....peacefully

101 17 3
                                    

„Ahoj, tak už mi povíš, jak se jmenuješ?"

Mlčky k ní zvedám oči. Na hlavě má kulicha a na rukou rukavice, i když už dávno není taková zima. Když neodpovím, pokusí se ke mně natáhnout paže a vtáhnout mě do objetí se slovy, že mi jistě musí být hrozná zima. Uteču. Zima mi nebyla.

Ach ne. Ne, ne, ne! Už nechci, aby se mi o ní zdálo.

Vždyť si nic nepamatuju. Nevím, jak jsem ji poznal, jak se jmenovala.

Nechci na ni vzpomínat!

Nesnažím se vybavit si nic dalšího, rovnou scházím do společenské místnosti pro pohár vody.

Na posledním schodku dnešní noc prokleju.

Zase ten sen a zase on v křesle!

Copak mi to život dělá naschvál? To nemůžu být ani na chvíli sám se sebou?

Dnes už ke mně nezvedá pohled.

Jakoby jej ani nezajímalo, kdo schází, nebo jako by už poznal můj krok, a přesto necítil potřebu být ostražitý.

Tak jako tak je to hloupé a naivní a nebýt toho, že jsem nechal hůlku na nočním stolku, jistě bych ho za jeho nerozvážnost proklel.

Posadím se do křesla, které kromě mě snad nikdo nepoužívá. Naše společenská místnost je ve dne úplně prázdná. Sedívám tu sám, ostatní kolem mě jen tiše, nebo se šeptáním, nebo s občasnou nadávkou proklouznou do svých ložnic. A v noci tady sedává on.

Snad poprvé po šesti týdnech přede mnou promluví a já se až polekám, jak slabě zní jeho hlas.

Hlas Hrdiny.

Hlas toho, který nás zachránil.

Je slabý a tenký, trochu chraplavý.

A otázka, kterou pronese, si zaslouží jen ironické odfrknutí.

„Nespíš?"

„Ty jsi ale všímavý, Pottere," odfrknu podruhé a pohodlně se usadím do křesla.

Můj hlas zní mnohem silněji než jeho. Prořízne ticho společenské místnosti, jako nůž.

Trochu se při jeho zvuku zachvěje, jako by narušil nějakou posvátnou auru, kterou si kolem sebe vybudoval.

Teda aspoň já si připadám, jako bych něco takového provedl.

„Taky nespím," vydechne a promne si zarudlé, opuchlé oči.

V bledé tváři se odráží rudé plameny, vypadá to až kýčovitě a vulgárně.

„Špatné sny?" zašklebím se posměšně a odvrátím od jeho schoulené postavy oči.

„Ano," špitne bolestně a také se otočí pryč.

I Want to Sleep...Kde žijí příběhy. Začni objevovat