Neviditelní

Jsou to již dva roky, co se Jane snažila o bezmocný výkřik do tmy ohledně našich milovaných duháčků. Dva roky je dlouhá doba a mnohé se za tu dobu stihlo změnit. Jane teď sama patřila mezi duhovou rodinu a nechte mě vám říct, jak moc tento fakt na sobě milovala. 

  Jenže to bylo jiné. Nebylo to tak, že by ji přitahovaly ženy, nebo snad muži i ženy. Ne, bylo to v podstatě úplně naopak. Nepřitahoval ji vůbec nikdo. Patřila do té snad nejvíce opomíjené skupiny. 

Byla asexuál. 

Věřím tomu, že je tu mnoha z vás, kteří tento pojem dokonce slyšíte poprvé. Dovolte mi tedy, abych vám k tomu ve zkratce pověděla něco více. Začněme tím, že asexualita je sexuální orientace stejně jako každá jiná. Zjednodušeně se jedná o to, že daného člověka nikdo sexuálně nepřitahuje, což ovšem nevylučuje to, že nemůže mít sex. Každý jedinec to má jinak a zabralo by nám zbytečně mnoho času to zde rozebírat. Hlavní je to, že asexualita není výmysl, nejedná se o naše rozhodnutí a rozhodně to není nemoc. 

Pokud to nedokážete pochopit, mám pro vás menší pomůcku. Představte si někoho s kým byste opravdu nechtěli mít sex. Máte to? Jaké jsou vaše pocity ohledně toho? Dám vám chvilku, jen to pořádně prociťte. Nic příjemného, že? A takhle se v podstatě asexuál cítí ohledně všech. Znovu, je to zcela individuální.

A proč vlastně Jane dělá tento výkřik do tmy? Tentokráte je to proto, že potřebuje, aby se o tom začalo víc mluvit. Aby se to dostalo do povědomí lidí. Aby si lidi jako ona nemysleli, že je s nimi něco v nepořádku. Zjistit o sobě, že jste asexuál je mnohem těžší, než cokoliv jiného. Jane o tom ví své. I když tu bylo tolik znamení, plně jí to došlo v jejích pozdních dvaceti letech. A nebylo to proto, že by se to snažila změnit, či snad potlačit. To vůbec ne. Bylo to právě kvůli tomu, že o něčem takovém slyšela jen matně. Není zde nějaký moment, kdy si řeknete, že se vám líbí ženy nebo muži. Že je vám to vlastně jedno, že nejdůležitější je jejich duše. Nic takového není. Doslova nikdo vás nepřitahuje. A to jediné, čím si to dokážete vysvětlit je to, že jste ještě nepotkali toho pravého/pravou (tomuhle se vyvarujte pokud se vám někdo svěří s tím, že je ace, neboť říct mu na to, že ještě nepotkal tu pravou osobu, je jako kdybyste člověku alergickému na kočky řekli, že jen ještě nepotkal tu správnou kočku). Trvá vám to příšerně dlouho si uvědomit, proč tomu tak je. Proč se všichni tolik zajímají o sex. Proč to vidíte kolem sebe. Proč se to děje ve filmech, vždyť přece nikdo to tak ve skutečnosti necítí, že? ŽE?

Jenže pak zjistíte, že ostatní lidi to tak cítí. Že vy jste výjimka, která nezapadá do vzorce. A vaše myšlenky vám najednou nedají spát. Jste nemocní? Rozhodně nejste, to je důležité si zapamatovat, ať už o sobě zjistíte cokoliv.

•••

X, 19 let

„Vždycky mi cokoliv sexuálního přišlo divný, nechápala jsem co na tom lidí vidí. Tak nějak jsem si myslela, že jsem jenom late bloomer a že to přijde... Pak na střední jsem začala pochybovat nad svou orientací, a jak jsem si dělala různý průzkumy, tak jsem narazila na pojmy demi a ace. Dlouho jsem se sama sebe přesvědčovala, že jsem demi, protože přece každej normální člověk chce s někým spát. S tím, že jsem prostě jen ace jsem se smířila až nedávno, protože jsem tomu nechtěla věřit. Teď jsem ráda, že už jsem s tím v pohodě a hlavně vím, že to není dívný a že nejsem rozbitá."

•••

Když byla Jane ve věku, kdy všichni začali randit, ona řešila něco jiného. Pro ni něco mnohem důležitějšího, a když pak konečně měla čas se zaměřit na chlapce, přišlo jí, že už je pozdě. Ve skutečnosti o to neměla ani zájem a to, že by se měla s někým fyzicky sblížit ji děsilo. Ale říkala si, že je to jen proto, že je to pro ni nové. Že to ještě nezažila. Ale čím starší byla, tím více si uvědomovala, že ke štěstí nepotřebuje vztah. Nebylo to to, co chtěla.