Dračí dítě

Těžké rozhodnutí

Věděl jsem, že to jednou přijde, ale tak brzy? Koukám na rybky, které plavou v potůčku a myslím jen na to nejhorší co by se mohlo stát. Vůbec nevím jak se s tím vypořádám. Kdyby se loď mých rodičů nepotopila a oni na moři nezemřeli neměl bych se čeho bát, ale to už vrátit nejde i kdybych to stokrát chtěl. Prim má pravdu, když ona může žít tam, kde její rodiče a všichni které znala zemřeli, tak já mohu překonat svůj strach, ale ne hned. Mohli bychom odjet třeba za pár týdnů nebo měsíců, ale teď to ještě nezvládnu. Nemáme ani mapu, podle které bychom se na moři mohli orientovat, ale ať doplujeme kamkoliv bude to tam nebezpečné, alespoň dokud to tam vše neprozkoumáme a nebudeme vědět čemu se radši vyhnout. Šel jsem zpět za Prim a řekl jí jak jsem se rozhodl. Objala mě a řekla

 ,, Až budeš připravený tak vyrazíme, není kam spěchat." 

,,Jo a ještě k té mapě," přemýšlel jsem jak to správně říct

 ,, Víš, vím že to pro tebe bude asi těžké, ale nemu...." 

,, Řekni mi rovnou co máš v plánu a neokecávej to takhle, víš přece, že to nemám ráda," řekla Prim a tak jsem ji začal líčit co chci udělat.

 ,, Dobře, tak ti to tedy řeknu rovnou. Víš, nemůžeme jen tak vyjet na moře bez toho, aby jsme nevěděli kam. Proto mě napadlo, jestli ve vesnici nezůstali nějaké mapy nebo knihy, které psali cestovatelé, aby jsme věděli kde to je bezpečné a kde nikoli." Bylo dlouhé ticho. Pak Prim nakonec řekla

 ,,Vím, že to může být nebezpečné takhle někam jet bez mapy a bez informací."

 ,,Nemusíš tam chodit, klidně půjdu sám."

 ,, Ne, já s tebou půjdu. Už je to pět let co se to stalo a já už jsem se s tím trochu smířila, takže mi to tolik vadit nebude."

 ,,Dobrá, tak kdy chceš vyrazit?" Tušil jsem, že bude chtít jít hned, ale už se začíná stmívat a bylo by to nebezpečné.

 ,,Nejradši bych šla hned, ale vidím ten tvůj výraz, a vím, že bys stejně teď jít nechtěl, takže půjdeme až zítra." 

,,To už jsme tady spolu sami asi hodně dlouho, že už poznáš co si myslím." Oba jsme se začali smát. Mezitím se králíci už opekli a tak jsme se najedli a pak šli spát, aby jsme na zítra byli odpočinutí, kdyby v pozůstatcích vesnice byli nějaká divoká zvířata. Což doufám, že nebudou, protože moc dobré zbraně na obranu nemáme, jelikož jsem dnes svůj oštěp zlomil, když jsem s ním trefil kámen. 

,,Dobrou noc" řekla Prim. Řekl jsem 

,,Také ti přeji dobrou noc Primrose." 

,,Neříkej mi tak, vždyť víš, že to nemám ráda."

 ,, Dobře, promiň Prim....rose." Chvíli jsme se smáli a pak Prim usnula, já jsem dojedl zbytek králíka a zapil to vodou z potoku a šel jsem spát také.