Kytice pro Marguriete

Kdekomu by se zatočila hlava ze silného odéru různorodých květin vznášejícího se ve skromném prostoru útulného květinářství. Pro Crystal, majitelku podniku, se však jednalo o denní chleba. S úsměvem na tváři převzala dodávku květin a s největší péčí je připravila k prodeji. Žádný obchod v ulici se tomu jejímu barevností nevyrovnal.

Zrovna dokončila liliovou kytici na objednávku, když skrz prosklenou výlohu uviděla muže, jak si zaujatě prohlíží vázy s čerstvými květinami. Crystal se rozhodla postavit zhotovenou kytici do vázy. Z vlastních zkušeností věděla, že většina lidí jen obdivovala krásné květy zvenčí, přestože si je nechtěli koupit. Brzy první zákazník vstoupil do prostoru maličkého obchodu.

„Krásný den, co vám mohu nabídnout?" usmála se rozjařeně Crystal a opřela se o pult, který zabíral nejvíce prostoru, kromě květin, které postávaly všude kolem. V obklopení zeleně stanul naproti ní muž, který musel být přinejmenším o dvě dekády starší, než Crystal, která nedávno oslavila Kristova léta.

„Zdravím, rád bych si nechal uvázat kytici," odpověděl jí muž, a přitom se poněkud nemotorně vyhnul šlahounu převislé rostliny visící nade dveřmi. Crystal si udělal vnitřní poznámku, že s tím později musí něco udělat. Pro teď však nasadila zářící úsměv, jak pro ni bylo zvykem, a pokusila se odvést pozornost zákazníka od neposedného výhonku.

„To je samozřejmost. A budete chtít na počkání nebo chcete připravit kytici na jiný den?"

„Pokud nemáte nic proti, rád si na kytici počkám," odpověděl jí muž, a konečně postoupil do nitra obchodu natolik, že jej převislý šlahoun neškádlil v řídnoucích vlasech.

„Nebude to trvat dlouho," přislíbila Crystal a kývla bradou k výloze v předpokladu, že si tam zákazník něco vyhlédnul, „vybral jste si něco odtamtud nebo to necháte na mně?" nabídla, protože většinou, když se jednalo o muže, byli mezi všemi těmi pestrobarevnými květy a zelenými listy poněkud bezradní.

Tento muž se však ještě několikrát rozhlédl po celém obchodě, jako by něco hledal, až se poškrábal na bradě a noviny, které svíral celou dobu pod paží, mu málem vypadly. „Víte, nejsem si jistý, zda vlastně můžete splnit moje přání," začal, a jemné vrásky kolem modrých očí se prohloubily.

Crystal však ani na okamžik neznejistěla. Dalo jí to práci, ale sehnala si ty nejlepší dodavatele, takže měla ve svém malém podniku všechno. Ještě nikdy se jí nestalo, aby ani ta nejnáročnější zákaznice neodešla s úsměvem na tváři a květinou v náručí. „Jsem si jistá, že určitě ano. Co hledáte?" zeptala se, a upravila si zástěru tak, aby jí správně seděla.

„Chci kytici z kopretin. Nic navíc, jen kopretiny", řekl jí, a vypadal poněkud vystrašeně, když se zadíval na rostlinu po jeho pravici. Díval se přímo na druh masožravky dovezené až z Jižní Ameriky, a vypadala opravdu prazvláštně. Možná proto se obával, zda zde najde květinu, kterou mohl natrhat na louce. „Máte je?" dodal a v hlase mu zazněly obavy.

Majitelka obchodu se vřele usmála a její bílý úsměv kontrastoval s opálenou pokožkou. „Samozřejmě!" Muž si evidentně oddechnul, když znovu zaplula za masivní pult a na okamžik zmizela za korálkovým závěsem. „Máte štěstí, jsou úplně čerstvé," oznámila, když se opět vynořila, v náručí svírala plastovou vázu plnou květin se zářivými žlutými středy a sněhově bílými okvětními plátky.

Postavila vázu na zem a začala vybírat ty nejlépe vypadající kousky, zatímco si v hlavě představovala svůj budoucí výtvor. „Máte nějaký finanční limit?" zeptala se, a jemně odložila na stůl pět největších květů, co našla se silnými stonky.