Dragon warrior {Taegyu oneshot}

Dragon warrior {TXT, Taegyu}

Mladý chlapec šel právě s táci do kuchyně. Šel opatrně, na tácích měl totiž i nádobí, které by se po střetnutí s podlahou mohlo rozbít na několik kousků, z čehož by měl pak problém. Přišel do kuchyně, uklidil špinavé nádobí do dřezu a tác uklidil do jednoho šuplíku. 

,,Je ještě nějaká práce, kterou bych měl udělat, pane?" zeptal se chlapec kuchaře. 

,,Jistě, Beomgyu. Potřeboval bych, abys malým kuchtíkům pomohl oloupat brambory na hostinu." odpověděl mu kuchař. Beomgyu s úsměvem přikývl a vydal se tedy k malým kuchtíkům, kterým začal pomáhat loupat brambory. 

***

Vše bylo již nachystané a už jen zbývalo to nanosit do jídelny. 

,,Beomgyu?!" zakřičel kuchař. Mladý kuchtík přiběhl k němu jak nejrychleji mohl.

,,Ano, pane?" řekl Beomgyu.

,,Připrav nějaké občerstvení pro soutěžící na turnaj." nakázal mu kuchař. Beomgyu nahodil falešný úsměv a přikývl.

,,Jistě, pane." řekl Beomgyu a odebral se tedy ke stolu s ovocem a předem připraveným občerstvením. Už teď byl nervózní. 

Nechtěl chodit mezi soutěžící, kteří se přihlásili na turnaj zabíjení draků. Nechtěl se s nimi setkat. Bál se jich už jen z doslechu a teď by je ještě měl obsloužit a být s nimi v jedné místnosti. Bylo to pro něj jako splněná noční můra.

Jak nad tím tak přemýšlel, klepaly se mu ruce. Problém byl ale v tom, že v ruce držel nůž, kterým krájel ovoce. Zrovna nedával velký pozor, jelikož se potopil do svých myšlenek a tak se nebylo čemu divit, když se řízl do prstu. 

Teprve to ho konečně probudilo z myšlenek nad dračími bojovníky. Rychle odložil nůž. Utrhl kousek látky ze svého bílého oblečení a obvázal si jím onu řeznou ránu. 

Dále už pokračoval v krájení ovoce a tentokrát již dával pozor, aby se to neopakovalo.

***

Byl čas, kdy měl Beomgyu jít obsloužit bojovníky. Začal být nepopsatelně nervózní. Snažil se se neklepat, jelikož by mohl rozbít nádobí, ale moc mu to nešlo. 

,,Beomgyu? Jsi v pořádku?" zeptal se ho jeho nejlepší a jediný kamarád Soobin, když si všiml jeho rozklepaného těla a bledé tváře. Beomgyu se ho lekl, až málem upustil tác s občerstvením, Soobin mu ho ale přidržel. 

,,Promiň, říkal jsi něco?" zeptal se ho Beomgyu. Soobin mávl rukou na náznak, ať to nechá být.

,,Pomůžu ti, kam máš namířeno?" zeptal se ho Soobin a chtěl si od něj převzít tác, jenže Beomgyu ho nenechal. 

,,Ne, t-to je dobrý. T-to po tobě nemůžu chtít." řekl Beomgyu. Soobin se na něj zamračil.

,,Není to dobrý, vidím, jak se to tady klepeš. Takže neodmlouvej, řekl jsem, že ti pomůžu, tak ti pomůžu a hotovo. Kam máš namířeno?" zeptal se Soobin ještě jednou. Beomgyu si povzdechl. 

,,Do stanu pro dračí b-bojovníky." odpověděl Beomgyu. Soobin přikývl,  šel pro další tác a dal na něj pár věcí z Beomgyuova tácu.

,,Tak pojď." řekl Soobin a vyšel směr vchod na královský dvůr. Beomgyu ho následoval, jelikož mu stejně nic jiného nezbývalo. 

Spolu nakonec došli před veliký stan. Beomgyuovi se začalo z nervozity dělat strašně špatně, až měl pocit, že omdlí. Soobin vstoupil do stanu a Beomgyu ho s povzdechem následoval. Znervózněl, když se všichni začali dívat na Soobina i na něj samotného.