Spatřila mne. Dlouhé sekundy, nevěřícně hleděla,a její oči,v ten moment, patřily jen mne. Nedokázala ze mě strhnout,ten vyděšený pohled,který za to stál,protože věděla,že to jsem já.
Stěží ovládala své tělo,a nenápadně se snažila o rytmus svého dechu.
Všechny její obavy co měla, se přenesla v prach,na kterém tak letmo stála,a pocity, vzniž vnizkly radostně poletující se motýlci,nad její prázdnou hlavou,svítila jako svatozář.
Neví co si myslet, zamrzly ji myšlenky,i když ji v tu chvíli hořelo srdce, společně s jej beznadějnou touhou,již nikdy nebyla uhašena.
