela nepříliš velkou, ale za to zřejmě dost těžkou krabici.

"Počkej Alenko," vyskočil Mirek z křesla, "pomůžu ti." A následně postavil krabici před Josefínu a na ní ještě mamka usadila menší měkký balíček, ten otevřela jako první. Byl v ní krásný temně petrolejový svetr.

"Díky mami, ten je fakt pěknej, moje oblíbená barva." Ani tu radost nemusela hrát, tentokrát se máma fakt trefila. Svetr odložila stranou a vrhla se na krabici, z které po krátkém zápase s balicím papírem vytáhla komentář k trestnímu zákoníku, ten parádní velký od Wolters Kluwer, 3264 stran ve dvou dílech.

Oněměla úžasem. 

"Páni! Tohle," nedokázala skrýt nadšení, "to je bomba. Vy jste se úplně zbláznili!"

Měla pocit, že to možná měla být tak trochu narážka na poslední rozhovor s Mirkem o její budoucnosti, ale to jí bylo teď srdečně ukradené, protože sakra dostala komentář! Kdyby jí ještě oznámili, že pro ni zařídili předplatné Kriminalistického sborníku, nejspíš by na místě odpadla.

"Děkuju, vážně hrozně moc děkuju. Tohle je úžasnej dárek!"

Znovu na sebe s Mirkem mrkli a pak si máma vzala slovo. Vypadala docela nervózně a zřejmě nevěděla, jak začít. Pár dlouhých vteřin zírala do země a pak najednou upřela pohled na svou dceru a vypadlo z ní, že se budou v létě brát. Tak tohle je teda taky bomba, pomyslela si. 

"Aha," hlesla šokovaně, avšak hned se vzpamatovala. "To je super, moc Vám to přeju." A myslela to vážně, sice Mirka nemusí, ale ona si ho taky brát nebude, že. Ještě nějakou dobu pak spolu ve třech rozebírali detaily jako kde se bude konat obřad a kdy. Tedy formálně ve třech, ale ženich se nezapojoval a raději nechal tlachat ženské. A nakonec stejně odešel spát.

"Ty Josko," sebrala máma odvahu, když osaměly, "nezlobíš se?"

"Jako myslíš kvůli té svatbě?" ujišťovala se a rukou přitom mimoděk přejížděla po širokém hřbetu komentáře. "Ne mami, sice moc nechápu, co vás to zrovna teď napadlo, ale jestli budeš šťastná, tak já taky."

Odpovědí jí byl široký úsměv. "Říkala jsem si, jak to asi dovezeš domů," poznamenala pokyvujíc hlavou směrem ke dvěma megabichlím. "Víš, mohli bychom je za tebou třeba poslat poštou nebo-"

"To nebude nutný, mami. Nepojedu vlakem." Právě se pustila na velmi tenký led a moc dobře si to uvědomovala.

"Aha, a jak teda?"

"Budu mít odvoz, zítra mě tu vyzvedne kamarád."

Chlap v životě její dcery? To si žádá pár doplňujících otázek.