Mentalist - Destiny&Mackezie

1.Díl

Destiny:

"Ale já nemám zájem tati! Smiř se stím, že nikdy nebudu detektiv!" Vykřikla jsem a zabouchla dveře od svého pokoje. Naštvaně jsem si sedla na polštář na parapetu. Možná jsem to trochu přehnala. Opřela jsem se o zeď a sledovala ulici. "Nechápu proč mě do toho nutí." Zamrmlala jsem si pro sebe.  Ozvalo se zaklepání a já přemístila pohled na dveře. Vykoukla tátova blonďatá hlava s rošťáckým úsměvem na rtech.  Vešel dovnitř a v rukou držel dva šálky s čajem. Jak jinak, zase se snaží podplácet.

"Destiny, nebuď na mě naštvaná. Donesl jsem ti mátový čaj."  Usmál se a vykračoval si to ke mě. 

"Čajem mě neuplatíš." Odfrkla jsem si a stále ho sledovala s mírně nenávistným pohledem.  Nadzvedl obočí a stále se usmíval.

"Ale přesto si dám." Natáhla jsem ruku a zaměřila se na jeden šálek. Podal mi ho a sedl si vedle mě. 

"Chci aby jsi zítra došla do kanceláře. Grace se na tebe moc těší."  Odpila jsem si a mírně se pousmála nad vůní máty, stoupající z šálku. 

"Nevím. Mám ještě udělat esej do biologie a slíbila jsem mámě, že spolu půjdem do kavárny. Zítra."  Pokrčila jsem rameny.

"Máma to pochopí a esej o tom jak se rozmnožují hlodavci můžeš udělat později." Řekl s vážnou tváří a odpil si.  Svraštila jsem obočí a  s mírným úsměvem na rtech jsem ho jemně bouchla do ramene.

"To není sranda tati! Víš jak je těžké rozepsat rozmnožování ježka?" Řekla jsem a káravě se na něj podívala. Táta nikdy nepochopil proč je pro mě škola důležitá. 

"A když ti s tím pomůžu?" Nabídl se. Už teď mi bylo jasné, že si vedle mě sedne a bude akorát sledovat co dělám.

"No..Tak dobře."

Ještě než budu pokračovat, chci se vám představit. Jmenuji se Destiny Marks. Jsem dcera Theresy a Patricka Jane, detektivů z CBI. Nevadilo jim, když jsem si chtěla změnit příjmení, tak jsem si ho změnila. Mán vysokou štíhlou postavu, středně dlouhé, tmavě hnědé vlasy a tátovy modré oči(ne doslovně samozřejmě).  Chodím na lékařskou fakultu. Proto taky ta esej. Moc přátel nemám, kvůli své inteligenci. Vždy se chovám jako táta. Tedy skoro vždy. Nedokážu přežít den bez jediného čaje. Jsem jako závislák, na čaji. Jak divné.

****

 Otevřela jsem dveře a vešla do kanceláře CBI. 

"Destiny!" Usmála se Grace a hned mě  objala.

"To je dost, že sis udělala čas nás taky navštívit." Odfrkl si Rigsby. 

"Taky tě ráda vidím." Zašklebila jsem se a kývla na Choa. Kývl mi naspět.  Táta se na všechny usmál a lehl si na svůj zastaralý gauč. 

"Kde je Theresa?" Zeptal se se zavřenýma očima.

"Je to tvoje žena ne moje." 

"Rigsby ty dneska nemáš moc dobrou náladu, že?  Grace co se mu stalo?" 

"Asi ráno vztával špatnou nohou."

"Ale noták! Přestaňte si ze mě dělat srandu. Nemůžu za to, že dneska nemám dobrej den."

"Myslíš?" Nadzvedla jsem obočí a sedla si na koženou židli s rukama skříženýma na prsou.

"Děláš si ze mě srandu? Grace, co sní mám dělat."  Grace se zasmála a pokrčila rameny. 

"Rigsby, uklidni se a Destiny, myslela jsem, že děláš esej z biologie." Vešla dovnitř máma.

"To táta."