Mary kopla do jedné jeho nohy. ,,Vstávat, námořníčku," řekla posměšně. Ten bídák něco zahuhlal ze spánku a přetočil se na druhý bok. ,,Hej! Vstávat a platit!"
Jack Sparrow otevřel oči a hned nespokojeně zavyl. Sluneční paprsky ho bodaly jako nože. Hlava ho bolela. Bylo mu zle. ,,Kde to jsem?" zeptal se.
,,Ve chlívě," odvětila Mary. Trochu se nadzvedl a podíval se na ni. Vypadalo to, že si nic nepamatuje.
,,Co jsem prováděl?" otázal se, ale vlastně ani nechtěl znát odpověď.
,,Celou noc jsi pil, zval ostatní na rum a vymýšlel si pohádky o pirátech," odpověděla Mary.
,,Hele, tak bacha! Možná mám problémy s pitím, možná jsem tak trochu švorc, ale rozhodně nelžu," pravil důrazně a ukázal na Mary ukazováčkem. Ta si z něj nic nedělala.
,,Aye, aye, kapitáne," pronesla sarkasticky. ,,Tak se ukaž svý schopnosti, ty hrdino!"
Jack se vytvořil ve svém obličeji otrávenou grimasu. ,,Teď ne. Je mi špatně."
Mary se uchechtla. ,,No jasně. Samý výmluvy."
,,Tak to teda ne! Teď uvidíš, Perličko!" zvolal a začal se (až komicky) hrabat na nohy. Mary naštvalo, že jediné, co si z noci pamatuje je tak otřesná přezdívka. ,,Sis vysloužila černou známku!" vyhrožoval a hledal svůj kord. Zapomněl, že ho prohrál v kartách. Mary se nehnula ani o píď. Jack začal pobíhat po chlévě a pátral po čemkoliv, co by mohla být zbraň. Konečně našel dvě dřevěná bidla. Jedno hodil Mary, ta ho chytila a zmateně si ho prohlédla.
,,Tadááá!" zakřičel Jack a máchl rukama ve vzduchu jako kouzelník. Krátce zamrkala a zamračila se. ,,Ale no tak, použij trochu představivosti, Perličko Forsterová. Co to je?"
,,Tyč," odpověděla Mary, protože nic víc v tom neviděla.
,,Anebo, s trochou fantazie, je to meč..." naváděl ji Jack a skoro až tanečním krokem se k ní blížil. ,,A já, drahá mylady, jsem kapitán té největší a nejnebezpečnější pirátské lodě na celém širém světě!"
Mary se upřímně zasmála.
,,To zajisté jste, kapitáne. Bez pochyby. Už vidím tu podobu," řekla a tím přistoupila na jeho hru.
,,Chcete se mi vysmívat, má paní?" zeptal se nebezpečně tichým hlasem těsně u jejího ucha.
,,To si pište," odsouhlasila ještě tišeji. Namířila na něj bidlo. ,,Do střehu, kapitáne! Teď se teprve rozhodne, kdo je pravý kapitán!"
,,Varuji vás, má Perličko Forsterová! Jde vám o život, když se snažíte vyrovnat kapitánovi!"
Rozběhli se proti sobě, jejich bidla do sebe narazila a v jejich představách meče zvonivě zacinkaly. Šermováním by se to nazvat nedalo, ale souboj to byl napínavý. Mary dokonce zvládla elegantní otočku a vítězný výpad. Jack Sparrow padl na zem, Mary si obkročmo sedla na něj a konec dřevěné tyče položila pod jeho krk.
,,Vzdejte se své kapitánské funkce, drahý pane, nebo vám podříznu hrdlo a už nikdy neochutnáte rum. A říkám vám, ač nerada, klidně to udělám," pronesla chladně. Odhodil své bidlo na znamení míru.
,,Doufám, že ze mě jen tak neslezeš, Perličko," zavtipkoval rádoby svůdným hlasem. Sklonila se k jeho tváři. Skoro to vypadalo, že ho políbí, ale k tomu by se nesnížila.
,,Zkoušej to na mě dál, mizero, a chytáš ode mě ránu tyčí," varovala ho sladkým tónem.
Jack Sparrow se nespokojeně zamračil. ,,S tebou není žádná zábava, Perličko Forsterová."
Mary z něj slezla a sedla si vedle něj. ,,To je sice možná pravda, ale zato jsem přeprala samozvanýho kapitána neexistující lodi."
Jack se dlaní udeřil do hrudi a vykřikl: ,,Ach! Zlomilas mi srdce, ty krutá krásko!" Padl do slámy. Mary si nemohla pomoct, musela se tomu zasmát a nevěřícně zakroutit hlavou. Škoda... Kdyby byl pravý kapitán, mohli se společně plavit napříč oceánem.
