Osud není otázkou náhody, ale je to záležitost volby. Není to věc, na kterou se čeká, je to věc, kterou je třeba dosáhnout.
Je mi líto, že jsem tu knížku dočetla. Zamýšlím se nad poslední myšlenkou autorky a o jejím sdělením osudu, rozhodně nesouhlasím. Přeci i když chci něčeho dosáhnout, tak se mi to většinou nevydaří. A když na věc čekám, tak většinou přijde časem. Alespoň já to takhle mám. Knížka byla pěkná, ale měla divné zakončení podle mého názoru. Zavřu knížku a vycházím z pokoje a mířím do kuchyně.
Míjím obrázek z třetí třídy, kde jsem s Natty. Na fotce jsme na sebe zavěšený a každá má ruku na rameni okolo druhé. Úsměvy vypovídají té o radosti, co jsme zrovna zažívaly. Myslím, že to fotila její mamka, ale už jsi to nepamatuji.
Zase mi vyhrkly slzy, když přemýšlím nad fotkou. Vždy si vzpomenu na moment. Spíše na poslední den, kdy jsem měla poslední upřímný úsměv na tváři. Právě ke konci třetí třídy, jsem k nim šla domů, abychom si mohly zahrát na kočičku a pejska. Ani jsem Natty nevolala, že se stavím. Když jsem k nim přišla její mamka mi ukázala, že je nahoře ve svém pokoji.
Poté, co jsem otevřela dveře našla jsem ji tam vykrvácenou. Vedle sebe měla nůž a po tváři se jí kutálely poslední slzy, které dopadly na její koberec s poníky.
V tu chvíli se mi svět otočil vzhůru nohama. Byla to moje spřízněná duše, která mě opustila. Jediný člověk na světě, který mi rozuměl. Takovou bolest jsem v životě nezažila. Přišlo mi, jako kdybych ztratila kousek svého srdce.
Vždy jsem věděla, že není úplně šťastná, ale netušila jsem, že si chtěla vzít život. Věděla jsem, že má problémy s depresemi, jelikož ve škole nebyla moc oblíbená. Moje teorie byla taková, že ji muselo něco hodně ublížit, aby vzala nůž a podřezala se.
Potom to incidentu moji rodiče usoudili, že bude pro mě lepší, když smažu starou Ivet a bude ze mě nová Ivet, kde Natty už nebude hrát žádnou roli v mém životě.
Je mi teď 20 let a ve mě je pořád prázdnota, kterou ještě nikdo nezaplnil. Setřu si z tváře slzy, které mi připomínaly Natty a vcházím do kuchyně.
YOU ARE READING
FATE
Fanfiction"OSUD nám míchá karty, my hrajeme." Přesně tohle vystihuje životy čtyř dívek, které vstupují do nové etapy života. Musí se přestěhovat z malého města, protože začínají vysokou školu v největším městě Praze. Při první oslavě dodělání střední školy...
