Secret world

KAPITOLA I.

Arghh... ten neskutečně otravný zvuk mi každé ráno musí zkazit náladu. Vyhrabu se teda z postele a vypnu ho. Dojdu ke své skříni a začnu vybírat vhodné oblečení na dnešní soutěž. Obleču si kožené kalhoty značky Four's, k tomu zelené triko a hnědou vestu.

Své černé vlasy si stáhnu do vysokého culíku a nasadím si kontaktní čočky, ale nerada se hrabu v očích, tak je nosím jen výjmečně. Kouknu se do zrcadla a usoudím, že tenhle outfit se mi povedl.

Sjedu po zábradlí od schodů a v kuchyni si vezmu jablko. Hmmm..."Je tady někdo?" Křikla jsem, ale nikdo neodpovídal. Běžela jsem tedy do ložnice ale táta nikde. Jen máma tam ležela. Zašeptala jsem, ať ještě spí, že je víkend a pak jsem slyšela tekoucí vodu. Aha, táta je v koupelně. Zaklepala jsem a na pokyn vešla dovnitř. "Ahoj tati, stihneme to?" Zeptala jsem se ho. "Dobré ráno, jasně že stíháme. Jsi už po snídani?" Zeptal se mě táta s holící pěnou na bradě. "Jo, jsem, dala jsem si jablko."
"A to ti stačí?" Zeptal se mě a smyl si zbytek pěny. "Jo, nemám moc chuť k jídlu" "Tréma?" Dozvídal se táta. "Je to možné."

Když táta odešel, vyčistila jsem si zuby a nastříkala se deodorantem. Prošla jsem až do předsíně, kde už si táta obouval boty. Na zádech jsem měla připravený luk. "Můžeme vzít i Mika?" Zeptala jsem se s nadějí v hlase. Svraštil čelo a oddechl si. "Když musím." Řekl s nechutí v hlase. "Děkuju." Řekla jsem a usmála se.

Vyšli jsme ze dveří a vedle na chodníku stál Mike a někoho vyhlížel. Rozběhla jsem k němu a objala ho. Objal mě nazpátek a pak se odtáhl. "Koho vyhlížíš?" Zeptala jsem se. "Nejlepší lukostřelkyni v našem městě." Řekl a usmál se až na mě vykoukly jeho roztomilé ďolíčky. "Nepřeháněj. Mimochodem táta ti dovolil jet s námi." Řekla jsem a táhla ho k autu. "Okey." Odvětil jen a sedl si se mnou na zadní sedačky. Cesta proběhla v klidu a pak už jsme vystupovali na místě utkání.

Slyšíme paní Lisbonovou s megafonem, jak volá soutěžící na místa. Rozloučím se s tátou a jdeme se připravit. Na podobné soutěži už jsem někdy byla tak vím jak to bude probíhat. Stoupla jsem si na číslo 5, nosí mi štěstí. Mike se postavil po mojí pravici na číslo 4 a po mojí levici na čísle 6 stál asi tak 19-ti letý vysoký černovlasý kluk, kterého jsem tady ještě neviděla. Všechny holky nad ním pištěly a červenaly se. On se na ně zářivě usmál.

"Lučištníci připravte se. Budete střílet podle čísel na kterých stojíte. Začne číslo jedna." Zakřičela madam do megafonu a už jsem slyšela šíp svištící vduchem. Trefil druhou čáru od středu. Takhle to šlo až byl na řadě Mike. Trefil se kousek od středu a získal tak jásavý potlesk.

Byla řada na mě. Napnula jsem tětivu a zamířila. Pořádně jsem se nadechla a pak vystřelila. Zavřela jsem oči. Šíp letěl dlouho a myslela jsem že to nikdy neskončí. Zabodl se a já oči otevřela. Byl v přesném středu terče. Vydechla jsem a dostalo se mi od publika hlasitého jásotu.

Na řadu přišel neznámý kluk. Nedíval se ale na terč, nýbrž na mě. Mrkl na mě jedním okem a pak vystřelil. Jeho šíp trefil střed a ještě terč prorazil. Všichni začli jásat a já byla v šoku. Jak dokázal střílet, aniž by se podíval na terč?  Hlava mi to nebrala.

Na řadě byla jedna holka, ale nevnímala jsem ji. Stále jsem byla v šoku a dívala se na stejné místo.

Při rozdávání cen byl ten neznámý kluk na 1. místě ale už tady nebyl. Já jsem byla na druhém místě a Mike se neumístil, ale rozdělila jsem se s ním o cenu.

Po cestě domů jsme si s Mikem povídali o tom neznámém klukovi. Táta zrovna dotelefonoval s mamkou a oznámil mi:

"Vysadíme Mika a jak se sbalíš, pojedeš k babičce na necelý týden na chatu."