t h i s t i m e | Q U E E N

| 32. c h a t a |

c h a t a

"To si děláte srandu, ne?!" slyším na chodbě řvát vzteklého Andrewa. "Všichni?! To už tu máme jen tyhle dva a čekám, že za chvíli zmizí i oni!"

Mluví o mně? Nebo o čem je řeč? Rychle se přiženu ke dveřím a položím na ně ucho.

"Nevěděli jsme, jak dobře dokáže slečna Sophie svoje schopnosti ov-"

"Neříkejte jí slečna Sophie, je to normální mrňavá svině!" prskne naštvaně Andrew. "A to jsem myslel, že je s námi nejvíc zajedno!"

Sophie je pryč? A je Brian s ní? Roger a Kylie se už dostali pryč? A co Freddie?!

Dveře se prudce otevřou a ti dva na mě vykuleně hledí. "Copak se sluší odposlouchávat cizí rozhovory?" založí si ruce na hrudi Andrew.

"Nemáte mluvit tak nahlas," řeknu.

"Co s tím ty máš společného?" probodne mě vražedným pohledem.

"Nemůžu s tím mít nic společného, když nám ani nedovolíte se vídat," mračím se a co si budem, mám pravdu.

"Prostě se tě ptám, jestli jsi o něčem z toho věděla?" položí otázku trochu jinak a unaveně si setře pot z potetovaného čela.

"Ne," zalžu jednoduše.

Andrew mě probodává pohledem a nakonec si povzdychne. "Budu ti muset věřit." Na to si odkašle. "S tím zpěvákem jste poslední, kteří tu zůstali, takže se rovnou vrhneme na testy." Takže by Freddie mohl být v pořádku! Andrew se mezitím podívá na svého kolegu. "Marshale, odveď ji do kabinky."

"Do jaké zase kabinky?" ptám se Andrewa, když už mě ten Marshal chytá za záda a odvádí pryč.

"Pokus se chovat stejně jako u minulého testu," odpoví mi jednoduše Andrew a to už se od něj vzdalujeme.

Dojdeme do té samé místnosti plné kabinek. Do jedné si zalezu a vše je úplně stejné - všude je to první modré, pak se rozsvítí a najednou jsem úplně jinde. Tentokrát jsem ale... na chatě. Moc dobře to tu poznávám. Když se podívám z okna, vidím všude bílý sníh.

Všude je děsivé ticho, ani moje kroky po hnědém koberci nevydávají žádné zvuky. Nikde nikdo není. Dojdu tiše do jídelny, kde jsme vždycky jedli, když jsme tu byli s kapelou a s panem Harperem schovaní.

"Pomoc!" ozve se najednou odněkud a já sebou trhnu tím směrem. Byl ho Susanin hlas, to poznám moc dobře.

"Co tu pohledáváš?" Ve dveřích se najednou objeví známá tvář plná pih. Gary. Ten hajzl. Dá si ruce v bok a zatarasí mou jedinou cestu pryč z jídelny. "Ty ses sem vrátila, Amberly? Ale proč bys to dělala?"

"Kde je Susan?" vypadne ze mě.

"O čem to mluvíš?" snaží se znít nevinně. Jenže to si všimnu, že za ním někdo stojí. Je to Freddie v černém triku s oranžovým velkým pruhem, takové tady na chatě tehdy nosil. V ruce drží jakousi váhu a pomalu a tiše se plíží za Garym.

"Já nevím, proč tu jsem," zavrtím hlavou, "ale rozhodně tu nechci být, Gary. Pusť mě pryč. Určitě je to jen nehoda."

"Jo tak nehoda?" pozvedne Gary obočí a pobaveně se ušklíbne, přičemž odhalí své žluté zuby. Jenže na to ho Freddie zezadu praští vázou do hlavy a Gary padne na zem. Freddie jen udělá krok dozadu a Garyho hlava dopadne těsně před jeho nohy.

Vykuleně na Freddieho hledím. "Co se to krucinál děje?!"

Freddie se jen rychle podívá na tělo ležící na zemi a následně ho opatrně překročí. "Pojď se mnou, Amberly. Dovedu tě do bezpečí, jenom musíme rychle pryč," říká, zatímco jde ke mně. Když se mi ale chystá chytit ruku, vyškubnu se mu.

