38. kapitola | Hepzida

658 85 88
                                    

/17.12. 1977/

,,Jsem v pořádku, madame Pomfreyová," přesvědčovala ošetřovatelku Stefani Scamanderová, která se ovšem řídila příslovím, že opatrnosti není nikdy dost. ,,Jen jsem omdlela, ale prospala jsem skoro dvacet čtyři hodin. Jsem v pořádku a připravená jít zpátky do školy."

,,Kdybyste nebyla v jiném stavu, slečno," odvětila s povzdechnutím Pomfreyová. ,,Udělala jsem pár kontrol, zatímco jste spala. Vaše miminko je v pořádku, máte štěstí, že v sobě máte schováno tolik síly."

,,Děkuji," pousmála se Stefani a položila si ruku na své bříško. ,,Slibuji, že od teď na sebe budu dávat pozor."

,,Ano, tak se mi líbíte," pochválila ji. ,,Sbalte si tedy věci a hned jděte za panem Brumbálem. Před dvěma hodinami se tu stavila McGonagallová a říkala, že máte použít heslo Belgické pralinky."

,,Díky, madame Pomfreyová," dala jí najevo svůj vděk ještě jednou a ošetřovatelka v tu chvíli opustila svůj sál. Stefani tedy přešla zpět ke svému lůžku a pokusila se do své brašny naházet veškeré své věci, když v tu si uvědomila, že u lůžka Arii Pettigrewové stále postává Regulus Black.

,,Čekala bych, že nejvíce času u ní stráví Peter," poznamenala s úsměvem hnědovláska při pohledu na Siriusova bratra. ,,Ale vždycky tu vidím tebe."

,,Mám strach, aby moje zbabělost neměla trvalé následky," přiznal se Regulus pokorně. ,,Kdybych se tolik nebál odmítnutí Rosiera a Lestrange, mohl jsem ten hněv utišit a Aria tu nemusela ležet."

,,To je fér," uznala s úsměvem na tváři. ,,Víš, vždycky jsem věděla, že je v tobě něco víc. Než jsme v neděli přišli k tomu Zapovězenému lesu, kde se tohle všechno semlelo, říkala jsem Siriusovi, aby se s tebou pokusil navázat kontakt. Nevím, zda to udělá, protože je to hlava dubová, ale to asi víš... když jsi s ním vyrostl."

,,Už to udělal," vyvedl ji z omylu černovlásek a usmíval se, jak si Stefani prohlížel. ,,Včera jsme spolu pořádně po roce mluvili. A poprvé za posledních šest let jsme se nepohádali. Asi máš nějakou magickou sílu, kterou v lidech budíš empatii nebo tak něco."

,,Nestraš," mávla nad tím rukou. ,,Nechci další nevysvětlitelné moci a záhady, které bych musela řešit."

,,Hele, sice byla předevčírem tma," nadechl se zhluboka Zmijozel a chtěl skromnou dívku trochu povzbudit, ,,ale já jsem viděl, co jsi dokázala s Ariinými ránami. Remus včera říkal McGonagallové o tom, že dokonce i nějak umíš krotit vlkodlaky-"

,,Mohou to být náhody," zakroutila hlavou nevěřícně. ,,Nejsem žádný Ježíš, nebo jak se ten mudlovský spasitel jmenuje."

,,Podívej se ven nebo jinak, podívej se do Denního věštce," pobídl ji Regulus. ,,Jestli máš v sobě něco, co přivede do světa opět trochu lásky, dobra a pozitivity, nebraň se tomu, prosím. Hele, neznám tě zase tak dlouho. Poprvé jsem tě registroval na hlavní straně Denního věštce, když byl tvůj bratr zavražděn - za což se ti mimochodem hrozně moc omlouvám. Ale přijdeš mi jako hrozně skvělá osoba, která má navíc naprosto neskutečně dobrý vliv na mého staršího zkaženého bratra."

,,Díky za to," pověděla mu Stefani, ,,ale stejně si myslím, že mě trochu přeceňuješ. Nevím, kde by se to ve mně vzalo. Dělala jsem nějaký menší průzkum s Remusem, ale nejsem si jistá, zda to někam vede."

,,Běž za Brumbálem," poradil jí mladší Black. ,,Ten je na světě kolik? Sto let? Sto dvacet? Určitě znal tvého přeslavného dědečka a možná ti řekne víc."

,,Máš pravdu," pokývala souhlasně hlavou, přehodila si svou brašnu přes pravé rameno a před odchodem se ještě ohlédla za Regulusem. ,,A ještě, Regu."

Chvíle lásky | ✔️Where stories live. Discover now