Věděl jsem, že jakmile přiletím, všichni se budou snažit zjistit, co je uvnitř. Musel jsem se tedy dostat ven dřív, než oni dovnitř.
Viděl jsem, jak se přibližuju k zemi. Čekal jsem tvrdý náraz. Ale když jsem dopadl, bylo to, jako bych spadl do sněhu. Poté jsem už nic neviděl. Dopad mi zamezil výhled ven. Slyšel jsem první prasknutí. Pak druhé. Slyšel jsem, jak se kousek meteoritu odlomil a někdo ho položil na stůl. Poté jsem už nic neslyšel a mohl jsem jen čekat.
Ok, nový příběh, protože nemám nápady na Dont Forget.
Až budou nápady, budou kapitoly. Sice je tohle kratší kapitola, ale jen kvůli tomu, že v příští se chci rozepsat af.
Takže... jo.
Zatím =)