"Ne," řeknu rozhodně. Tohle - není - Freddie. Minule jsem to neřešila tolik, ale... tohle? Jaktože jsem zase na téhle podělané chatě?! Když se mi ztratily moje věštecké sny, často se mi zdály noční můry o téhle chatě. Bylo to něco podobného jako tohle. Berou to snad z mojí hlavy? Proč mě to nenapadlo dřív? A tenhle Freddie... není Freddie.

"Amberly, poslouchej mě!" naléhá Freddie.

"Jdi ode mě!" štěknu po něm. Následně se podívám kolem sebe a snažím se si představit, že tohle celé je jen modrá prázdná kabinka. "Hej! Slyšíte mě?! Končím, chci pryč! Hned!" Nic se ale neděje.

Freddie na mě nervózně kouká a očividně neví co dělat. S tímhle ti chytrolíni nepočítali, co? Ten jejich Freddie si jaksi neví rady.

"Můžu vědět, co má tohle znamenat?!" řvu znovu.

"Amberly, zlato, tímhle ničemu nepomůžeš," pokusí se klidně mluvit Freddie. Jo takže teď se snaží, abych se uklidnila? No to určitě.

Najednou se ve dveřích kousek za Freddiem objeví pan Harper. Hodím po něm taky vražedný pohled. Nic tady není sakra reálné. Nemůžu tu vůbec ničemu věřit.

Freddie si všimne, že hledím za něj a taky se tím směrem otočí. Pana Harpera, který tam jen stojí a kouká, jakoby byl jen figurína, ignoruje a vrátí se pohledem zpět ke mně. Pak už mu dojde trpělivost a přijde ke mně. Přitáhne si mě k sobě a dlouze políbí. Nechám se, ale je mi to celé jedno, protože to NENÍ REÁLNÉ. Když se Freddie odtáhne, jen na mě zklamaně hledí. "Vím, že mi nevěříš," vysloví smutně.

"Nevěřím," potvrdím mu.

"Ale prosím pojď se mnou," říká zoufale a znovu mě chytí za ruku.

A tak si povzdychnu a jen přikývnu. Co mi konec konců zbývá?

Freddie mě vede z chaty ven, kde se spolu rozeběhneme sněhem dál, aniž bychom věděli kam. Kolem nás je temná noc a na cestu nám svítí jen měsíční světlo. Nějak takhle to vypadalo, když jsme tehdy všichni utíkali z chaty, protože se zjistilo, kdo Gary skutečně je.

Jakmile ale s Freddiem uběhneme pár kroků sněhem od chaty, zatemní se mi najednou před očima, zatočí hlava a já spadnu na zem. Čekám měkký sníh, ale dopadnu na tvrdou podlahu. A když otevřu oči, samozřejmě jsem zase v modré neprostorné kabince. Dveře se otevřou a já vyběhnu ven. Uprostřed místnosti se zastavím a všimnu si, že se kousek ode mě otevírají dveře další kabinky. Pomalu a nejistě z nich vyjde... Freddie?!

"Freddie!" vyjeknu a rozeběhnu se k němu, aniž bych se nad tím nějak zamyslela. Na přemýšlení není čas. I když jsem si poslední dobou myslela, že mám na všechno času dost.

Freddieho obejmu a koutkem oka postřehnu, že se k nám blíží Andrew a doktor Peter. To nás ale od sebe jen tak neodtrhne.

Jenže v tom objetí mi něco dojde. Jestli byl Freddie teď taky v kabince... a jak se choval na té chatě... byl to skutečný Freddie? Poslali ho tam se mnou?

"Pane Mercury," ozve se kousek od nás. Je to Andrew a nespokojeně si nás prohlíží. Jeho výraz není ale jen nespokojený... tváří se dost nebezpečně. Jakoby ho něco vážně hodně naštvalo.

Freddie se ode mě odtáhne, ale stále mě pevně drží za ruku. Sebevědomě se na Andrewa podívá a zvedne bradu.

"Proč jste zkazil test?"

Oh shit 🤭! Co si myslíte, že se bude dít dál? Takové to když se Michala snaží příběh udělat napínavý 😂. Nicméně díky za přečtení a snad zase zítra, čauky 👋👋💙💙