,,Paskřivec, náfuka a ochlasta," procedila skrze zuby Mary, když natáčela další pintu piva.
,,Hej," okřikl ji šeptem její otec, ,,žádný stížnosti! Platí? Platí. Ještě k tomu zlatem. Tak se hezky usmívej a buď správná šenkýřka!"
,,Však mu ty zlaťáky brzo dojdou, jak tak na to koukám," prohodila Mary s neskrývaným opovržením k tomu muži. Jakmile byl však korbel plný, narovnala se v zádech a nasadila příjemný úsměv. Zamířila ke stolu, kde všichni poslouchali, jak ten kecal vypráví ty své pohádky. Protáhla se mezi dvěma muži, kteří seděli naproti němu, a podala mu pivo.
,,Tak jsem se poklonil... Díky, Perličko... a říkám mu..."
Mary se chtěla ozvat, že není žádná jeho Perlička a že jestli jí tak ještě jednou nazve, tak ho zbaví jeho klenotů, ale představila si, jak ji vlastní otec vyhání z domova kvůli jejímu ostrému jazyku. Vrátila se k výčepu, opřela se zády o stěnu a s rukama zkříženýma na prsou sledovala toho fouňu. Jistě, možná někdy na moři byl. Když si šel předtím odskočit, prošel kolem ní a ona cítila, jak jeho kůže voní solí. Možná dokonce někdy nějakým pirátům sloužil či pomáhal. Během vyprávění používal jejich výrazy, znal jejich finty a vyznal se v tom, jak piráti žijí. Ale nikdo, slovy nikdo Mary nemohl přesvědčit o tom, že tenhle ztroskotanec býval kapitánem.
Umývala džbány v kádi s vodou a předstírala, že ty jeho hloupé řeči neposlouchá. Jenže to nešlo neposlouchat. Zaprvé - všichni poslouchali, takže bylo v krčmě nebývalé ticho. Zadruhé - dramaticky hulákal. Zatřetí - Mary tak trochu byla zvědavá, jak ten jeho vymyšlený příběh dopadne. Nikdy to nikomu neřekla, dokonce i sama před sebou to tajila, ale její srdce patřilo moři. Toužila po rozbouřených vlnách a dobrodružstvích. Možná to bylo tím, že vyrůstala jen s otcem a třemi bratry. Třeba se s tou touhou už narodila. Tak či tak kvůli tomu občas zatajila dech a naslouchala tomu opilému hlasu, který svým společníkům předkládal jednu lež za druhou a chvástal se, že porazil samotného Vládce moří. Mary by snad upsala duši ďáblu, aby to byla pravda a aby se k němu mohla připojit. Dovolila si se trochu zasnít. Skoro cítila ten slaný vzduch a slunce na odhalené kůži. Skoro cítila to houpání ze strany na stranu a tu jemnou závrať, která z toho vznikala.
,,Oj! Perličko!" zvolal ten bídák. ,,Každýmu panáka rumu na mě!"
,,Kéž by tě čert vodnes, mizero," zašeptala pro sebe. Otřela si mokré ruce do zástěry a šla nalívat.
,,Do půl hodiny, ať je všecko zaplacený," varovala je. Všichni se dušovali, že brzo zaplatí a odejdou.
,,Pak jsem mu vykuchal břicho!" skončil své vyprávění a ostatní muži radostně vykřikli a napili se na jeho vítězství.
Za okny už svítalo, když se vypotácel poslední štamgast. Zbyl tam jen ten mluvka a zpíval si. ,,Tak vstávat, drahej žvanile," řekla Mary. Chyběla jí elegance dam, ale aspoň si na ni nikdy žádný chlap netroufl. Vzhlédl k ní a zářivě se usmál. Vypadal uboze a opile. Mary ho chňapla a pomohla mu na nohy. Chytil ji kolem ramen a klopýtal s ní.
,,Kampak jdeme, Perličko? Vedeš mě do svý komůrky?" zeptal se a podle jeho nadšení Mary odhadovala, že si to skutečně ten ochlasta myslí.
,,Jdeme do chléva, tak se prospíš a ráno zaplatíš zbytek sekery. A nejsem žádná Perlička," řekla Mary přísně.
,,Tak jak ti mám teda říkat, Perličko?" zeptal se Jack.
,,Jsem Forsterová," odvětila pouze a shodila ho na kopu slámy. ,,Dobrou noc, pohádkáři."
,,Jsem kapitán," opravil ji. ,,Dobrou, Perličko Forsterová," zahuhlal a v další vteřině usnul. Mary ho chvíli sledovala. Když začal chrápat, protočila oči v sloup a vydala domů.
