Kytice pro Marguriete

„Vůbec ne," zazněla rychlá a rozhodná odpověď. Crystal zvedla hlavu od květů a s úlevou zjistila, že nervozita z jejího zákazníka opadla. Očividně se uklidnil, když zjistil, že našel, co hledal.

„Jste si jistý, že chcete jen kopretiny? Mohu Vám zaručit, že by to vypadalo skvěle s-"

„Ne, děkuji. Chci jen kytici z kopretin," utnul ji ostře muž, a Crystal byla překvapena náhlou ostrostí, nicméně si udržela profesionální tvář. Malý obchůdek však najednou pohltila nepříjemná a tíživá atmosféra. Crystal zručně pohybovala rukama, vybírala kousky s velkými i menšími květy, o kterých věděla, že budou dohromady vypadat skvěle.

„Je pro moji ženu. Kopretina je její nejmilejší květina," promluvil najednou do ticha muž, a Crystal se na okamžik zastavila v práci. Možná si uvědomil, že předtím jednal poněkud horlivě, nebo i jemu samotnému přišlo ticho nepříjemné, kdo ví. Crystal však tuhle nabídku přijala. Ráda si povídala se svými zákazníky. Především ženy jí v tomhle směru přímo zahlcovaly, ale ona je poslouchala ráda. Měla pocit, že pak mají kytice ještě větší hodnotu, když do nich „zapletla", i kus toho, co se dozvěděla. Navíc si nemohla nevšimnout toho úsměvu, který se vytvořil na mužské tváři, když zmínil svou ženu.

„K jaké příležitosti?" optala se, a konečně byla spokojená s množstvím i velikostí všech vybraných kopretin. Vzadu měla ještě další dva druhy kopretin, ale vsadila na klasiku, a teď věděla, že zvolila správně.

„Má narozeniny."

Crystal přikývla. Spousta mužů volilo kytici jako dárek pro své drahocenné polovičky k jejich narozeninám.

„Pokud budete chtít, mohu pak ke kytici navázat kartičku se jménem a vzkazem pro vaši ženu, nic to nestojí," nabídla a zadívala se na muže naproti ní. Ten se tvářil poněkud skepticky, když sledoval každý její pohyb. Jako by se ujišťoval, že dělá všechno správně, ale nakonec přikývl. Crystal začala pohotově nůžkami stříhat konce stonků tak, aby byly podobně vysoké, ale skrz pravidelné stříhání si nemohla nevšimnout, jak se muž neustále dívá na hodinky. Obávala se, že bude pak zákazník nervózní, nebo nespokojený s její prací, a už se sem nevrátí, a tak se rozhodla muže poněkud rozptýlit.

„Jak jste se s vaší ženou vlastně seznámili?"

Její plán zafungoval, a navíc jí poskytl to, po čem její romantická duše prahla. Crystal milovala romantiku, a bohužel v poslední době častokrát usínala před televizí při titulcích milostných filmů, místo toho, aby šla spát do postele, kam uléhala sama.

„Ona a její rodina se přistěhovali do našeho sousedství, když jsem byl ještě kluk," začal vyprávět a pohupovat se na patách v prostoru květinářství, zatímco jej přerušoval jen pravidelný zvuk střihání nůžek, „poprvé jsem ji poznal, když kradla třešně z našeho stromu."

Crystal zrovna ušmikla tlustý stonek, který odlétl skoro až na druhý konec obchodu, ale její zákazník si toho ani nevšiml, na to byl až příliš ponořený do svých vzpomínek.

„Byla to divoška. Z počátku jsem ji nemohl vystát, ale později..." odmlčel se, aby se ujistil, zda jej vlastně vůbec žena za pultem poslouchá, ale když zjistil, že čeká na každé další slovo, pokračoval, „ vzniklo mezi námi přátelství. Já jí naučil pískat na prsty, a ona mě jezdit na koni." Na konci se mu emocemi zlomil hlas, načež si rychle odkašlal. Crystal předstírala, že si ničeho nevšimla. Spousta mužů bylo emocionálních, když přišlo na jejich ženy, aniž by si to samy uvědomovaly, a když pro ně vybíraly květiny,Crystal dokázala říct, zda je doopravdy milují. Popadla smetanově bílou širokou stuhu a tou pevně svázala všechny stonky k sobě.

„To spolu musíte být opravdu dlouho," konstatovala Crystal vzhledem k tomu, co jí bylo řečeno.

„To jsme," odpověděl jí, a konečně zkrotil emoce, které vypluly na povrch během mluvení. Shlédl na skoro dokončenou kytici, která teď ležela na pultu. Zatímco on vytáhl z náprsní kapsy peněženku, ona sáhla pro úhledně střiženou kartičku.

„Tady je pero, můžete tam napsat cokoliv. Nebudu se dívat," mrkla Crystal a položila kartičku i s perem na pult. Muž položil bankovky opodál.

„Mám příšerný rukopis, myslíte, že byste to mohla napsat vy?"

Crystal se maličko podivila té žádosti, ale přikývla. Vzala do ruky pero i kartičku a sklonila se k desce. „Napište tam prosím: „Pro mou Marguerite." Crystal se z nějakého důvodu svíralo hrdlo, když se soustředila, aby elegantními liniemi napsala slova na kartičku. Nakonec ji jemně přivázala na jeden z květů v kytici a její práce byla hotová. Podala kytici muži do rukou. Ten vypadal, že je ohromen její výtvorem, byť se nejednalo o žádnou bravurní práci.

„Mockrát vám děkuji," řekl, a odmítl drobné, které mu Crystal vracela.

„Snad se budou vaší ženě líbit."

„Jsem si jistý, že budou," odvětil a vyšel z maličkého obchodu ven na ulici, kde nastoupil do zaparkovaného auta. Nemusel řídit dlouho. Brzy na to znovu vystoupil, a ze sedadla spolujezdce popadl kytici. Nesl ji v náručí po pěšině dubovou alejí, dokud nevystoupal po pár schodech, kde otevřel kovovou bránu. Tiše kráčel, zatímco prsty hladil zelené stonky a přivoněl i ke zlatým středům, zatímco myslel na divošku, co mu před lety ukradla třešně, poté srdce, a kterou požádal o ruku uprostřed kopretinového pole za letního deště. Nakonec se zastavil a položil křehkou kytici na chladnou mramorovou desku.

„Všechno nejlepší, Marguriete," popřál jí tiše, zatímco tam stál.