I Want to Sleep...

...without feelings of guilt

Už nikdy neusnu.

Teď už vím, že ty dnešní tři hodiny spánku byly poslední.

Kolem je ticho a klid, ale já jsem neklidný, jako ještě nikdy.

Vykouzlil jsem si kolem sebe spoustu svíček, pokoj je zahalený do teplého klidného světla mihotavých plamínků, ale já stejně nemůžu zklidnit tlukot srdce.

Dýchám rychle a nahlas.

Sedím v teplé posteli a po tváři mi stékají slzy.

Nikdo tu není, aby je viděl, ale přesto je rychle stírám a snažím se je skrýt.

Asi před sebou samým.

Ruce ve vlasech zatínám v pěst.

Bolí to, ale bolest na hrudi to nepřehluší.

Jako v horečce se rozhlížím po prázdné ložnici, snažím se v hlavě najít něco, co by bylo důkazem, že toto nebyla vzpomínka, že tentokrát šlo opravdu jen o pouhý sen.

O strašlivý sen.

Pokládám nohy do vysokého koberce, ale ani ten pocit, který mám jinak tolik rád, mne nedokáže uklidnit.

Konečně sklidím dech a tiše opustím ložnici.

Už v ní nevydržím ani minutu.

Společenská místnost dnes v noci zeje prázdnotou.

Ticho, tma a chlad, samota – to je to, co jsem tady chtěl zahnat a co mě tady přivítalo.

Přiložím do krbu připravené poleno a místnost ozáří teplé plameny.

V měkkém křesle není o nic lépe než v posteli.

Stulím se v něm do klubíčka a do očí mi znovu vniknou slzy.

Tak to je to, na co jsem se celé ty týdny a měsíce snažil přijít?

To kvůli tomu, jsem se téměř každou noc budil a namáhal mozek ve snaze dostat z něj celý příběh?

Takový byl konec mého křehkého přátelství s Veronicou? S mladou mudlovskou holkou, která se každý týden vracela do lesa jenom kvůli mně...

Takový byl náš....

Takový byl její konec?

Doopravdy?!?

Na rozdíl od předešlých večerů se snažím na tento sen zapomenout.

Takové vzpomínky nechci mít.

Zadržuju vzlyky a cítím, jak se mi začíná třást celé tělo.

Ne, nebudu plakat.

Nesmím plakat.

Stejně, jako tehdy, ani teď pro ni nesmím plakat.

A stejně jako tehdy musím zatlačit všechny vzpomínky na ni do nejzadnějšího koutku mé paměti.

Na tvářích mě pálí dvě tiché slzy.

Nechám je. Aspoň ty dvě slzy.

Ty si Veronica zaslouží.

*******************************************************

Třeští mi hlava.

Kolem je tma, slabé plameny v krbu ji nedokáží zahnat.

V hrdle mám sucho.

A nade mnou, s dekou v rukách, stojí Potter.