O LÍNÉ TÝNĚ KAZIMÍŘE

1. Část ❤️

Čau, jmenuji se Kristýna Kazimíra Popelková dneska slavím svoje 18. narozeniny, což znamena, ze zítra je ples, na kterém si mám vybrat svého budoucího manžela... Achjooo, jsem líná tancovat a abych si měla vybrat nějakýho debila, kterej mi bude jenom na obtíž a budu se o něj jenom muset starat... Jestli si vážně myslí, že mu budu sloužit jak služka, tak to se pos*al, ne? No, konec premejsleni, je 10 hodin a služky už se mě snaží vytáhnout z postele, ale zatím marně...
S(lužebná): Princezno, už opravdu musíte vstávat!
T: No jooo, vždyť už vstávám
Ale zase jsem se ani nehla, nečekaně že jo
S: Princezno!
T: No, vždyť už opravdu vstávám když jsem už ku podivu vstala, tak jsem si chtěla vzít to, co jsem měla včera to znamena tričko a kratasy, ale služebná mě zastavila...
S: Princezno, to nemůžete, tady máte šaty na nácvik na dnešní ples a na zítřejší vecer mate tyhle a ukázala na šaty v rohu, no, co vám budu nalhávat, byly strašný, hrozne prezdobeny a moc růžový🙄
T: Ty si nevezmu, ani kdyby trakaře padaly...
S: Princezno, ale to- už jsem ji neslyšela, mezi tím, co se na mě nedivala a ukazovala na ty šaty, tak jsem si oblékla kraťasy a tričko, říkáte si, kde je moje lenost, co? No, jako líná jsem dost, ale tohle jsem proste nemohla nechat jenom tak... Vyběhla jsem z pokoje a běžela do stájí, naštěstí tam byl jeden osedlaný kůň, docela jezdit na koni umím, takže jsem na nej rychle skočila a uháněla pryč ze zámku, slyšela jsem, ze na mě všichni křičí, ale já se nezastavovala a jela dál... Dojela jsem až na louku, než jsem si uvědomila, co mám za koně... Měla jsem Bleska o kterém se všude vědělo, že si dělá absolutně, co chce... Tak a jsem v prdeli... Vim, ze takhle princezny nemluví, ale seru jim na nějakou etiketu nebo jak se to říká, tohle slovo mně proste neříká vůbec, ale absolutně vůbec nic... No, když jsem se vzpamatovala, na čem sedím, tak jsem začala tahat za otěže a rvát prrrr, ale nebylo mi to nic platný, protože Blesk se nasral a vyhodil mě, nestihla jsem se chytnout sedla, takže jsem vyletěla a pak už mám černo... Vzbudila jsem se v nějakém voze... Začala jsem křičet a snažila se dostat ven, ale když jsem vykoukla ven z vozu, tak jsem videla takového stařečka, který vypadal spis jako pohádkový dědeček, takže jsem se hned uklidnila...
St(ařeček): Dobrý den, tak jak vám je?
T: Dobrej, no, hrozne me bolí hlava, ale co se stalo?
St: Nevim, jel jsem ze zámku, Prej má dneska místní princezna narozeniny, tak jsem vezl nějaké zboží, asi aby měli dárky, nebo já nevim, no, ale každopádně jsem jel po velké louce a najednou tam vidím vás, slečno... Ležela jste tam v trave a měla zavřené oči, tak jsem vás vytáhl nahoru do vozu a dál už asi víte...
T: Aha a můžu vědět, kam jedeme?
St: No a to je další věc, proč jsem vás vzal, sháním děvečku a porad nemuzu nikoho najít, tak mě napadlo, jestli byste to nechtěla zkusit vy...