Životní prohra

1. kapitola

,,Hledám Camila Bensona." zašklebila jsem se.

,,Tak moment."

Otočil se stranou a něco mluvil do telefonu. V následujících několika minutách se otevřely dveře na konci dlouhé chodby. Přibližoval se těžký frajírek v padnoucím obleku. Vypadal dost sebevědomě podle chůze a čím víc se k nám přistupoval, tím mi připomínal ztělesněného Boha. Zastavil se přede mnou a znuděně si mě prohlédl od bot až hlavě. Ztěžka jsem polkla a čekala na jeho reakci. 

,,Ty hledáš Bensona?"

,,Jo máš s tím problém?" přidrzle jsem mu začala tykat.

,,Já ne, ale on má dost velký problém."

Kývl hlavou na znamení, abych ho následovala. Šel přede mnou a já měla skvělý výhled na jeho bezva zadek, který přímo křičel na moje ruce, aby ho stiskly. Kousla jsem se do rtu, abych zatlačila ten chtíč. Když otevřel dveře a jeho široká ramena ustoupila stranou, měla jsem před sebou mého otce, který právě seděl u pokerového stolu s dalšími hráči.

Přestala jsem si všímat toho pekelně nádherného frajírka s pečlivě ostříhaným moderním účesem a zrychlila krok směrem k otci.

Položila jsem mu ruku na rameno a on se zděšeně otočil.

,,Tati!"

,,Natali!" podíval se na mě zhrzeným pohledem a já věděla, že je něco špatně.

,,Musíš domů, přišli..." nestačila jsem nic doříct a už mě zarazil snědý čtyřicátník s naštvaným výrazem.

,,Bohužel ještě nemůže domů, přišla jsi včas. Tatík nám totiž dluží nějaký drobný a my to tady musíme vyřešit."

Nadechla jsem se a vytáhla z kabelky peněženku.

,,Kolik?" podívala jsem se na něj a všichni u stolu se začali strašně smát

,,Dvě stě..." vypadlo z něho během smíchu.

,,Mám sto, tak to zítra doplatím." jenže oni se začali smát ještě víc.

Nechápavě jsem se podívala na otce a uvědomila jsem si, že bude ještě jiný problém, protože začal brečet.

,,...tisíc! Dvě stě tisíc!" vyslovil ta slova jako to bylo nějaké zaklínadlo.

Okamžitě mi to podlomilo kolena a já jsem se musela posadit.

,,Doma jsou další a chtěj prachy. Mají pistole a ...." opět mě zastavil ten samý.

,,Takovýhle pistole?" odtáhl sako a v pouzdře mu jedna vysela na prsou.

,,Do hajzlu, tati!" vyšlo ze mě.

,,Tak jak to vyřešíme Camile?" zadíval se jeden na druhého.

,,Budu to splácet."

,,Jako těm, co sedí u vás doma?" zajímal se.

Rozbušilo se mi srdce, protože jsem věděla, že tahle situace je bezvýchodná.

,,Prodám dům a budete mít prachy během pár týdnů."

,,Na dům máte hypotéku, to už jsme si zjistili. Musíš přijít na něco jiného!" zamračil se na otce.

Otec začínal být zoufalý.

,,Moje dcera!"

,,Co s ní?"

,,Mohla by nějak pomoct tady na baru třeba?"

,,A myslíš si, že si odmaká dvě stě papírů?"