Nastartovala jsem auto a vydala se po applejenner's street směrem do centra. Chci ještě nakoupit nějaké jídlo, protože doma už nic není. Za pět minut zavtiraji a já začínám pochybovat že to stihnu. Pořádně dupnu na plyn, ale ze chvíli jsem nucena zabrzdit protože se začíná tvořit kolona. Do prdele, teď už nemám nejmenší šanci. Ještě chvilku přemýšlím kudy to objet a pak to vzdám. Jediný obchod v okruhu 100 kilometrů má zavřeno a když se kolona rozpustí jedu pomalu domů.
Bydlím v malém domku v applejenner's street, netuším proč se ta ulice jmenuje tak vadně ale co už, mám ještě spolubydlícího toma, ale ten je pořád zavřený ve svém pokoji. Reálně jsem ho vyděla asi dvakrát. Jednou když se přistěhoval a jednou když zapomněl zavřít dveře.
Když vstoupím do domu něco se nezdá být v pořádku. Mám takový divný pocit a srdce mi zběsile tluče. Udělám ještě pár kroků a všimnu si že dveře od tomova pokoje jsou otevřené. Tom je nechal otevřené jenom jednou a to mu zrovna umřela babička. Je prakticky nemožné aby zapomněl. Nakouknu do dveří a to co uvidím mě bude strašit do konce života. Tomova hlava je divně znetvořená a všude kolem je krev. Tomova krev. Tohle je na mě moc, otočím s úmyslem dojít pro telefon a zavolat policii. Když vtom se mi udělá černo před očima podlomí se mi kolena a ja skončím na zemi.
