Annie- Dvacetiletá dívka, se kterou se život už od narození nemazlil, s kluky to nikdy neměla lehké, a tak když jednoho dne potká chlapce, který ji změní život, netuší, jak moc jí ho změní
Louis- Dvaadvacetiletý chlapec, který má v životě štěstí...
Vzalajsem si pyžamo, sprcháč, šampon, svojí hygienickou taštičku a vydala se do koupelny, kde jsem hodila sprchu, odlíčila, vyčistila si obličej i zuby a vrátila jsem se do pokoje, kde jsem se ještě postarala o vlasy, chvilku jsem projížděla instagram, pak jsem zalezla do postele, která byla mimochodem hrozně pohodlná a nechala se unášet do říše snů...................................................................................................................................................
Ze snu mě probudilo lechtání a tlapkání po mém obličeji. "Joshi nech toho" Zamumlala jsem a chtěla jsem odstrčit jeho ruku, jenže mi přišlo divný, že sahám po vzduchu a to tlapkání a lechtání pořád přetrvává. Neochotně jsem nejprve rozlepila jedno oko, což mi moc nepomohlo, takže jsem otevřela i to druhé a můj pohled se setkal s modrým rozkošným. Zatřásla jsem hlavou, abych se trošku probrala, tlapkání znovu začalo. Pořádně jsem zaostřila a málem se roztekla roztomilostí. Přede mnou sedělo koťátko, modré oči rozzářené štěstím, šedý kožíšek a roztomilý čumáček.
¡Ay! Esta imagen no sigue nuestras pautas de contenido. Para continuar la publicación, intente quitarla o subir otra.
"Oh ahoj cizinče" Usmála jsem se a pohladila koťátko po hlavičce, zavrnělo a přitulilo se. Posadila jsem se na posteli, stále hladící kotě. "Ty jsi ale přítulné viď?" Trošku jsem ho pozlobila, ohnalo se po mě pacičkou. "Jo tak ty budeš zlobit jo??" začala jsem ho dráždit a přitom se smála, odněkud z postele nebo okolí se ozvalo smutné mňouknutí. Zmateně jsem si s ním přestala hrát a rozhlížela se okolo sebe. Na druhé polovině postele sedělo zrzavé koťátko, smutně koukalo.
¡Ay! Esta imagen no sigue nuestras pautas de contenido. Para continuar la publicación, intente quitarla o subir otra.
Zamrkala jsem, abych se ujistila, že se mi to nezdá. Chvilku jsem pozorovala to zrzavé klubko, pak se pro něj natáhla se slovy "Oh, ahoj" trošku znejistělo a couvlo zpátky, pak se ale nechalo pohladit a vzít do rukou, zavrnělo a přitulilo se, musela jsem se nad tím pousmát. Mazlila jsem ho, drbala za ouškama a pod bradičkou, bylo spokojené. To se ale samozřejmě nelíbilo jeho kamarádovi/sourozenci, nevím jak to s nimi je, a tak se doprošovalo i mé pozornosti. Zasmála jsem se a vzala si ho na klín a dopřála mu také pár pohlazení a podrbaní. Obě koťátka byla spokojená, a to mě potěšilo. Letmo jsem se podívala na hodiny, které ukazovaly něco málo po sedmé ráno "Vy jste koukám ranní ptáčata, hm??" Obě jsem je pohladila, pak jsem se protáhla a rozhodla jsem se, že se zvednu a půjdu udělat nějakou tu snídani. Koťata jsem opatrně položila na zem vedle postele, sama se z ní zvedla, ustlala ji, přitom jsem dávala pozor, abych na ty drobečky nešlápla nebo tak něco, otevřela okno a vydala se ke dveřím pokoje, obě koťata v patách "Tak pojďte prdelky, určitě už máte taky hlad" Jen jsem zmínila jídlo, nastražila uši a mňoukla "Je mi to jasný vy hladovci, tak jdeme" uculila jsem se, počkala až mě ty dva předběhnou, přivřela dveře a prošla chodbou, u schodů jsem se zastavila, vzala koťata do rukou a sešla do kuchyně. Namířila jsem si to i s koťaty k jejich miskám, tam jsem je položila a rozhlédla se po kuchyni za účelem ty dva nakrmit. Přišla jsem