Annie- Dvacetiletá dívka, se kterou se život už od narození nemazlil, s kluky to nikdy neměla lehké, a tak když jednoho dne potká chlapce, který ji změní život, netuší, jak moc jí ho změní
Louis- Dvaadvacetiletý chlapec, který má v životě štěstí...
Šla jsem asi 5 minut, když se cesta začala rozšiřovat a měnit se v takový menší kopeček směřujíc dolů. Nadzvedla jsem obočí a dál pokračovala až k začátku kopečku. Podívala jsem se dolů a oněměla dneska už ani nevím po kolikáté.... Opravdu jsem neměla slov... ............................................................................. .............................................................................
Přede mnou se rozléhalo dechberoucí jezírko s něčím ve stylu pláže (nevím jestli pro to existuje nějaký název... 😂 a jestli ano, tak si ho nemůžu vybavit 🙏😂) a všude kolem byla nádherná neposkvrněná příroda "Proboha... já... já objevila ráj" Vyjekla jsem začala se smát na celé kolo. Ještě, že tu nikdo nebyl, myslím, že by velmi rychle utekli a ještě by stihli zavolat do nejbližší psychiatrické léčebny a rezervovat mi tam jeden pokoj. I když, zaměstnanci léčebny by asi měli problém to tu najít... Na 70% neobjevené místo. Prostě a jednoduše ráj, ale to už jsem myslím říkala.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Sešla jsem tedy až úplně dolů, přešla 'pláž' a zastavila se na břehu jezírka. Teda ono to bylo spíše takové hodně větší jezírko. Jen jsem stála na břehu, rukama jsem se objímala a užívala jsem si ten nádherný výhled, který se mi naskytl, takže jsem ani nezaregistrovala, že už tu nejsem dávno sama. Ucítila jsem nádhernou a povědomou vůni "Bože, to je krása" ozvalo se za mnou. Loui. Otočila jsem se čelem k němu "Že jo? Naprosto neposkvrněná příroda, čisté jezírko" smála jsem se a koukala mu do očí "Je to úplný ráj" ještě jsem dodala, pořád dívajíc se do jeho očí "Jo to jo, to máš pravdu" zamumlal a ani on nepřerušil náš kontakt.... "Prokristapána" ozvalo se zaječení, oba jsme otočili hlavy, kousek od nás stála totálně šokovaná Lott, bradu na zemi a oči vyvalené, neschopná slov. Musela jsem se nad tím až zasmát, byla komická. "To koukáš co? Nádhera" Zareagovala jsem se smíchem "Naprostá dokonalost" doplnil Lou. V tu chvíli mě opravdu nenapadlo, že nemyslí jezírko. "Přísahám bohu, že tudy chodím pokaždé, když jsem tady, ale nikdy jsem si té cestičky nevšimla, tudíž nevím, že tu něco takového existuje" Vyjekla Lott a rozhodila rukama. "No... půjdu se porozhlédnout kolem, půjde někdo se mnou?" Podívala jsem se po sourozencích "Nene, já zůstanu tady a budu vstřebávat tu krásu" Ozvala se Lott "Já půjdu rád" odpověděl Louis a popošel blíž ke mně "Tak jo, budu ráda za společnost" zaculila jsem se a vydala se před sebe "Počkej tu na nás, chtěla bych být do 15 minut zpátky" ještě jsem se otočila zpátky na Lott "Neboj se, já rozhodně nikam nepůjdu" Zaksichtila se a my šli pomalu podél břehu vstříc tomuhle skvostu, který určitě ještě moc lidí neobjevilo. Snažila jsem se zrovna prodrat mezi dvěma keři, když tu z pod jednoho něco vyběhlo, zaječela jsem a uskočila zpátky, do něčeho jsem narazila. "Si v pořádku Annie??" ozval se za mnou starostlivě Louis. Aha, takže do něj jsem narazila... Vážně Annie -_- to je překvapení co? když tu nikdo jiný není... hahaha, radši mlč jo??... V duchu jsem poprosila svoje podvědomí, protože teď ho fakt nepotřebuju. Otočila jsem se na Louise "J-jo jsem" zakoktala jsem a začala se zase cítit trošku nervózně. Jak jsem uskočila zpátky, Loui mě pevně chytil rukama, což pro mě nebylo úplně příjemné. Jsem divná "Já... Měli by jsme jít dál" Zamumlala jsem rychle a snažila se dostat z jeho sevření. Povedlo se, mohli jsme jít v klidu dál. S ostychem jsem šla dopředu a sledovala okolí, abych zase náhodou neskočila Louisovi do náruče. Prorazila jsem si cestu hustým křovím a přede mnou byla taková planinka, kde nebyl skoro žádný keř, jen samé květiny a další porost "Bože, tohle je... tohle je tak krásné" dala jsem si ruku před pusu v úžasu... Kdybych jen věděla, že to rozhodně nebylo naposledy. Stála jsem na místě a jen pozorovala tu nádheru možná 15 minut. Naprosté ticho přerušil Loui, když mi zašeptal do ucha, že bychom se měli vydat zpátky za Lott. Jen jsem přikývla a pokračovala přes planinku, kde na konci už byla zase cestička, které nás dovedla zpět. Došla jsem k Lott a sebrala ze země flašku s vodou, ze které jsem se pořádně a s chutí napila. Lott se na nás jen usmála a zvedla se ze země. "Tak co? půjdeme zpátky?? Bude poledne a já začínám mít docela hlad" na důkaz toho, že to myslí vážně si pohladila břicho. "Jojo, půjdeme" usmála jsem se a otočila se na Louise, ten jen kývl na souhlas, vzal si do ruky skate a šel napřed. Následovaly jsme ho............................................................... .............................................................................
Tááák, je tu další 🤯🤯🌪🌪
já se normálně překonávám🔥🔥🙏🙏😏🤩
Moc bych vám chtěla poděkovat za tu trpělivost se mnou při čekání na kapitoly, za vaše hvězdičky a komentáře. Strašně mě to těší🥺🥺💗💗