k jedné ze skříněk pod linkou a otevřela ji, byla plná hrnců, pánviček a poklic "To sice není co potřebuji, ale bude se to hodit" Zabreptala jsem si pro sebe a otevřela skříňku vedle, ale kočičí žrádlo tam nebylo. Takhle jsem prohledala všechny skříňky i nahoře, už jsem byla zoufalá, že to nemůžu najít, když tu jsem objevila ještě takovou malou nenápadnou skříňku. S nadějí jsem jí otevřela. "Haleluja!" Zajásala jsem, byla plná kočičího žrádla a mlsek. Neváhala jsem už ani vteřinu a vzala dvě kapsičky, se kterýma jsem přešla zpět k miskám, jakmile to koťata viděla, hned začala mňoukat a lísat se, kapsičky jsem otevřela, obsah vymáčkla do misek a už jen sledovala, jak do nich zabořila tlamičky. Spokojeně jsem se uculila a ještě jim došla pro mléko, které jsem maličko přihřála a to nalila do dvou zbylých prázdných misek, pak jsem se zase vrátila k lednici, abych zjistila, co je k mání, z čeho bych mohla udělat snídani. Rozhodla jsem se pro lívance s Nutelou a ovocem. Připravila jsem si těsto, které následně na chvilku odložila, aby trošku nakynulo. Mezitím jsem se snažila si vzpomenout, která skříňka byla s pánvičkami. Nějak jsem ji našla, vytáhla pánvičku na lívance, nechala ji trošku rozpálit a pak mohla začít péct lívance. Chvilku mi to trvalo, ale pak to šlo jako po másle..... "Mmm... tady to ale voní" Zaslechla jsem za sebou hlas, leknutím jsem nadskočila a s pánví v ruce se otočila "Oh dobré ráno" usmála jsem se na Louise "Jo... myslím, že teď už dobré je" zamručel a hypnotizoval pánvičku. "Když chvilku počkáš, budeš si moci vzít" nadhodila jsem do vzduchu "Jak dlouho?" Zakňučel a jeho žaludek mu to jen potvrdil "Vlastně... Už můžeš" Dopekla jsem poslední lívanec a talíř přenesla na stůl, kam jsem položila ještě Nutelu a ovoce, k tomu přidala džbán s džusem a skleničky "Nebo chceš udělat kávu, čaj či jen nalít vodu?" Optala jsem se ho "Kafe by taky bodlo" "Dobře, hned ti ho připravím" "Děkuju" "Není zač" Odpověděla jsem mu a šla připravit to kafe "Nechtěl bys toho po ránu nějak moc??" ozval se další rozespalý hlas "Ani ne.." zamumlal Louis s plnou pusou "Dobré ráno Lottie... Chceš taky kávu?" "Joo, tak teď je sakra dobré" pronesla po vzoru svého bratra Lottie "Vy jste fakt sourozenci" Rozesmála jsem se. Otočila jsem se se dvěma hrníčky kávy a musela se spokojeně uculit, oba seděli u stolu, talíře plné lívanců a cpali se jako kdyby týden nejedli. "Tak tady máte to kafe, koukám, že vám chutná" "Děkujeme, moc nám chutná" řekli téměř na stejně. Spokojená jsem jim položila kafe na stůl a sama si sedla, nandala si dva lívance, trošku ovoce a nalila si sklenku džusu. Loui dojedl jako první, v těsném závěsu za ním Lott, oba se spokojeně rozvalili na židlích, Lou si pohladil břicho "Takhle jsem se už dlouho dobře nenacpal" "To já taky ne" odpověděla mu Lottie "Tak jsem ráda, že jste spokojení, já jdu trošku poklidit, vy zatím pěkně travte" zvedla jsem se od stolu, vzala jim talíře a šla mýt nádobí. "Ty jo, ale tohle bych si nechala líbit klidně každý den" "Já bych taky nebyl proti... Annie fakt udělala dobrou snídani... Necháme si jí?? "Ty si radši utři koutek, máš tam Nutelu... A jo, nejsem proti" To už jsem se lámala smíchy u dřezu "Čemu se směješ jako??" Zakřičel Loui "Ale ničemu" vyhrkla jsem mezi smíchem a Lottie se začala smát ještě víc "Co jsem řekl špatnýho?" Rozhodil Louis rukama "N-nic" vykoktala jsem "Radši už mlč" doporučila mu Lottie, jen jsem nad tím zakroutila hlavou.........................................
